Splněný sen v bouři! - Redakce

Téma Nezapomenutelné zážitky Ostatní články, publikováno 15. 3. 2015, přečteno 3792x.

Krásný článek o chytání v jižní Francii, kde se Christopherovi splnil jeho sen.

Je páteční ráno, polovina března na jezeře v jižní Francii. Stál jsem jako již v minulosti mnohokrát na starém mostě, po kterém se dostanete k tomuto asi 100ha jezeru a sledoval z něj starého známého. Byl to on, nádherný oranžový Koi, kterého jsem zde poprvé zahlédl v roce 2011. Tehdy byl ještě výrazně menší, odhadoval jsem jeho hmotnost nejvýše na 9kg a neodvážil se opustit svůj úkryt z převislých keřů. Také na jaře roku 2012, kdy jsem k jezeru znovu zavítal, byl poblíž svého úkrytu u přítoku říčky, která napájí jezero. Tahle voda je domovem několika Koi kaprů. Dostali se sem v minulosti při povodni, kdy řeka vystoupila velmi vysoko a vyplavila nedaleký rybníček, ve kterém byli tihle krásně zbarvení kapři. Teď nebylo pochyb, že je to ta samá ryba. Černé skvrny, připomínající uhelný prach na jinak oranžovém těle a bílé pruhy na ploutvích, vypadající jako třásně, prozradily tuto fantastickou rybu. Od roku 2011 jsem jezero navštívil několikrát a vždy jsem si dobře zachytal, takže nebyl důvod si stěžovat. Ale nikdy se mi nepodařilo ulovit některou z těchto krásně zbarvených ryb. Teď se blýskalo na lepší časy!

obrazek

Pohled z mostu na ústí řeku přitékající do jezera…

obrazek

Nikdy jsem neměl důvod si stěžovat, ale šanci na ulovení mé vysněné ryby jsem dříve nedostal…

Nová pravidla na jezeře…

V předchozích letech to byly právě pravidla a omezení, která mě v lovu omezovaly. Moje vysněná ryba se zdržovala jen v jedné oblasti, nacházející se přímo v rezervaci, kde byl lov zakázán. 2013 došlo na jezeře ke změně pravidel. Již dříve platné hájení kaprů od poloviny dubna do poloviny května zůstalo. Stejně tak jako zákaz nočního rybolovu během pracovního týdne. Ale dvě oblasti u ústí řeky do jezera, které byly dříve rezervací, stejně tak jako dvě rozlehlé mělčiny byly nyní pro rybáře zpřístupněny. Jinými slovy, nyní jsem mohl ve dříve chráněné oblasti legálně lovit! Už den předtím, než jsem začal chytat, pozoroval jsem moji vysněnou rybu. Jak jsem očekával, byla opět na svém místě, chráněna převislými keři. Druhý den ráno jsem si přivstal, abych byl u jezera dříve než ostatní rybáři, kteří přijedou na víkendový lov. Podařilo se mi obsadit poslední místo u přítoku, přímo naproti mého kamaráda Alexe Koblera a jeho přítelkyně Caroline. Ti dva byli vlastně také jeden z důvodů, proč jsem se na krátký výlet do Francie vydal. V únoru minulého roku se tihle dva rozhodli zahájit svůj dlouhodobý projekt. V práci dali výpověď, zrušili nájemní smlouvu na byt a prodali své staré auto. Věci, které potřebovali ke splnění jejich plánu, naložili do pořízené VW dodávky a vydali se hledat to pravé dobrodružství – jen rybaření, cestování a zážitky. Nemají žádný cíl cesty, ani datum, kdy a kde jejich putování skončí. Tahle jejich pouť, stezka odvahy, kterou podnikli, inspirovala již mnoho dalších lidí. Vzhledem k tomu, že Alex je členem Korda Teamu, můžete si jeho sloupek se zážitky přečíst téměř každou středu na stránkách www.de.korda.co.uk. Od jeho prvního zveřejněného příspěvku dosahuje počet zobrazení stránek rekordních čísel. Chtěl jsem tedy využít příležitosti, pořídit s ním u vody interview a nafotit článek. Kromě toho jsem chtěl využít těch několika dnů také k rybaření. Každopádně jsem dorazil v pátek, při první obhlídce jezera jsem spatřil toho úžasného Koi kapra a zavětřil šanci na jeho ulovení! Hned první večer jsem nakrmil v zátoce trochou tygřích ořechů a boilie. Vzhledem k čisté vodě jsem mohl druhý den snadno zkontrolovat, zda byly rybami přijaty. Kromě toho leželo na konci zátoky několik potopených větví, pod kterými bylo dno viditelně světlejší. Byl jsem si téměř jistý, že se ryby budou zdržovat právě v těchto místech.

obrazek

Tak jako každý rok, zahlédl jsem ho na stejném místě…

obrazek

Zabalil jsem si jen pouzdro na doplňky a bižuterii…

Chápající otec…

               Jak se dalo očekávat, jezero se během dne plnilo rybáři. Rozhodil jsem své čtyři pruty do přítoku řeky, ale první noc jsem zůstal bez úspěchu. Jen jeden kapitální tloušť se rozhodl zhřešit mým boiliem. Naproti mně sedící Alex chytil two-tone lysce o váze 18.5kg. Hned druhý den ráno jsem se vydal na most, abych zkontroloval mé krmné místo a zůstal jsem ohromen: malá zátoka na levém břehu řeky byla zakalená. Jasně jsem viděl, jak se mísí zakalená voda s čistou přitékající vodou, aby se postupně rozplynula v jezeře. Několik kaprů se krmilo v ani ne metr hluboké vodě. A mezi nimi jsem podle velikosti a zbarvení jasně poznal mého vysněného Koi kapra! Krmení, které jsem rybám předložil, bylo nejen přijato, ale navíc vylákalo tuhle rybu z jeho úkrytu pod větvemi. Tohle byla moje šance, začal jsem líčit moji past. Vytáhl jsem pruty, zabalil pouzdro na bižuterii a doplňky, dva hlásiče a dvě vidličky, podběrák, prak a trochu krmení do odháčkovací podložky a během chvíle jsem měl v úmyslu mít nastražené dva pruty v místech, kde se kapři krmili. Ve chvíli, kdy jsem si hodil přes rameno tašku, zastavilo na parkovišti u mostu auto. O chvíli později jsem zaslechl hlasy, které prozradily, že nově příchozí rovněž objevili rybu, kterou jsem se snažil ulovit. Spěchal jsem nahoru na most a natrefil na dva rybáře. Otec a syn – Francouzi a byli velmi milí! Zůstali stát ohromeni, když uviděli Koi kapra, který se krmil v zátoce. Při pohledu na něj se mi málem zastavilo srdce. Samozřejmě, že ti dva chtěli také lovit ve stejném místě jako já. Oprášil jsem tedy svou francouzštinu ze střední školy a snažil se jim vysvětlit, že jsem v těchto místech krmil a rád bych to tam na pár hodin zkusil s pruty. Zda by se nechtěli vrátit o něco později. Naštěstí mě otec pochopil, poplácal mě po rameni a popřál mi hodně štěstí. Pak mi ještě směsí francouzštiny a angličtiny řekl, že toho Koie se ještě nikomu nepodařilo chytit. Srdečně jsem mu poděkoval a pro sebe si zamumlal : „No tak teď to tedy bude poprvé“ . Od té chvíle jsem si byl ještě jistější…

obrazek

Ani jsem se nehnul, Koi se mi krmil přímo pod nohama!

obrazek

Souboj s lyscem, který pohřbil mé naděje…

obrazek

Krmil jsem několika hrstmi boilie Activ-8…

Zatracený tloušť…

O pár minut později jsem sešplhal asi 25m ze strmého kopce směrem řece. Nenáviděl jsem každý kámen, který se mi uvolnil pod nohama a s rachotem se zřítil do řeky. Na prutech jsem měl čerstvé nástrahy. Svému vysněnému kaprovi jsem se chystal předložit nastražený tygří ořech. Jakmile se kapr vrátil do svého úkrytu pod větvemi, aby si na chvíli odpočinul od krmení, využil jsem svoji příležitost. Opatrně jsem sklouzl na břeh a snažil se dostat do zátoky, odkud bych zhoupnutím poslal montáž na to správné místo. Nejdříve jsem v zátoce rozhodil trochu tygřích ořechů, položil montáž a poté jsem se s otevřeným navijákem vracel zpět na své místo. Teprve nyní jsem si všiml Alexe, který stál na mostě. V ruce měl fotoaparát s teleobjektivem a signalizoval mi, že Koi je stále poblíž. Poté se vrátil na druhou stranu mostu, tak aby kapra nevyplašil. Na druhý prut jsem nastražil malého „sněhuláka“ s atraktivním růžovým pop upem a prut nahodil před řadu keřů naproti. Prakem jsem k montáži nastřílel trochu boilie. Už dříve jsem z mostu pozoroval, že ryby proplouvající z řeky do jezera nebo naopak vždy míjejí tenhle bod na své migrační trase. Obloha se zatáhla a začalo lehce mrholit. Přikrčil jsem se do úkrytu z keřů na skále. Pak to náhle přišlo – špička prutu, který byl v zátoce, se ohnula, swinger se zvedl a já vyrazil k prutu. Koutkem oka jsem zahlédl, jak Alex kroutí hlavou. A bez velkého odporu jsem zdolal tlouště – zatraceně!

obrazek

Samozřejmě, že jsem byl ze své první ryby maximálně nadšený…

obrazek

Pod mostem se zaklínilo nebezpečně moc naplaveného dříví…

obrazek

Když přestalo pršet, vysvitlo slunce a začal foukat Mistrál…

obrazek

Prut nahozený pod mostem…

Kapr, který pohřbil mé naděje…

Naštěstí byl Koi stále na svém místě. Stál tam klidně, jako by se nic nestalo. Abych neztrácel čas, umístil jsem montáž zpět na své místo. Snažil jsem se ji položit do zakalené vody, kde snad tak rychle neodhalí mou past. Za okamžik jsem měl prut znovu na svém místě. Třpytícího se oranžového Koi kapra jsem již nikde neviděl. Z ničeho nic jsem dostal prudký záběr na levý prut.  Špice se ohnula doprava a rukojeť byla již ve vzduchu, když jsem ji zachytil. Držel jsem cívku a využil akce prutu, abych zabránil úniku divoce bojujícího kapra pod most. Podařilo se mi kapra otočit a začal dlouhý souboj, během kterého voda v řece doslova vařila. Alex to vše pozoroval z mostu. Jeho objektiv s ohniskovou vzdáleností 70 – 200 mm a světelností 2.8 sice pracoval na hranici svých možností, ale fotky, které vznikly, dokumentovaly probíhající souboj autenticky. Ryba, ve kterém jsem během chvíle poznal tlustého lysce, bojovala opravdu velmi silně. Ačkoliv jsem ho měl již pod špičkou prutu, stále si razil cestu do hluboké vody a já cítil, jak vlasec drhne o kameny. Déšť zesílil a na hladině řeky se vytvářely kruhy od velkých kapek. Pak se mi konečně povedlo navést toho zuřivého tlusťocha do podběráku. Alex ke mně mezitím přiběhl a společně jsme obdivovali dokonale stavěného kapra. Váhu jsem v tu chvíli u sebe neměl a tak jsme ho pouze odhadli na 18kg. Samozřejmě, že jsem byl nadšený ze své první ryby, ale mé šance na ulovení oranžového kapra byly pryč.

obrazek

Tekutým traktorem Almond Goo jsem obarvil své Pop Up

obrazek

Pod most jsem nastražil Snowman rig

Déšť a Mistrál…

Zkoušel jsem lovit ještě asi půl hodiny, ale bez úspěchu…Mezitím jsem byl od deště promočený až na kost. Dostatečný důvod k tomu, abych se pro dnešek vzdal. Předtím, než jsem se ukryl pod svůj přístřešek, nakrmil jsem asi kilogramem boilie Activ-8 podél řady křoví a v zátoce, kde jsem chtěl další den opět chytat. Poté jsem přehodil pruty, vyměnil mokré oblečení za teplé fleecové a začal si pod deštníkem vařit večeři.  Až do tmy jsem pozoroval vodu, mým tábořištěm protékal malý potůček vytvořený deštěm a s vodou v jezeře vytvářel jakoby zakalený vývar. Ani nevím, kdy jsem usnul a probudil se až s rozedněním. Pruty ležely netknuty tak, jak jsem je večer nahodil. Déšť mezitím ustal a velké kapky visely na věcech jako náušnice. Celé ústí řeky do jezera bylo zakalené. Voda unášela spoustu naplaveného dřeva a nebezpečně moc se ho zaklínilo o pilíře pod mostem. Pozoroval jsem celé stromy, které byly unášeny vodou, až se zaklínily o beton. Byly to stejné podmínky, jaké jsem již v minulosti zažil například na Lac de St´Cassien a znamenalo to jediné – během chvíle se mohl dostavit úspěch. Tam, kde se shromažďovalo naplavené dřevo, a voda se kalila, mohli jste očekávat v brzké době kapry. V mísící se vodě hledají vždy potravu a já cítil svou velkou šanci. To, že jsem ráno během chvíle chytil dva velké jelce, znamenalo přinejmenším větší aktivitu ryb. A pak najednou z ničeho nic začal foukat vítr. Jakmile se nasměroval na jezero do údolí, udeřil svou největší silou. Teď už nebylo pochyb – byl to Mistrál! Jak jen rychle to šlo, obrátil jsem svůj deštník proti směru větru a zajistil ho proti jeho silným poryvům. Těžkými věcmi, jako taškami a kbelíky, jsem zatížil boční strany a kamenem zatloukl do bahnité půdy kolíky. Z mostu jsem v kalné vodě mohl už jen stěží něco pozorovat. Můj vnitřní pocit mi však stále říkal, že šance na úlovek stále trvá. Připravil jsem si opět trochu boilie. Vzal jsem prut a ve zhoršených podmínkách se ho snažil přehodit. Boilie jsem nastražil jako Snowman rig z jednoho Activ-8 boilie a bílého Flouro Pop Up, který jsem přelil Almond Goo, růžové barvy. Tento tip jsem dostal od mého přítele Thomase Talagy, člena našeho Korda Teamu. Thomas je zkušený rybář, již asi 25let se specializuje na kapry a pokud začne mluvit o kaprech, snažím se vždy pozorně poslouchat. Thomas je přesvědčen hlavně o účinku barvy, která tento atraktant uvolňuje. Abych to zkrátil: Spodním náhozem jsem dostal svou nástrahu přibližně metr od mostního pilíře, kde byla hloubka okolo 2m. Prut jsem dal pouze do přední vidličky, kterou se mi povedlo zapíchnout mezi kameny. Rukojeť prutu jsem zatížil kamenem a brzdu navijáku dotáhl. Místo jsem nakrmil pouze boiliem shozeným z mostu. Kolem poledne se mi povedlo na druhý prut ulovit sice malého, ale moc hezkého šupinatého lysce. Ve stejný okamžik zdolal Alex v návětrné zátoce směrem k jeho místu masivní rybu o váze 23kg! Šlo mi sice o zdraví, přesto jsem musel prut u mostu často přehazovat. Tok řeky se tlačil proti silnému větru a naplavené dříví se točilo jako ve víru.

obrazek

V poledne jsem ulovil malého, ale pěkného lysce…

obrazek

Alex mezitím zdolal tuhle masivní rybu…

obrazek

Ryba mých snů, Koi jako ze zlata…

 Oranžová vlna…

Byl jsem ukrytý pod svým deštníkem před větrem a prohlížel obrázky ve fotoaparátu, abych zjistil, co ještě schází nafotit pro článek s Alexem. Chtěl jsem využít slunného odpoledne a pořídit ještě několik fotek. Pár pípnutí mě donutilo vykouknout z mého úkrytu. Byl to prut u mostu. Naplavené dříví, pomyslel jsem si. Pak ale swinger opět klesl a pomalu začal stoupat směrem k prutu. Asi další tloušť, s touto myšlenkou jsem poněkud znuděně zvedl prut. Jen pro připomenutí, měl jsem dotaženou brzdu…Jelec, kterého jsem předpokládal, se nechtěl tak snadno vzdát. Ryba se vší silou snažila dostat do naplaveného dřeva pod mostem. Brzda navijáku jednou zasténala a já ji na poslední chvíli povolil. Chytil jsem cívku rukou a vší silou držel, aby se neprotáčela. Měl jsem jen 3 možnosti: Ryba se dostane do naplaveného dřeva a je ztracená, vypne se, nebo ji podeberu. Můj soupeř vytrvale mířil směrem do dřeva, nedařilo se mi ho otočit. Stál jsem na staré zničené zdi dříve zaplaveného mostu, která v současné době sloužila jako jedno místo pro lov. Vítr mi hvízdal kolem uší a já doufal. Pak se mi podařilo dostat rybu před sebe a ta se převalila na větrem rozbouřené hladině. Záblesk oranžového boku ryby mě udeřil do očí, Koi, konečně jsem ho dostal! Měl jsem srdce v kalhotách a kolena se mi třásla. Jakmile se mi povedlo získat kousek vlasce, povolil jsem konečně brzdu. Ryba mířila do kamenů přímo přede mnou. Nakonec ukázal své krásně zbarvené oranžové tělo a krémové břicho. Byl větší, než když jsem ho předtím pozoroval ve vodě. Dařilo se mi ho dostat blíž a blíž, a když jsem jej konečně navedl do podběráku, napětí ze mě spadlo. Chtělo se mi tančit radostí, měl jsem z něj až dětinskou radost. Položil jsem ten kus zlata na podložku a uvolnil háček. Kapr vypadal perfektně. Poté jsem ho zvážil – 14.5kg – probouzelo se ve mně šílenství! Schoval jsem jej na chvíli v Retention Slingu do vody za zdí, která tvořila jediný úkryt před větrem, abych zavolal Alexe na focení. A to jsem provedl jednoduše tak, že jsem vší silou proti větru zařval 3 písmena: „K O I“! Viděl jsem, jak se Alex zvedl na svém místě na slunci a zaťal obě ruce nad hlavou v pěst.

obrazek

Ryba mých snů!

obrazek

Můj Levelite v řece!

Pomsta Mistrálu…

Rychle jsme pořídili pár snímků. Ani jeden z nás nemohl uvěřit tomu, jak krásný kapr ve skutečnosti byl. Bezchybný šupináč s velkými ploutvemi a dlouhými vousky, nádherně oranžově zbarvený, jen břicho měl krémové barvy – vypadal opravdu až nerealisticky. Když poté velký oranžový flek zmizel v hlubinách, zaplavil mě pocit štěstí. Později odpoledne jsme seděli společně na místě Caroline a Alexe, abychom můj úlovek oslavili. Ale zuřící Mistrál se rozhodl, že rozvíří podvodní svět, promíchá ho s životem nad hladinou, zpustoší a zničí ho. Na své tábořiště na protějším břehu jsem viděl dobře, ale něco mi na něm nesedělo. Můj deštník vypadal nějak podivně. Vstal jsem a šel jsem zpátky. Když jsem zabočil za roh směrem ke svému místu, pomyslel jsem si, že to nevypadá tak zle. Deštník byl větrem tlačen do křoví, jako kdyby to byl plastový sáček. Byl ale stále v pořádku a podařilo se mi ho zavřít. Teprve nyní jsem si všiml, co se vlastně stalo. Všechno mé vybavení bylo rozházeno přes celé místo, kde jsem lovil. Ale hlavně chyběla jedna základní věc – moje lehátko! Moje oči přeletěly společně se závanem větru hladinu řeky. A nakonec jsem ho našel u naplaveného dřeva, bylo tam společně se spacákem a přehozem přes lehátko. Rig Safe, který ležel na stole, jsem zahlédl rovněž ve stejném místě jako lehátko. A můj polštář se mi již ztratil z dohledu. Při pohledu na vzniklou situaci jsem mohl jen kroutit hlavou a hlasitě se smát. Jedním prutem se mi podařilo lehátko přehodit a pumpováním vytáhnout na břeh u mostu. Obrovským úsilím se mi ho podařilo, společně s ostatními věcmi na lehátku, dostat na břeh. Naházel jsem vše na jednu hromadu, s nadějí, že ve větru mi vše uschne a tu noc jsem spal na matraci v Alexově autě. Samozřejmě, že mě to mrzelo, na druhou stranu myslím, že všechno, co jsem po zdolání ryby prožil, doplnilo tohle jedinečné dobrodružství. Mistrál dává a bere. Bez větrné bouře bych kapra svých snů pravděpodobně neulovil.

Christopher Paschmanns, Korda Team

Z německého originálu volně přeložil Jan Kořenek (Johan), Carpfishing.cz

 

V diskuzi je 2 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (12 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší
  • IBCC (14. 4.) (Balaton)

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč