Šaran tour 2014 - Redakce

Téma Nezapomenutelné zážitky Ostatní články, publikováno 22. 4. 2015, přečteno 2979x.

Prosincová výprava po nevydařené sezóně přinesla Lukášovi vánoční dárek v podobě lysce 34,73kg!

a1-nase-lovne-misto2-jpg-nahled

Naše lovné místo…

Loňská sezona se příliš nevyvíjela podle mých představ. Spíš vůbec. V průběhu roku jsem podnikl několik výprav na mou oblíbenou jihomoravskou svazovku a jednu zahraniční do Maďarska, kde se taktéž převelice nedařilo. Byl jsem z celé sezony rozladěný a myslel si, že poslední výprava je už dávno za mnou. Začátkem prosince mi volá kámoš Honza, že má měsíc volna a že by se jel podívat někam za hranice. Do žil se vlil nový proud optimismu a již na druhý den začaly velké přípravy a shánění informací o vytypované lokalitě. Termín výjezdu jsme stanovili na 15.prosince a když to půjde, zůstaneme do silvestra. Byla to pro nás velká výzva, protože na této vodě je striktní zákaz používání plavidel a vyvážení, na což jsme si již za dlouhé roky pokládání montáží z lodě zvykli. Nastal den D! Po obědě 14 prosince vyrážím za Honzou do Spytihněvi. Veškerou výbavu jsme osekali na nejnutnější věci. Vše taháme ven před dům a postupně nakládáme do trojkového baworu. Ze startu to vypadá jako nemožný úkol, což se pak také i potvrdilo. Pár věcí ven, nějaké zpět, trocha nadávek a zatláčení všemi silami až se všechny dveře i s rakví konečně zavřely. Nacpali jsme se kuřecíma řízkama se salátem a šli spát. Budík nastavený na půlnoc nás vyhnal z postelí a my konečně řvem JEDEM!

a2-prvni-zapad-slunce-jpg-2-nahled

První západ slunce…

Další nové dobrodružstvím je tady. Cesta přes tři státy uběhla bez sebemenších problémů. Než jsme se nadáli, stojíme na březích tmou zahaleného jezera. Dobrodošli. Do příjezdu správce nám ještě nějaký čas zbývá, tak se vydáváme na objížďku, abychom zjistili, která místa jsou volná. K našemu údivu ale také velké spokojenosti zjišťujeme, že obsazeno je pouze jediné místo. S nadšením se vracíme ke správci a platíme povolenky. Vybrali jsme flek na volné vodě, který nám zajišťoval velký sektor dostatečně vzdálený od okolních míst. Začíná se rozednívat a my budujeme tábor. Vítá nás krásné slunečné počasí a teploty kolem 12ti stupňů. Vytahujeme markerové pruty a jdeme si poprvé osahat dno jezera. Já si vylosoval pravou stranu s obrovskou lavicí napříč celým mým sektorem, která se zvedala až do necelých tří metrů. Oproti 9ti metrové díře, kterou si vylosoval parťák, se mi los příliš nezamlouval a to se také později potvrdilo. Pruty jsou rozmístěny a první spomby mlátí o hladinu jezera. Po masivním premiérovém zákrmu finišujeme s interiérem bivvy.

a3-23-05kg-nahled

23,05 kg

a5-22kg-nahled

22 kg…

Několik štamprlí slivovice pro nás i vodníka a unaveně padáme do spacáků. Již po setmění prvního dne výpravy se dočkáváme sprintu. Parťákovi se rozječí flajzar dlouhou plynulou jízdou. Okamžitě skáčeme z tepla fleecu a běžíme přímo směrem k modré diodě. Souboj netrvá dlouho a ve světle čelovky podebíráme první rybu výpravy. Tou se stal šupináč s váhou přes 16kg. Pár fotek a rychle pouštíme. O pár hodin později Honza dostává druhý záběr. Podle zdolávání očekávám s podběrákem v ruce těžší rybu. Po pár minutách se před námi vyvalil na hladině krásně stavěný lysec a my věděli, že první rybu výpravy přes 20kg máme na dosah. Napoprvé podebíráme a plácáme se přes ramena jak blázni. Nádherná ryba s váhou 23.05kg nás ubezpečila ve správný výběr místa v hloubce. Nezbytná fotodokumentace a kapra opatrně pouštíme zpět do svého živlu. S touto genetikou jistě bude za pár let kralovat a zdobit titulní strany časopisů. Slavíme!

a4-labute-chodily-az-do-bivaku-nahled

Labutě za námi chodily až do bivaku…

Ráno se břehy začaly plnit a obě místa kolem nás obsadili místní rybáři. Přes den jsme se věnovali hlavně dokrmování raketami a spombami, ale také důkladnějšímu markerování svých sektorů. Záběry opět přišly po setmění. Několik pípanců od menších ryb a Honza dostal razantní jízdu, na jejímž konci táhla montáž 22kg těžká mašina. Neskutečný začátek výpravy.

obrazek

20,60 kg…

obrazek

18,40 kg…

obrazek

22,20 kg…

Je tady třetí den a já stále bez ryby. Přemýšlel jsem, co dělám špatně. Zkoušel jsem různé příchutě boilies a také návazcových materiálů, jako ztužené pletenky či fluorocarbon, ale bez úspěchu. Rozhodl jsem se tedy soustředit veškeré úsilí na hledání nejhlubšího místa svého sektoru. Jak jsem již psal, přede mnou se rozprostíral široký pás mělčiny, takže situace nevypadala nejlépe. Zamířil jsem markerem o něco více doprava na svého souseda. K mému údivu jsem nalezl místo, které dosahovalo hloubky 8.5m. Tuto vzdálenost jsem si zaklipoval a začal podrobněji zkoumat jeho okolí. Takováto prohlubeň se mi jevila jako nejlepší, co můj sektor nabízel. Jeden prut jsem nechal v okolí lavice a dva pravé letěly vlevo od markeru. Masivní zákrm spombami a už jen čekat. Po setmění jsem se také konečně já dočkal svého prvního záběru. Pravý signalizátor ječí co mu baterie stačí, já sekám a měřím síly s neznámým protivníkem. Žádné výpady ani cukání hlavou, pouze silný těžký tah. Za pár minut navádím svého prvního šarana. Je to dlouhý lysec s váhou 20.60kg. Boucháme šampaňské a slavíme. Tu noc jsem udělal další tři záběry. Podařilo se mi vytáhnout dvě ryby a to 18.40kg a 11kg. Poslední a zároveň nejtěžší jsem pár metrů od břehu uřezal. Všechny záběry na stejný prut i nástrahu.

b2-nove-lovne-misto-nahled

Nové lovné místo…

Přes den se teploty vyšplhaly až na 15st. ve stínu, což na prosinec bylo velice příjemné. Místa se nám začala dobře rozjíždět a vše vypadalo velmi slibně. Honzovi se dokonce povedl parádní denní double, kdy měl v podložce lysce o váze přes 17kg a dalšího kolem 11kg. Vše šlapalo jako hodinky. 22.prosince těsně před druhou hodinou ranní mi přišel další razantní záběr opět na pravý prut. Swinger přilepený k udici, točící se cívka navijáku a kvílení hlásiče. Každý to dobře známe. Těžký protivník nechtěl ven z vody a bránil se každým svým kilogramem. Jeho silné výpady mi nedovolily dotáhnout cívku, tak jsem jej nechal chvíli procvakávat. Po asi 10ti minutovém přetahování se jej snažím navézt do podběráku, ale nějak to nejde. Ryba byla skoro celá uvnitř, ale síť je jakási povolená. Snažíme se unaveného soupeře z vyvýšeného břehu přizvednout podběrákem, ale v tom nám vyklouzává ven a já jen křičím: „Kur*a to néé!!“ Vidím, že se přetrhl špagát, který propíná ramena podběráku. Naštěstí háček kaprovi v pysku stále drží. Honza rychle zareagoval a kapra zkušeně technicky napodruhé dovnitř doslova vehnal. Já okamžitě skáču do vody a zvedám část sítě s přetrženým špagátem nad hladinu. JE NÁŠ! Společnými silami šupináče neseme v podběráku do podložky. Oba máme velkou radost, protože jsme před pár okamžiky o rybu málem přišli. Už jak jsme ho přenášeli, bylo jasné, že máme další rybu přes 20kg. Ručička Reuben Heatonu se zastavila na 22.2kg. BIIIIIIM! Neskutečný pocit štěstí a focení s novým osobákem si náležitě užívám. Zanedlouho mizí v hlubinách. Slavíme a bombíme smskami naše kamarády a rodiny doma, kteří tuto výpravu prožívali s námi.

a9-double-17kg-a-11kg-nahled

Double 17kg a 11kg…

Následující den jsme se dohodli na prohození lovných míst, aby to bylo fér. Každý jsme drapli svůj stojan a přenesli ho. Opět další márkerování, umístění montáží a masivní spombování. Dva dny po prohození jsme se rozhodli, že vyzkoušíme jinou část jezera. Hlavním důvodem byli místní a rakouští rybáři, kteří se na nás tlačili z obou stran a své pruty nahazovali až příliž blízko našim. Jezero již bylo celkem plné a tak nám nezbylo moc na výběr. Táhlo nás jedno volné místo poblíž ostrova. Byli jsme však varováni, že se v jeho blízkosti nachází na dně spousta zatopených stromů. Řekli jsme si, že nějaké ryby chycené máme, tak proč to nezkusit. Rozhodnutí tedy bylo definitivní. Rychlé balení věcí a nesystematické naházení do auta. Venku zůstaly pouze Sky pody a na každém 5 prutů. Auto jsme nechali zamčené na novém místě a vrátili se pro stojany. Ty jsme nesli plně naložené na ramenech odhadem nějakých 600m. Velká paráda.

b3-rana-za-bivakem-nahled

Rána za bivakem…

Konečně jsme na novém místě a začínáme sondovat dno. Na pravé straně ostrova jsme z šesti náhozů asi čtyřikrát pověsili a urvali své markery. Takže jsme ji shledali pro lov naprosto nepoužitelnou. Soustředili jsme tedy své pruty na levou stranu ostrova a na volnou vodu vlevo od špice. Honza asi po hodině od náhozu udělal první záběr, kapřík kolem 10ti kilo. To jsme brali samozřejmě jako velmi dobré znamení. Ještě zmíním fakt, že všude kolem nás snad každé dvě minuty vyskočil nějaký kapr. Bylo to až neuvěřitelné, na to jak byla voda studená. Tolik k novému místu.

obrazek

Mlha nad hladinou začíná povolovat…

obrazek

Běsnění mrazu…

25.prosinec – první svátek vánoční. Tohle datum si budu pamatovat ještě hodně dlouho. Přišel za námi kolemjdoucí se svými dvěma malými dcerami a začal ukazovat na naši výbavu a popisovat co k čemu slouží. V tom mi pípl pravý hlásič. Všichni jsme cukli hlavou. Chvilka napětí a už to hrčelo. V hlavě mi znělo jediné – hned pryč od ostrova! Rychle jsem zvedl prut, chytl cívku a okamžitě couval k bivaku. Záměr mi vyšel dokonale a doslova jsem ji od ostrova vyrval. Bohužel, kapr znal svou vodu lépe než já a pověsil se kus pod mým břehem. Moc dobře jsem věděl, že to byla těžká ryba. Montáž byla natvrdo ve vázce dobrých 10 minut. Byl jsem zklamaný a naštvaný zároveň. Nechtěl jsem trhat vlasec, aby už v tak dosti závadovém úseku nepřibyla další překážka pro budoucí lov. Jemně jsem se snažil vlasec vycukat všemi směry a najednou silná rána do prutu. Nechápal jsem co se děje a nevěřil. I po takové době ve vázce háček stále držel mé naděje naživu. V ten moment jsem si vybavil slova Raye Smitha na adresu Centurionů. Je to neuvěřitelné, ale kapr z vázky opravdu vyjel. Pln důvěry ve svou montáž jsem se snažil co nejrychleji dostat rybu na hladinu, což se mi také daří. Velké kapří tělo pokryté zlatými šupinami se pomalu blíží mezi napnutá ramena podběráku. Už jen pár metrů… Už jen jeden… A je v síti! Nádherně stavěný šupináč. FUCKIN YES! Rybu opatrně zvedáme a pokládáme do podložky, kde ji zbavuji háčku. Seděl perfektně ve spodním pysku. Kapra poléváme vodou a chystáme ateliér. Místní ke mně přišel a říká: „This is not good.. Fifteen kilo.“ Já se jen usmál a odpověděl: „You´r crazy dood, you´r crazy.“. To taky po pár vteřinách potvrdila váha zavěšená na trojnožce. 22,80kg po odečtení vážícího saku. Z místního vypadlo: „Ou ok now.. it´s good“. Všichni se tomu smějem a přijímáme gratulace. Je to moje první velká ryba této výpravy za denního světla, tak si dáváme záležet na kvalitní památce. Zanedlouho držím toto zlaté prasátko jen za špici ocasní ploutve a loučíme se. Prut letí zpět do vody pod hranu ostrova a po cca 15ti minutách zdolávám na tu samou udici lysce o hmotnosti přes 17kg. Byla to poslední váha, která mi chyběla ve sbírce do 20ti kilogramů, takže mi udělal ohromnou radost. To jsem ale ještě nevěděl, co se na mě chystá.

b6-22-80kg-nahled

22,80 kg…

Při západu slunce se teploty rychle blížily k hranici nuly a asi od 18té hodiny již byly pod ní. Je půl desátá večer. V klidu spíme v teple svých spacáků. Ze spánku nás ruší přerušované pípání, které se postupně mění v nepřetržitý tón. Otvírám oči a vidím, že je to můj příposlech. Rozervu zips spacáku, pak bivaku a ve tmě běžím ke svému sky podu. Sprintuju za oslňujícím paprskem modré led diody jako smyslů zbavený. Drapnu svůj pravý prut a rychle couvám pryč od ostrova. Zprvu se mi zdá ryba menší. Pamatuji se, že jsem ji odhadoval okolo 15ti kilogramů. Zdolávání probíhalo celkem bez problémů, ale moc dobře jsem věděl, co se pod hladinou napravo ode mě skrývá. Čím blíže rybu pumpuju ke břehu, tím je těžší. Najednou mám pocit, jako bych rybu ztratil. Pro tenhle moment máme přiléhavý název, který bohužel nemůžu zveřejnit. Naštěstí kapr jen udělal výpad směrem ke mně a já s ním na chvíli jakoby ztratil kontakt. Ryba se nechala vést celkem poslušně, až do okamžiku, kdy mi zajela do vázky. O téhle jsem neměl nejmenší tušení. Říkám si, to snad není možné. Nicméně vlasec jsem držel neustále v tahu. Je to neuvěřitelné, ale ten den svatý Petr zřejmě neměl nic jiného na práci. Scénář z předchozího zdolávání se opakoval jen s rozdílem, že kapr byl ve vázce o nějakých 5 minut méně. Centurion mne opět podržel a nyní již velice těžkou rybu přetahuji přes zatopený strom. Jak se přibližoval ke břehu, začal dělat opravdu velký bordel a mě začínalo docházet, s čím tady mám tu čest. Po dalších čtyřech minutách se začínáme přetahovat o uzel odpalovky. Chvíli vedu já, chvíli on. Ve vodě jsme zahlédli tlumeným světlem čelovky obrovské šedé tělo, které zmizelo pod rozčeřenou hladinou. Teď hlavně nic neuspěchat. Kapra pomalu otáčím a pumpuji blíže.

Na ten pohled nikdy nezapomenu. Z místa, kde se čeřila hladina, se vynořila obří a neskutečně široká kapří hlava. Nikdy jsem nic podobného neviděl a asi neuvidím. Čím byl blíže, tím byl větší. Bylo to něco neskutečného. Oběma nám spadly brady a nevěřícně s otevřenou hubou civíme na to zvíře, co se k nám pomalu blíží. Když teď zavřu oči, pořád to ještě vidím, jakoby to bylo před pěti minutami. Už je na dosah. Tohle musí klapnout. Podběrák je ponořen ve vodě a čeká na svůj největší klenot. Napětí bylo pohlcující! Tak se mi třepaly kolena. Rybu napoprvé navádíme a je konečně bezpečně uvnitř! UF! Nastává čas pravdy. Náklon do podběráku a první pohled na tělo toho monstra. V pravé ruce svírám prut a béčkem se chytám za hlavu. Řekl jsem přesně: „Ty vole ten musí mít přes 30kg!“ Honza odpověděl: „ No, těch 25 má určitě.“ Zchumlal síť podběráku a když ho zkusil zvednout vyprskl : „Ty vole tak ten má víc! Pojď mi pomoct.“ Přinesl jsem rychle podložku a položili jsme ho i s podběrákem dovnitř. Kolíbavou chůzí přenášíme těžký náklad dál od vody k vážící trojnožce. Vyndal jsem kaprovi montáž, která pevně seděla v koutu obří tlamy. Opatrně vysouváme podběrák a pod velké tělo lysce vkládáme rozepnutý vážící sak. Ten jsme bezpečně zazipovali a společně zavěsili na hák váhy. Stojíme a čumíme. Víc v ten moment nešlo. Nikdy jsem si nemyslel, že takovou rybu uvidím, natož, že budu ten, kdo ji vytáhne z vody. Váha se po odvážení saku od Kevina zastavila na hodnotě 34.73kg! 

obrazek

34,73 kg…

obrazek

34,73 kg…

Nedokážu popsat pocity, které jsem prožíval. Každý máme svůj vysněný cíl, ale tohle bylo moc daleko za tím mým. Rozhodně to přeji všem tvrdohlavým kaprařům, pro které je lov velkých kaprů takovou vášní jako pro mne. Hned jsme si uvědomili, že ryba, která se houpe v mém vážícím saku, je pouhý jeden kilogram a pár gramů od dosavadního českého rekordu. Věděl jsem, že se jedná o velmi starou rybu a proto jsme se snažili poskytnout jí při pobytu na břehu maximální pohodlí a péči. Pořídili jsme několik pěkných fotek na památku a za pár okamžiků se s naším šedým monstrem loučíme. Z celého srdce jsem mu děkoval a přál hodně zdraví. Stál jsem ve vodě a mluvil na něj, jakoby jsme se znali několik let. Pusa a přátelské poplácání starého bojovníka, pomalé zamávání ocasní ploutví a z dosahu čelovky zmizel v tmavé hlubině. Spontánní výskok a hlasitý vítězný výkřik. Moje pocity nejdou slovy popsat. Následovala velká oslava doprovázená římskými svícemi. A bylo co slavit! Telefonáty a smsky jsme chrlili na všechny strany a gratulace se nám množily. Druhý den ráno za námi přijel místní rybář a kamarád, se kterým jsme se seznámili v průběhu výpravy. Z fotek kapra poznal. Ryba má přezdívku Nemo podle velkého šrámu na levém boku. Řekl o něm doslova: „Yeah, Nemo – Big Fighter.“ Byla to jeho nejtěžší váha, na které byl uloven a od poslední návštěvy břehu se solidně vykrmil. Klukovi chutná a to je dobře. Kamarád nám pogratuloval, předal Ožujska a zmizel ve svém bílém Subaru.

b9-34-73kg-nahled

34,73 kg…

Před námi byly poslední dny výpravy. Honzu jsem pustil na své místo na špici ostrova, odkud mi chodilo nejvíce záběrů a začali jsme novou krmnou kampaň. Stalo se něco, v co už jsme ani nedoufali. Parťákovi najela ryba ale takovým stylem, že za den udělal skoro 20 záběrů, což asi všichni uznáme, že na konec prosince není dvakrát normální. Byly dokonce chvíle, kdy po zdolání ryby nahodil prut zpět na krmné místo a když chtěl pověsit swinger, vlasec mu byl vytržen z prstů a montáž na druhé straně se rozjela. Svoje pruty jsem nechal ležet ladem a celý den jsem spomboval krmením hladinu nad jeho montážemi. Naše společné úsilí se mu odměnilo, na zimní období a vodu okolo 4 stupňů, neskutečným počtem záběrů. Paráda! Poslední noc výpravy napadlo během 3 hodin asi 20 centimetrů těžkého sněhu, díky kterému se vyrvaly ze země kolíky a v největší vánici se nad našimi hlavami složil bivak. Zmobilizovali jsme největší kýble, které nám zbyly po krmení, naplnili je vodou a těmi nouzově udrželi kolíky a hlavně bivak v dostatečně ukotvené poloze. Výpravu jsme bohužel ukončili o den dřív kvůli špatným podmínkám a nemožnosti smotat udice. Ale tím jsme si nenechali zkazit náladu. Vše jsme narvali do auta a vyrazili k domovu. Přes Alpy trochu kalamita ale naštěstí jsme jimi projeli dříve, než se ucpaly nadobro.

c1-snehova-vanice-posledni-rano-vypravy-nahled

Sněhová vánice poslední ráno výpravy…

Výprava tedy byla u svého konce a my se vrátili domů. Celou akci beru jako úspěch nás obou a již nyní zbrojíme arzenál na round 2. Byla to výprava snů a zároveň skvělá dovolená plná srandy a krásných úlovků, na které se bude dlouho vzpomínat. Prostě parádní tečka za sezonou 2014. SUFURKY!

Lukáš Bena a Honza Šimek

V diskuzi je 2 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (12 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší
  • IBCC (14. 4.) (Balaton)

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč