Žít svůj sen není vždy úplná hračka! - Jake Langley-Hobbs

Téma Dobrodružství Jakea Langley-Hobbse, publikováno 14. 2. 2016, přečteno 2523x.

Před několika lety jste měli možnost pravidelně se setkávat na našem webu s úžasnými povídkami Jakea Langley Hobbse. Znovu přišel čas, kdy se tu jeho další zajímavé příběhy budou pravidelně objevovat. Také vycházejí v magazínu Kapr a Kapří svět. Teď již nechme promluvit samotného Jakea:
Můj současný život se zdá být snem každého kapraře. Rybařím každý den, nestarám se o to, co se děje ve světě a dokonce se mi občas podaří ulovit nějakého toho kapra. Na své dlouhé cestě jsem se ale setkal s několika problémy. Stal jsem se obětí zločinu a nedávno jsem se ocitnul dokonce v ohrožení života. Možná, že skutečně žiji svůj sen, ale sny se mohou velmi rychle změnit v noční můru.

Následující příběh se bude týkat dvou jezer, na kterých jsem v nedávné době rybařil. Každé z nich bylo výjimečné. Obě byly poměrně malé, když vezmu v úvahu vody, na kterých jsem žil ještě nedávno. Co pro mě ale bylo nejdůležitější, že tu byly velké ryby! Každopádně na každém z těchto jezer jsem se setkal ze zvláštní bytostí. Tou první byl týpek, ze kterého se nakonec vyklubal super člověk, který si prostě jen chránil své lokální jezero. Tou druhou byl naprostý cvok a nakonec vše musela vyřešit policie…

jpeg-1-nahled

Východ slunce nad zakletým jezerem…

Dlouhé a Zakleté jezero
První jezero nazveme pro smysl toho příběhu Zakletým jezerem. Poprvé jsem o něm slyšel na vinobraní. Má rozlohu pouhých 10 hektarů a vyskytuje se v něm pouze velmi malé množství ryb. Dvě z nich jsou naprostá monstra přesahující hranici 30kg a dalších asi osm kaprů atakuje hranici 18kg. To je dobrý průměr a také to znamená, že každá z těchto ryb má pro sebe zhruba jeden hektar prostotu. Co by ti kapři mohli chtít více? O druhém jezeru mi pověděl kamarád a já na něj narazil úplně náhodou. Má rozlohu asi 30 hektarů a o obsádce kaprů se toho mnoho neví. Nachází se hned vedle malé řeky, ve které bylo uloveno, již spousta velkých ryb. Pověsti vypráví, že během záplav všichni kapři odplavou do rozvodněné řeky. Co ale odplave, mělo by také odjinud připlout, ne? Určitě zde žijí velké ryby a potvrdilo mi to mnoho lidí, se kterými jsem hovořil. Tuto vodu pojmenuji Dlouhé jezero.

jpeg-2-nahled

Husté rákosí, to je leckdy domov velkých kaprů…

Tohle byl opravdový ráj
Zakleté jezero poprvé upoutalo moji pozornost, když tu během několika dní v jednom roce ulovil jistý rybář obě dvě velké ryby. Měl jsem poměrně dobrou představu o tom, kde byly uloveny, ale poměrně složitý název jezera mě donutil řádně si prostudovat mapy. Bylo to během mé vánoční výpravy na Cassien, kdy mi jeden francouzský rybář pověděl o přesném místě, kde se jezero nachází a doplnil mi tak poslední kousek mé skládačky. Plán byl připravený. Vyrazím na jezero poté, co skončí moje cassienská mise. Pokusím se zdolat jednu z těch dvou místních bestií! Můj původní plán byl navštívit zakleté jezero v únoru, ale protože byl lov na Cassienu neuvěřitelně obtížný a Tony Parker mi měl na konci března dovézt nové pruty, rozhodl jsem se, že na jezeře ještě nějaký čas zůstanu, pokusím se zdolat nějakého velkého kapra a počkám si na nové pruty. Nakonec se to ukázalo jako dobré rozhodnutí. Pruty byly naprosto fantastické a také se mi během měsíce března podařilo ulovit několik kaprů, až do hmotnosti 22kg. Potom jsem se dozvěděl nějaké věci, které jsem vůbec nechtěl slyšet, zabalil jsem věci a vyrazil vstříc novému dobrodružství na Zakletém jezeře. Jedna ze dvou velkých ryb této vody byla ulovena na váze 31kg a co bylo ještě horší, druhá z nich, která byla ještě větší byla odvezena do nedaleké vody. Opustil jsem tedy Cassien a po chvíli jsem se ocitl na prašné cestě, která vedla k Zakletému jezeru. Jako vždy, když jsem přijížděl k nové vodě, moje srdce bušilo a já měl husí kůži, když jsem se úzkostlivě díval přes čelní sklo automobilu a vyhlížel můj nový domov. Tohle byl opravdový ráj a já byl široko daleko jediný člověk v této oblasti. Přečtěte si tento odstavec, zavřete oči a představte si tu scenérii! Vysoké hory na dohled, slabý pramínek vody vytékající z přehrady, spousta rozkvétající vegetace, rákosí a žabí zpěv okolo celého jezera. Do toho výskoky kaprů, které bijí do očí! Jsou tam!

jpeg-3-nahled

Připadal jsem si jako ten nejšťastnější člověk na světě a musel jsem se pořád smát. Pozoroval jsem Charley a Flashe jak se prohánějí místním porostem. Byl jsem opravdu v zemi nikoho a ten okamžik jsem byl připravený zemřít a odejít do nebe. Nebyly tu žádné cedule se zákazem nočního rybolovu a tak jsem se rozhodl hrát hru „Jak o tom mám sakra vědět, když tu nejsou žádné cedule?“ a zaparkoval jsem na okraji jezera, abych mohl naložit čluny. Nonšalantně jsem se začal připravovat, ale neměl jsem v úmyslu hned první večer chytat. Budu jen sedět a poslouchat zvuky. Během následujících dvanácti hodin se pokusím zjistit, co nejvíce o přítomnosti zdejších velikánů. Byl jsem úplně ohromený tím, že jsem měl signál na mém laptopu, tak jsem hned napsal můj blog. Samozřejmě jsem ani náznakem nechtěl prozradit, kde právě lovím. Dobře, někteří lidé mohli tuto vodu poznat z fotografií, ale ti se nad nimi pouze pousmáli, protože také navštívili tuto malou oázu.

jpeg-4-nahled

První den jsem se jen díval a poslouchal…

Na mé místo dorazila podivná postava
Seděl jsem takto několik hodin. Poté jsem si lehnul na lehátko a snažil se do sebe nasát všechnu tu atmosféru. Byl jsem jediným člověkem v okruhu několika mil a vůbec se mi nechtělo zavřít oči. Chtěl jsem to všechno vidět, naslouchat. Nakonec se moje víčka po 116ti nocích na Cassienu konečně zavřela, aby mě ráno probudil jasný slunečnín svit. Bylo sedm hodin ráno a byl čas začít rybařit! Měl jsem úplně jasnou představu o tom, kam umístím své udice. Rákosí vypadalo jako obchůzková trasa a bylo naprosto jasné, že horká místa pro předložení nástrah se budou vyskytovat v jeho blízkosti. S rákosím je to všude stejné. Pokud jste příliš blízko, nachází se na dně směs mrtvého rákosu, pařezů a hustého sedimentu. Pokud ale použijete markerovací prut a těžkým olovem, brzy naleznete tvrdé dno, ideální pro položení vašich montáží. V mělčích částech jezera a na jeho okrajích jsem také viděl velké mušle. Pro první noc na jezeře jsem tedy zvolil boilies Elite od Imperial Baits. Právě jsem relaxoval na lehátku, když jsem za sebou zaslech zvuk automobilu. Flash začal vrčet, takže jsem ho raději držel za obojek a na mé místo dorazila podivná postava. Mával okolo sebe rukama, řekl řadu francouzských slov, která raději nebudu opakovat a nakonec mi věnoval naprosto znechucený pohled. Myslel jsem si o tom své a nadále ležel na lehátku a pozoroval ho, jak se za pomoci svého přítele snaží naložit své vybavení na malou plastovou loďku, kterou měl zaparkovanou v rákosí. Neustále mě pozoroval a tak jsem se ho nakonec zeptal, zda-li má nějaký problém. Brzy se ukázalo, že je to místní rybář, kterému na jezeru opravdu záleží a který nebyl nadšený z nových tváří, které tady viděl. Podle loga na mé dodávce usoudil, že jsem sponzorovaný kaprař, což pro něj znamenalo zkázu jeho kapřího světa. Byl jsem pro něj tím, kdo přijel pošpinit jeho klenoty a odhalit světu vše, co jezero skrývá. Řekl mi tedy své a teď přišel čas na mě, abych se obhájil! Vysvětlil jsem mu, že jsem zde pouze kvůli sobě a že je mi velkou poctou lovit na tak úžasném místě. Po skončení mé výpravy se sem už nikdy nevrátím a mé místo bude ještě čistší, než kdy předtím. Pokud se mi snad podaří ulovit jeden z místních klenotů, vše bude zaznamenáno tak, aby toto místo zůstalo utajeno. Není se opravdu čeho obávat, fakt vážně, kámo! Buď úplně v klidu!

jpeg-5-nahled

Smaragd ze zakletého jezera…

Načež se tenhle týpek konečně uvolnil, potřásl mi rukou a omluvil se. (Mimochodem v tomtom příběhu se bude jmenovat Fred). Fred na tomto jezeře lovil kdykoliv jen mohl. Bydlel kousek odsud v jedné malé vesnici. Po celé dlouhé roky sledoval, jak zde ryby rostou a o jezeře věděl úplně všechno. Měl plné právo mít obavy o osud této vody. Omlouvám se, pokud se opakuji, ale jedná se opravdu o naprosto mimořádné místo! Fred mi řekl, že sponzorovaný rybář, který zde lovil a jemuž se podařilo ulovit oba dva obrovské lysce, za sebou zanechal ve křoví plné pytle odpadků, toaletní papír a fekálie všude okolo a nakonec zveřejnil jméno jezera a jeho fotografie ve všech možných světových časopisech. Naprosto jsem Fredovi rozumněl. Už jsem věděl, že je to mezi námi v pořádku. Dokonce se mi snažil nabídnout jednu „legrační“ cigaretu, kterou jsem zdvořile odmítnul. Jeho kamarád odjel, Fred naložil svoji loď a vydal se na cestu k hornímu konci jezera, kde se chystal lovit během nadcházejícího velikonočního víkendu.

jpeg-6-nahled

Takle vypadá „walker“ v plné síle!

Uzřel jsem velkého šupináče, který tam na mě trpělivě čekal
Byl večer. Znovu jsem se posadil a připojil se ke mně sbor žab a pravidelné pípání mých hlásičů. Byl jsem na této vodě poprvé, tak jsem si nebyl jistý, zda-li se zde vyskytují také jiné obtěžující druhy ryb. Nějaký čas během noci jsem věnoval blogu, chatu o velkých rybách a ráno bylo zřejmé, že budu muset vypracovat nový plán útoku. Místní droboť milovala Elite boilies! Vzpomněl jsem si, na obrovský sud s tygřím ořech ve Fredově lodi. Ještě mi zbylo nějaké ořechové boilies Nut. To nastaržím na dva pruty a na dva zbývající dám 28mm bílé V-Pops. Ty ještě namáčím v amino dipu Fish, který je nejen skvělým atraktorem, ale také dá bílému pop up krásnou růžovou barvu. Přišla sobota. Pruty byly zpátky na svých místech a já jsem ještě místa pokropil několika kily nakrájeného boilies podél rákosu tak, abych pokryl, co největší plochu. Počasí se během dne trochu změnilo, navečer se mírně zatáhlo a přišel drobný déšť. Celý den jsem pilně pracoval a nožem rozkrájel 15kg boilies. Mezitím jsem diskutoval s různými tuláky a lidmi, kteří venčili své psy. Ani na minutu jsem však nepřestával snít o velkých kaprech, které ukrývalo jezero. Oproti předešlé noci byl klid a hlásiče mlčely, až do páté hodiny ranní, kdy mě vzbudilo několik pípanců. Navlékl jsem se do prsaček a v dešti jsem se vydal k prutu. Ten byl úplně ohnutý. Byl to prut úplně vlevo, umístěný v blízkosti rákosí, pouhých 30 metrů od břehu s nastarženým ořechovým boilies. Naštěstí se ryba vydala směrem na volnou vodu a ne zpátky do rákosí. Vítr stále zesiloval a tak jsem zatratil možnost vyjet za rybou na člunu. Věděl jsem, že kousek od břehu byla pod vodou skála, tak jsem se snažil rybu zdolávat, co nejopatrněji. Na šňůře jsem cítil doslova každý pohyb. Po chvíli jsem přímo před sebou zahlédl siluetu slušné ryby. V tichosti jsem ji navedl do podběráku a čekal, co mě překvapí. Mám prvního! Rybu jsem uložil do saku na hloubce po mé pravici a vlezl jsem zpátky do spacáku. Stále pršelo a já myslel na to, jaké by to bylo chytit zde to monstrum. Nejspíše jsem na chvíli usnul, protože další věc, kterou si pamatuju, bylo světlo modré diody signalizátoru na prutu, který byl umístěný na mělčině. Déšť neustával, ale už se pomalu rozednívalo. Bylo mi jasné, že mám na prutě velmi slušnou rybu, která již byla minimálně 200m ode mě a snažila se zajet do vázky. Vítr ustal a tak jsem naskočil do člunu a pomalu jsem vesloval ke druhému břehu. Když jsem tam přijel, uzřel jsem velkého šupináče, který tam na mě trpělivě čekal s velkou růžovou popkou v tlamě. Olovo neodpadlo a pouze sklouzlo po olověnce a přesně v tom místě se zamotalo do trav. S největší opatrností jsem olovo uvolnil. Ryba se cítila volná a vystřelila podél člunu a skončila v rákosí na druhé straně. Za pomoci zpátečního modu na motoru a vyvýjení tlaku na kapra se mi ho podařilo uvolnit z rákosí a navést ho na volnou vodu. Nyní již jsem se cítil pánem situace a velmi brzy jsem byl na cestě zpět ke svému stanovišti i se zlatým šupináčem ve složeném podběráku. Dvě ryby během tří hodin. Dobrá práce!

jpeg-7-nahled

Tento muž s perfektní angličtinou byl ve skutečnosti masajský domorodec…

Nechtěl jsem rušit Freda a tak jsem se rozhodl udělat si fotografie v soukromí mého místa za pomoci samospouště. První rybu jsem od páte hodiny ranní vlastně ještě vůbec neviděl. Byl jsem opravdu v šoku, když jsem otevřel sak! Byl to úžasný kapr! Během fotografování jsem přestával dýchat a kapr naprosto dokonale splýval s okolním prostředím. Hmotnost ukázal něco málo přes 19kg! Tenhle kapr byl opravdovým smaragdem jezera! Druhý kapr, kterého jsem ulovil, byl „Walker,“ a vážil neskutečných 21kg. Měl jsem tu čest, setkat se se dvěma neuvěřitelnými kapry z místních hlubin. Tyto vzpomínky mi zůstanou navždy a po zbytek dne jsem se již jen vznášel na kapřím oblaku. Miluji tyhle chvíle!

jpeg-10-nahled

Další klenot v mých rukou…

Masajský domorodec
S velikonočním víkendem, dorazila k jezeru spousta turistů a výletníků. Zdá se, že ani v dokonalém světě nemůžete mít úplně vše. Potom, co jsem ulovil dvě ryby, jsem si byl jistý, že musí přijít ta velká. Moje srdce bilo celý den jako o závod a žaludek se svíral. Byl jsem si jistý, že se něco stane a celý den jsem se cítil nervózní. Během dne jsem měl náročný úkol. Musel jsem držet Flashe v psí kleci v dodávce, protože měl pocit, že musí přivítat každého psa i kolemjdoucího, který projde okolo. Je skvělé, že je to takový kámoš, ale někdy se nesnese s dalším psem. Takže, abych se vyhnul všem možným komplikacím, stál jsem celý den na stráži, abychom se nedostali do žádných soudních tahanic. Pokud vlastníte dva dobrmany (což je úplně skvělá věc pokud rybaříte sami), někteří lidé jsou již od přírody zděšeni tímto plemenem, protože ve filemch bývají často výlíčeni jako zabijáci. Na Cassienu mě naučili jednu podstatnou věc. Štěkají pokaždé, když se někdo blíží k našemu místu. Jako vůdce smečky jsem pochopil, že je to varování, že se někdo blíží a že k tomu musíme zaujmout nějaký postoj. Stala se mi ale příhoda, kterou jsem opravdu nečekal. K mému místu přijela skupina návštěvníků. Kdo z vás může říct, že jste se během rybaření setkali s pravým masajským domorodcem? Zničeho nic se objevila skupinka miniaturních dobrmanů uprostřed chichotání a vzrušených hlasů. Dal jsem Flashe raději do auta, aby se jeden z těchto pejsků nestal jeho aperitivem. Objevila se francouzská dáma, kterou následovala skupinka dětí a velmi elegantně oblečený, dlouhý muž velmi tmavé pleti. Zastavili se u mě, a jak se ukázalo, tento muž s perfektní angličtinou byl ve skutečnosti masajský domorodec, který zde byl na třítýdenní dovolené. Přijel, aby pobýval u této francouzské dámy a její rodiny a poznal různé styly. Pouze takové věci se vám mohou stát u zakletého jezera.

jpeg-11-nahled

V blízkosti se nacházela vojenská základna, takže přelety vrtulníků byly pravidelnou podívanou…

Pro big one jsem udělal vše
Další noc prošla bez záběru, což mě poněkud překvapilo. Na státní svátek dorazil další místní kaprař a lovil, až do západu slunce. Jezero bylo plné turistů a den se neuvěřitelně vlekl. Celý den jsem hlídal Flashe a snažil se odstranit virus z mého laptopu. Nakonec jsem opět získal kontrolu nad svým pc díky instalaci volného softwaru s názvem Malwarebytes „Anti Malware,“ který prohledá váš počítač a odstraní všechny infikované soubory. Davy lidí pomalu opuštějí jezero a vrací se požehnaný klid. Rozloučil jsem se s místním rybářem, který se sbalil, nastartoval dodávku a odjel se západem slunce. A pak… K mému překvapení, přišla jízda! Jednalo se o stejný prut z mělčiny a tentokrát byla ryba již několik metrů od rákosí ještě předtím, než jsem se dostal do člunu. Tentokrát jsem si s sebou vzal do člunu také těžkou betonovou kotvu, připojenou dlouhým kusem lana. Když jsem se dostal nad rybu, shodil jsem kotvu do vody a já měl tak dostatečnou jistotu a prostor pro zdolání kapra. Za žádnou cenu jsem nechtěl, aby mě ryba odtáhla i s člunem zpět do rákosí. Fungovalo to skvěle a další klenot Zakletého jezera byl můj.

Když jsem se vracel ke břehu, už se pomalu stmívalo. Chtěl jsem udělat, co nejrychleji fotografie a dostat montáž zpět na své místo ještě předtím, než se úplně setmí. Kapra jsem zvážil na 17kg. Vypadal jako fotbalový míč a byl úplně jiný, než první lysec. Vyfotil jsem ho, co nejrychleji za pomoci samospouště a za chvíli již plaval zpátky v jezeře mezi svými kamarády. Po strašidelném dni, kdy jsem musel více, než 9 hodin opravovat můj laptop, se zdálo, že vše konečně směřuje k dobrému konci. Nejkrásnější na tom všem bylo, že jsem byl opět tou jedninou bytostí na jezeře. Vychutnával jsem si tu chvíli.

jpeg-12-nahled

Vláčkaři jsou tu, je třeba se přesunout!

Fred se za mnou během týdne zastavil hned několikrát. Věděl jsem, že se moje výprava chýlí ke konci a nechtěl jsem zůstat nepřívětivým. Přinesl mi na ukázku své fotoalbum, ve kterém měl fotografie obou velkých kaprů z jezera, které ulovil. Tehdy to bylo dva roky zpět. Oba kapry ulovil během jednoho rána a navážil jim 27 a 29kg. Mé oči se úplně rozzářily v úžasu nad těmi nádhernými kapry. Musel jsem mu poblahopřát. Následně ze své kapsy vytáhl papír s textem, který na počítači napsala jeho sestra. Její angličtina byla lepší, než ta jeho. V textu bylo vysvětlení, proč byl Fred tak smutný, když mě tady uviděl. Věděl, jakým způsobem může takto výjimečnou vodu zničit intenzivní rybolov, a proto měl z mé přítomnsoti jen pramalou radost. Potom mi nabídnul plechovku Coca Coly (univerzální jazyk lidstva) a popřál mi vše nejlepší. Bylo to krásné gesto a já jsem naprosto respektoval jeho i Zakleté jezero. Začala moje poslední noc této výpravy. Mohl jsem zde zůstat o něco déle, ale byl jsem více, než spokojený se svými třemi úlovky a cítil jsem, že jsem pro ulovení BIG ONE udělal maximum. Další důvod proč jsem se rozhodl odjet, byl docela prostý. Zítra začíná ve Francii oficiální lov dravců a z předchozích zkušeností jsem věděl, co to znamená. Všude lodě, hluboký trolling a rybáři opíjející se Pastisem. Kapraři a vláčkaři by nebyli na této malé vodě dobrou kombinací. Připravil jsem se na odjezd v ranních hodinách a byl jsem již vzhůru, když jsem uslyšel, jak štěrk skřípe pod náporem pneumatik místních vláčkařů, kterým právě začala sezona.

Dlouhé jezero čeká
Druhá část tohoto příběhu se odehrává na Dlouhém jezeře, kde budu lovit společně se svým kamarádem. Minulý rok jsem na Cassienu potkal chlapíka jménem Lee Croson. Lee byl někdo, s kým jsem si okamžitě padnul do noty, a zůstali jsme v kontaktu. Dohodli jsme se, že si v budoucnu společně zarybaříme. Pokud by nám spolu bylo na rybách fajn, bylo by to skvělé mít nějakého parťáka na dlouhých rybářských výpravách. Jak jsem již řekl, nejraději chytám sám, takže najít si parťáka pro mě není úplně jednoduché. Musíte pracovat jako team, ale také musíte dát prostor jeden druhému. Je to jako hovořit o vztahu, ale je to mnohem vážnější. Musí to fungovat dlouhodobě a všechno musí být dokonalé. Vyrazili jsme na společný výlet na divokou řeku. Tato řeka se nachází asi 30 min jízdy jihozápadně od Cassienu a říká se, že je zde hodně velkých kaprů. Stejný člověk, který mi řekl o Zakletém jezeře, ulovil na této řece kapra 28kg, takže jsem věděl, že jsme na správném místě. Po krátké jízdě se nám podařilo nalézt velmi zarostlou, úzkou řeku, která něčím připomínala Amazonii. Byla naprosto velkolepá! Řeka je sama o sobě velmi hluboká. Tok je velmi silný, na dně je spousta stromů a podél břehů jsou vysoké rostliny – něco jako bambusy. Je to skoro, jako kdyby to byl potok, do kterého vložili několik přehrad, které ji zaplavily do stávající úrovně. Vypadá jako naprosto ideální prostředí pro kapry. Lovili jsme dvě noci na jednom místě a pak jsme se na další tři noci přesunuli proti proudu na další místo, které jsem objevil. Na tomto místě se nacházel malý přítok, bylo zde mělčeji a nebyl zde takový proud. V divokém porostu jsme si prořezali místo a snažili se ulovit něco neznámého. Lee ulovil menšího šupináče, který měl pro nás velkou cenu a velmi zvedl naši sebedůvěru. Poté začalo velmi silně pršet a voda se zakalila. Z předchozích zkušeností jsem věděl, že nebude dlouho trvat a malá, úzká řeka začne velmi rychle stoupat. Nezbývalo, než se rychle sbalit a vyrazit na jezero, o kterém jsem se již zmínil. Dlouhé jezero od nás bylo jen malý kousek po silnici.

jpeg-13-nahled

Cestování proti proudu neznámou řekou…

Kapří ráj
V lijáku jsme se sbalili, naložili čluny a vydali se po proudu společně s vyjícími psy v Leeově člunu. Potom jsme museli celí promočení vyložit věci do strmého a bahnitého břehu a dostat je do našich dodávek. Byli jsme unavení a totálně durch. Za celou dobu si Lee ani jednou nepostěžoval. Prošel zkouškou a já našel opravdového parťáka, na kterého se mohu spolehnout. Rychle jsme se převlékli a již brzy jsme projížděli skrze malou vesničku. Věděl jsem, že jezero sousedí paralelně s řekou a během chvilky jsme ho zahlédli z cesty. Zaparkovali jsme a vyrazili na obhlídku. Oba jsme se na sebe podívali a věděli jsme, že jsme našli něco výjimečného. Jak napovídá jméno, jedná se o dlouhé jezero, se spoustou zátok, vodních trav a rákosí. Břehy jezera lemují vzrostlé stromy, prostě si zde připadáte jako v kapřím ráji! Nemohli jsme se dočkat, až nahodíme!

jpeg-14-nahled

Říčka byla mimořádně obtížná a tak jsme některé montáže museli i vyvěšovat…

Chlap s podivným výrazem
Zaparkovali jsme naše vozy na horním konci jezera, abychom měli možnost si konečně vyhlédnou to pravé místo. Když jsme zaparkovali, přijelo k nám auto, ze kterého vystoupil chlap, který vypadal jako mariňák. Měl velmi podivný výraz a oznámil nám, že v jezeře není jediný kapr a noční rybolov je zakázán. Zapomněl jsem dodat, že jeho auto bylo plně naložené kaprařským vybavením! Bylo mi jasné, že jsme na správné vodě. Řekl jsem mu, že hledáme jezero, kde se vyskytují velcí kapři. " Všechny velké ryby odplavaly do řeky, ale mohu vás vzít asi 5km odsud, na jiné jezero", byla jeho odpověď. Vypadalo to, že by se nás velmi rád zbavil a ukázal nám další bod na mé mapě. Poděkoval jsem mu za jeho gesto, ale tohle jezero se mi líbilo a chtěl bych na něm zůstat. Co následovalo, byl souhrn bizarních okolností, které se stupňovaly každým dnem. Tohoto chlapíka, jsme pojmenovali Brutus. Následoval nás se svým vozem všude, kam jsme se hnuli. Zastavil tam, kde jsme zastavili. Nakonec nás zablokoval tak, že jsme nemohli jet už vůbec nikam! Znovu se zeptal, jestli chceme jet na to druhé jezero! „Ne, díky. Budeme chytat tady,“ byla má odpověď. Nakonec nám přece jen uhnul a my jsme zastavili u velmi lákavě vypadající oblasi uprostřed jezera. Najednou jsme uslyšeli skřípění brzd a Brutus zastavil své auto hned vedle nás. Opravdu z nás nebyl vůbec nadšený! Řekl nám, že na tomto místě rybaří, ale že chytá z ocelového pontonu na druhé straně. Měl klíč od plotu a povolení lovit z pontonu. Měl s sebou také další dva kamarády, se kterými zde měl lovit. Nebyli jsme si jistí, zda-li to myslí vážně. Vypadal trochu na hraně, poněkud rozrušený a stále nervóznější! Začalo pršet, tak jsme zalezli do Leeovi dodávky. Brutus stál nějaký čas v dešti, pozoroval nás a pak se vzdálil.

jpeg-16-nahled

Ponton na Dlouhém jezeře…

Byl ten chlap skutečný nebo přijde ještě něco horšího? Co před námi skrýval?
O chvíli později jsme ho zahlédli na pontonu, jak si připravuje osm prutů. Právě jsme se chystali vyložit věci, když jsme spatřili, jak se vysvlékl do půl těla a začal zběsile veslovat směrem k nám. Chtěl se prát! Nemám problém do toho jít, když mám s sebou dva psy a ještě kámoše. „Jestli tady budete chytat, tak vás zabiju. Rozumíte?“ Po dlouhé debatě jsme se rozhodli, že ho tady necháme, ale vrátíme se sem na několik dní zítra. Zdálo se, že je s tím ok a tak jsme se vydali do místní vesničky na pizzu. Hodně jsme se nasmáli a bylo těžké, abychom při té legraci nevdechli nějaké jídlo. Byl ten chlap skutečný nebo přijde ještě něco horšího? Co před námi skrýval? Možná jezero opravdu ukrývá opravdová monstra!

jpeg-20-nahled

Moji psi se neustále perou…

Tu noc jsme spali v dodávkách a následující ráno jsme se věnovali zuřivým přípravám. Vybrali jsme si místa pár set metrů od sebe a vše se zdálo skvělé. Zvolil jsem si místo vedle nové konstrukce (již brzy jí budem říkat molo pro vodní lyže), ale následně mi bylo majitelem oznámeno, že zde mohu lovit pouze jednu noc. Následující den tady budou kotvit motorové čluny. Během dne se tady také několikrát objevil Brutus a vyptával se, jak dlouho zde chceme lovit. Nehleděl jsem na nic a snažil se ulovit nějakého kapra. Nejprve jsem ráno o jednu rybu přišel a následně ulovil malého lysce z místa od rákosí po mé levici. Když jsem se sbalil, abych se přestěhoval na nové místo, dorazila policie. Někdo je zavolal a oznámil, že jsem zdemoloval několik stavebních bloků a že jsem se pohyboval na soukromém pozemku. Naštěstí právě v tu chvíli dorazil kamarád Dick z Cassienu a stal se mým tlumočníkem. Ukázalo se, že vše bylo úplně mimo. Bloky byly rozbité již při výstavbě, ale nikdo si toho nevšimnul. Já měl povolení přímo od majitele na pozemku rybařit a ten to také potvrdil. Takže, kdo je zavolal?

jpeg-17-nahled

Můj první kapr na Dlouhém jezeře byl tento lysec…

Je tohle ještě rybařina?
Policisté byli velmi vstřícní a řekli nám, že noční rybolov je povolen a dali nám vizitku s 24hod horkou linkou pro případ, že bychom měli ještě nějaké problémy. Majitel mola pro vodní lyžování nás upozornil, že se máme mít před Brutusem na pozoru, protože u sebe běžně nosí pistoli a nůž a je schopný udělat cokoli, aby dostal lidi z „jeho“ vody! Když jsem se konečně zabydlel na novém místě, bylo již velmi pozdě a foukal velmi silný vítr. Silný misatrál nabýval na síle a komplikoval rybaření. Nakonec se mi podařilo dostat pruty do mělčin, protože vedle mě na noc dorazilo několk lovců štik. Rozdělali oheň, bavili se s nějakými drinky, zpívali písně, ale žádnou štiku nechytli. Ve 21:30h jsem měl rychlý záběr. Baitrunner byl napevno, ale ryba byla tak silná, že se mnou smýkla dopředu a já cítil, že zajela do rákosí. Vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o velmi silnou a velkou rybu, ale nakonec mi prasknul návazec. Byl jsem zdrcený. Věděl jsem, že jsem právě ztratil velkou rybu. Mírně sklíčený a s hlavou dole jsem si všimnul, že štikaři ukončili svůj hodokvas ve 23:30h. Šel jsem si lehnout, když najednou začal za mým bivakem nebývalý rozruch! Přijelo auto a opakovaně troubilo. To trvalo několik minut a pak auto změnilo směr. Slyšel jsem, jak se otevřely dveře a následně začaly na moji dodávku a bivak dopadat velké kameny. Auto rychle odjelo a já se vydal k Leeovi. Auto zastavilo i u něj, troubilo a Lee se jen se štěstím vyhnul kamenům. Vrátil jsem se na své místo, ale nemohl jsem usnout. Chvíli jsem ležel a pak jsem uslyšel, jak se auto vrací. Naskočil jsem do dodávky, abych byl připravený na kohokoliv. Když se najednou ve svém autě zjevil Brutus, nebyl jsem nijak překvapený. Nastartoval jsem motor, rozsvítil světla, pokynul mu skrze okénko a požádal ho, aby vystoupil z auta. Dal se na útěk a já se vydal ho pronásledovat, dokud neopustil jezero a vydal se zpět na silnici. Je tohle opravdu rybaření?

jpeg-18-nahled

Můj dobrý přítel Lee a jeho pěkný šupináč…

Následující ráno jsem chytil malého lysce. Lee ulovil dvě ryby, jednoho nádherného šupináče. To ráno jsme odjeli, ale zamávali jsme s tím, že se sem následující víkend vrátíme. Oba dva jsme ztratili velkou rybu a bylo jen otázkou času, kdy se nám nějakou podaří ulovit. V sobotu ráno jsme vyrazili opět k jezeru. Lee měl s sebou svoji přítelkyni, a když jsme dorazili k vodě, nemohli jsme uvěřit tomu, že obě naše místa byla volná! Možná neměl nikdo jiný takovou odvahu tady rybařit! Rychle jsme vše připravili a během několika minut po příjezdu se opět zjevil Brutus. A to ani nerybařil! Lee si právě zavezl a Brutus si vlezl do cizí loďky a přehodil třpytkou obě Leeovi šňůry. Křičel na nás, ať okamžitě opustíme jezero nebo budeme nést následky!
Přišla noc a vše se zdálo být v klidu. Možná odjel domů!? Kéž by! V 1:00 jsem uviděl čelovku na molu na druhé straně a najednou jsem uslyšel, jak přímo před mými pruty dopadá velké a těžké olovo. Záměrně se snažil, přehodit my pruty! Moc se mu to nedařilo a tak nasedl do člunu, aby získal potřebné metry a snažil se přehodit dva z mých prutů. Protože jsem předtím jednu rybu ztratil, měl jsem vše utažené a také jsem používal držáky Ospery Rodsavers. Jinak bych o pruty již dávno přišel. Snažil se navíjet, co nejrychleji, aby mi pohnul s montážemi a pruty. Já jsem se snažil proti němu namotávat tak tvrdě, jak to jen šlo, abych zachránil, co nejvíce šňůry. Pak nezbývalo již nic jiného, než ji ustřihnout. To samé jsem musel udělat se svým druhým prutem, který se již chytal katapultovat na orbit. Co je to za idiota, který je schopný dělat takto nebezpečnou věc, při které mohlo těžké olovo zasáhnout mě nebo psy!

jpeg-19-nahled

Vítr byl občas mimořádně silný!

Ta nejhorší noc jeho života
Sbalil jsem se a okamžitě se vrátil do našeho tábora. Cítil jsem velkou zlost na někoho, kdo si říká kaprař. Lee dorazil o něco později a říkal, že to byla ta nejhorší noc jeho života. Rybařina má být pohodová. Napadne vás, co se vlastně z tohoto sportu stalo, když se vám přihodí něco podobného. Z toho důvodu jsem zavolal policii a podal formální stížnost na osobu, která se snaží lidem zabránit v rybolu na této lokální vodě. Naštěstí má můj další příběh mnohem šťastnější konec. Chystám se na svou největší výzvu. Budu lovit na jednom z největších francouzských jezer, kde se nachází jen velmi málo kaprů. Příští měsíc se dozvíte, jak se mi dařilo.

Jake Langley Hobbse

V diskuzi je 0 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (10 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč