Prokleté jezero - Daniel "Padre" Vopat

Téma Ostatní články, publikováno 21. 5. 2012, přečteno 2910x.

Moje začátky putování po jihu Evropy byly zpočátku velmi roztržité a plné průšvihů. Nebylo snadné dopracovat se ke slušnému úlovku a chvílemi se mi zdálo, jako by si někdo nepřál, aby se mi zadařilo.

První výprava byla jednou z těch úspěšnějších, protože se mi dokonce podařilo ulovit na jihu kapra, který měl přes osmnáct kilo, a tak mi bylo jasné, že tato výprava nebude poslední.

010-nahled

S kolegou jsme se domluvili, že pojedeme těsně po Vánocích za teplem. Když jsme konečně dorazili na jezero, měl jsem pocit, že jsem v pohádce – je 26. prosinec, přede mnou vyhlídka možnosti ulovit si kapříka, což se v tomto zimním měsíci nestává běžně a já si mohu nahodit do relativně teplé vody, která měla 6°C. Po procitnutí z prvotního úžasu jsem nelenil a dal se okamžitě do příprav.

020-nahled

Vše bylo přichystáno a montáže putovali na lehce prokrmené místo. Bydlení obstaráno také, a tak nezbývalo, než zalézt do tepla bivaku a čekat na vytoužený záběr. Ten den se nic nedělo a ráno, jako když mávne kouzelným proutkem, se počasí změnilo a zase si začínám připadat jako doma na vysočině. „To snad není možné, jedu takovou dálku na jih a tady snad bude ještě hůř než u nás!“ pomyslel jsem si. Během dne se počasí zhoršilo natolik, že jiná činnost, než schovaný po uši ve spacáku a teple přikrývky čekat na vytoužený záběr, nepřipadala v úvahu.

030-nahled

Tma přišla brzy přesně tak, jak se na zimní období sluší a patří. Kolem deváté hodiny mě z letargie vytrhl slastný zvuk signalizátoru. Na přívětivé objetí spacáku jsem si rychle navykl, a proto se mi do té venkovní psoty vůbec nechtělo. „Jsem tu ale přece kvůli rybám a ne na rekreaci,“ říkám si, a tak jsem se s námahou obul a snažil se co nejrychleji dostat k prutům. Když jsem vyběhl z bivaku, rozezvučel se i druhý „hlídač“a pomalu mi začínalo být jasné, že tu není něco v pořádku. Před zásekem jsem rozsvítil čelovku a vše bylo rázem vysvětleno.

040-nahled

Jezero zamrzlo a závany větru pohybovaly ledovou krustou, která táhla oba moje silony, což vysvětlovalo všechen poplach. Čekali jsme s kolegou ještě dva dny, aniž bychom namočili montáž, a pak jsme to vzdali, neboť předpověď počasí nevěštila nic dobrého, a tak jsme se pomalu rozloučili s vidinou oslavy Silvestra u vody, sbalili jsme nádobíčko a vyrazili ho oslavit domů.

065-nahled

Hned druhý průšvih přišel v zápětí. Tehdy mi hned po příjezdu na to samé jezero oznamoval můj kolega, kterého jsem na místě střídal, že prostě kousat nechtějí. Předpověď vypadala dobře, vše bylo v pořádku, a tak jsem si myslel své a ujišťoval se, že vše bude jinak a kolegův pesimismus nenakazí i mě.

10-4-nahled

Hned druhý den jsem ulovil kapříka menších rozměrů, asi sedm kilo odhadem a byl jsem za něj rád. Šlo o první vlaštovku, která měla konečně smůlu prolomit, ale další den ráno jsem vylezl z bivaku a při ranní hygieně mi ujely nohy, načež jsem spadl asi tak ze třímetrového srázu rovnou na záda. Když jsem si dostatečně zanadával, jaký jsem trouba, tak jsem při snaze postavit se na nohy zjistil, že to asi nebude tak jednoduché, protože se záda rozhodla stávkovat a bolest mě spolehlivě držela při zemi. Když jsem se vzpamatoval z této nemilé skutečnosti a začal přemýšlet, jak se odtud dostanu, došlo mi, že mi nezbývá nic jiného, než počkat na pomoc, což se mohlo protáhnout, protože okolí jezera nepatřilo k vyloženě vyhledávaným lokalitám, ale nakonec vysvobození přišlo celkem brzy. Asi po dvou hodinách přijel po blízké cestě místní rybář a nabídl mi pomoc. Jelikož však vážím asi tolik, co malý vorvaň, tak neměl šanci mě sám přemístit, a proto se akce vydařila až po přivolání kamarádů, kteří mě vynesli na dveřích od „kadibudky“ zpět do bivaku, kde jsem měl telefon, z něhož jsem se snažil dovolat do Čech o pomoc.

100-6797-nahled

Vše se povedlo a hned druhý den pro mě přijel kamarád s kolegou, načež se, po naložení „malého vorvaně“ , kolega ujal sklízení mých věcí a společně jsme vyrazili zpět do Čech, kde jsem musel okamžitě do nemocnice rovnou na operaci. Říkám si: „ Snad ještě budu moci někdy chytat ryby?!“. Napadají mě černé myšlenky a jak tak probírám všechny možné i nemožné scénáře, smiřuji se i s tím, že lékaři někdy nedokážou dělat zázraky. Nakonec se však všechno v dobré obrátilo a po několika měsících jsem zdravotně víceméně v pořádku a jsem rád, že vůbec chodím. Ani tato příhoda mě však neodradila, a tak mi v hlavě víří jediná myšlenka – TOMU JEZERU TO NEDARUJI!

18-6-nahled

Další výprava přicházela v úvahu až v hlubokém podzimu, kdy jsem ještě nebyl zcela zdráv, ale odhodlání „pomstít se jezeru“ všechno přebilo, a tak jsem vyrazil s novým kolegou opět zkusit štěstí. Místo dlouhého románu to tentokrát shrnu krátce – byl to opět propadák. Rtuť teploměru se za celou dobu výpravy vyšplhala nejvýše na minus 2°C a v noci bylo běžně kolem minus 6°C, což nebylo příjemné ani nám, ani rybám a neměly o návnadu zájem. Ani jsem se jim nedivil při teplotě vody 3°C. S odhodláním pitbula jsem proto naplánoval další výpravu, tentokrát však na radu místních na přelomu dubna a května, kdy je podle nich nejlepší období.

97-nahled

Jako na potvoru se kolega, který se mnou byl v listopadu, omluvil těsně před odjezdem a po vyslechnutí jeho argumentů mi bylo jasné, že nemá cenu více naléhat. Největším oříškem se zdálo být hledání nového „blázna“, který bude schopen si sbalit a skoro bez příprav vyrazit asi za tři dny. Nakonec se ale hledání vydařilo a za pomoci kolegy Vectifa jsem se narychlo seznámil s novým kolegou Petrem a v neděli jsme mohli vyrazit. Neměl jsem ani pořádně dořešené, co si s sebou vezmu za nástrahy, když mě díky kamarádům oslovil jeden výrobce nástrah a já jsem na poslední chvíli vyškemral nějaké vzorky od kluků z Dháčka.

dscn0138-kopie-nahled

Vše probíhalo, jak mělo a brzy ráno jsme už začali rozbalovat na „prokletém“ jezeře nádobíčko. Hned první den mi zabral kapr kolem osmi kil, a tak jsem si liboval, jak to tentokrát půjde. Další ráno jsem zdolával kapra kolem deseti kil a po zvážení jsem se ujistil, že mě oko neklamalo – přesná desítka. „To to jde, jestli to takto půjde dál, brzo budu vrnět spokojeností!“ promítalo se mi blaženě v hlavě. Jenže kapři se nezvětšovali a já pořád chytal vše kolem deseti kil. „Jak je to možný??“ ptal jsem se zoufale sám sebe.

dscn0154-nahled

Hned, jak dorazil první domorodec (jeden z těch, co už na té vodě má něco naloveno), se ho hned vyptávám a on mi s ledovým klidem a úsměvem od ucha k uchu řekne: „ Teď do půli května budou chtít jen sladké, to je tady normální.“ Nevěřil jsem a pořád jsem dělal vše proto, abych to zlomil a chytil většího i na masovku. Ze sladkého jsem měl jen Red Hot a to ještě nebyla typická „slaďárna“, ale spíš kořeněné bambule s jemným sladkým nádechem.

padre8-nahled

Celý týden jsem chytal jen na maso a „sahal“ jsem si jen na malé, na čemž mě bavilo především to, jak hezky brali, ale nakonec jsem ulovil i jednoho, který měl něco málo přes třináct kilo, čímž jsem konečně zlomil prokletí, získal odměnu za skoro rok a půl smůly a snad jsem přišel na to ,jak na „prokleté jezero“. Stále jsem ale přesvědčen, že mi ta voda ještě něco dluží, a proto ani tato uspokojivá výprava rozhodně nebyla poslední. Myslím,že teď už pojedu konečně vybaven a svatej Petr mi bude nakloněn.

V diskuzi je 22 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (1 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč