Návrat na Cassien - díl první - Jake Langley-Hobbs Translate

Téma Dobrodružství Jakea Langley-Hobbse, publikováno 28. 8. 2013, přečteno 3882x.

Jake a jeho kaprařské Vánoce na Cassienu. Opět poutavé čtení doplněné o spoustu fotografií. Tentokrát v překladu Zewlbáby – díky!

Návrat na Cassien, díl první.

Americká pláž a noví přátelé.

Už když jsem balil a připravoval veškeré vybavení ve skladu Imperial Fishing v Německu pro mou velkou francouzskou tour, měl jsem na mysli jednu záležitost: Cassien! Těšil jsem se už proto, že jsem slíbil vrátit se na další výpravu v období Vánoc a to bylo přesně to, co jsem natěšeně hodlal udělat. Můj cíl, chytit 30 kg kapra na posvátných březích jezera, nebyl doposud splněn a jakmile se mi něco dostane pod kůži, jsem plně soustředěný tak učinit. Než se rozběhly závažnější aspekty takové extrémní expedice, dostal jsem pozvání chytat na jezeře zvaném St. Christophe, nyní pod vedením společnosti Korda Developments. Jezero obývá několik skutečně velkých ryb a není klasifikováno jako “lehká voda”, kde byste očekávali spoustu záběrů. Běžně bývá jezero návštěvníkům uzavřeno od října do března, ale Danny Fairbrass, který ho nedávno koupil, byl zvědavý, jaká obsádka je zde vlastně přítomna. Jezero bylo proto otevřeno vždy na jeden týden pro partu 6 ti rybářů. Já měl chytat ve společnosti přátel Nika Helleura. Jak se blížil čas výpravy a teploty razantně padaly, ukazovalo se, že rybaření zde nešlo úplně hladce. V průměru se chytlo vždy jen pár ryb každý týden. Částečně to bylo díky tomu, že to není lehké jezero, ale také díky tomu, že normálně bývá jezero v tomto období pro rybaření uzavřeno. Domnívám se, že ryby musely být šokované z množství volné potravy a zvlášť z rybářského tlaku, zejména v období, kdy za běžných okolností bývalo jezero absolutně klidné a potravy bylo jistě též mnohem méně. Nicméně, stále zde byl neobvyklý úlovek Tima Paisleyho. 57 liber (25,9 kg) vážící lysec chycený 2 týdny před naším příjezdem zapříčinil vysokou hladinu našeho entuziasmu.

jpeg-1-nahled

Balení bylo organizováno s armádní přesností, Charley a Flash byli na stráži.

 

Německo jsem opouštěl ve středu o půlnoci poté, co jsem se rozhodl cestovat raději na noc. Preferuji nyní tento čas zejména díky povětšinou prázdným silnicím. Na auto jsem namontoval tažné zařízení, takže můžu konečně používat loď na přívěsu pro další zamýšlený účel: schovat do ní další vybavení. Můj nafukovací člun se do ní krásně vejde současně s dalšími nevonícími věcmi, které už nechci vozit v dodávce (zejména podložky pod ryby aj.) Jízda s přívěsem je sice pomalejší, ale zároveň snižuje náklady na spotřebu paliva. Stoupajíc příkrou silnicí z Traben – Trabachu ve směru na Troyes, minul jsem těsně skupinu divočáků, kteří se náhle objevili z křoví a přebíhali silnici. Zatraceně! Mohli jsme všichni následující týden docela dobře hodovat!?

Po čtyřech stech kilometrech a o 6 hodin později (včetně několika šálků kávy a zastávek pro psy), jsem zahnul na přilehlé odpočívadlo a zavolal Nickovi, který mi předal finální instrukce pro cestu k naší první destinaci: Blue Water Lakes. Od majitele Jima jsme dostali milé povolení strávit na jeho jezeře dvě noci. Na Gigantice jsme mohli začít nejdříve v sobotu ráno. Nick se svým parťákem Mikem Brownem už byli připraveni, když jsem se zalepenýma očima dorazil. Mike už měl dokonce několik úlovků. Moje myšlení se ubíralo docela jednoduchým směrem. Postavit tábor, nahodit a trochu se prospat. Ve čtvrtek v noci se mi podařilo chytit jednoho menšího kapra a kluci, kteří chytali v hlubší části jezera, jich už měli několik. Páteční večer a noc uběhli jako voda a už jsme byli připraveni vyrazit na Giganticu. Za pár minut už jsme zajížděli do komplexu, neboť je od Blue Water vzdálen jen několik kilometrů. Tomu však předcházela jedna událost, ze které mi vstávaly vlasy na hlavě. A to když nafukovací člun super natěšeného Nicka Helleura prakticky odletěl z mé střešní zahrádky, neboť Nick trval na tom, že se loď nemusí přivazovat. Naštěstí pro mě, loď těsně minula nevinného řidiče dodávky za mnou. Kdyby vše nedopadlo dobře a loď by prolétla předním sklem jeho dodávky, nejspíš bych tyto řádky psal z francouzského vězení odsouzený za vraždu. Příště si vez svou loď sám, Nicku!

jpeg-2-nahled

Nejlepší ryba chycená na Lac de Carces, mého záložního plánu na týdenní rybaření. Lysec těsně pod 40liber.


Zprávy ze St. Christophe byly jaké jsme očekávali. Nic moc akce. Během předešlého týdne se chytly dvě ryby a počasí se navíc mělo změnit k horšímu. Měli jsme chytat v průběhu velmi chladného týdne a možná, že bude i sněžit. Hey ho! Miluji zimní rybaření, stává se z toho vždy opravdová výzva. Nezbývá než zmínit, že to nebylo lehké pro nikoho, ale užili jsme si to. Ke konci týdne, jak předpovídal místní správce Danny Turtle, se podařilo chytit dva kapry, včetně Spencerova skvělého 47 liber (21,3 kg) vážícího lysce, který byl zároveň jeho osobní rekord. Postupně všichni vyrazili na cestu zpět do U.K., ale já se odhodlaně rozhodl zůstat ještě jednu noc, v domýšlivé snaze chytit ještě dalšího kapra. Bohužel se tak nestalo a tak jsem opustil Dannyho a zamával na rozloučenou. Byl jsem na cestě na Cassien!

800 km se může zdát jako dlouhá cesta, ale jsem teď zvyklý jezdit takové vzdálenosti. Po deseti hodinách jízdy odbočuji na parkoviště v Avironu. Cestou k jezeru jsem s někým prohodil pár slov a ten se zmínil, že voda je neuvěřitelně nízko. Byla tma a byl jsem unavený, když jsem dorazil. Takže jsem se roztáhl přes sedadla a čekal na první světlo. Bylo by podhodnocením situace tvrdit, že jsem byl šokovaný, když jsem se vzbudil. Jezero vypadalo strašně. Voda byla nejméně o 4 mety níže, než když jsem odjížděl v červnu. Naštěstí jsem měl záložní plán – Lac de Carces. Rozhodl jsem se zajet tam na týden, neboť to bylo jen 50 km a navíc ryby na Carces začínaly dorůstat! Dvaceti a třiceti libráči, kteří se chytali před deseti lety…spočtěte si to sami! Navíc je to velmi krásné místo, téměř jako malý Cassien, úzké jezero lemované příkrými břehy, které jsou zarostlé jedlemi. Tolik mi připomíná západní rameno.

jpeg-3-nahled

Těš se na nás, Americká pláži!


Po příjezdu bylo načase vybrat loviště a postavit tábor. Na Carces nejsou povolené lodě, takže to bude o základech. Rozhodl jsem se chytat dvěma pruty podél každého břehu a zbylými dvěma rovně před sebe na původní koryto řeky. V průběhu týdne byla docela zima a akce nebyla nijak závratná, nicméně se mi podařilo chytit tři ryby až pod hranici 40 liber (18 kg) během 12 hodin, kdy ryby braly. Vlastně jsem je chytil podél příkrých hran, oblíbeným to místem pro Carcesské kapry, a všichni sebrali velmi jasně zbarvené pop-upy. Je zde mnoho raků a bílé ryby, mějte to na zřeteli, pokud budete plánovat výpravu. Plavou zde ryby až do 60ti liber (27 kg) a mnoho mezi 40ti a 50ti (18–23 kg), ale stejně jako na Cassienu to zde může být velmi náročné. Jindy se to zase bude zdát jako procházka parkem. Na vodách tohoto rázu je to spíše o místě a načasování, pokud ryby berou, zažijete dobrou výpravu.

Opustil jsem Carces a chtěl se vrátit na Cassien. Nakonec jsem jedno zvíře na Carces chytil – volavku, a opravdu nedoporučuji si s nimi zahrávat. Naneštěstí se chytla do šňůry, když v noci číhala na kořist v příbřežních partiích. Zaznamenal jsem několik pípnutí a bobbina vyskočila až k prutu. Zvedl jsem prut a náhle ucítil vertikální tah a poté příšerný jekot. V životě jsem neslyšel tak srdceryvný zvuk, když si chudák musela myslet, že je její život v koncích. Naštěstí se šňůra zamotala jen kolem křídel a tak jak stála nervózně na břehu, zírala na mě korálkovýma očima se zobákem nebezpečně blízko mým očím. Přestřihl jsem šňůru a osvobodil ji. Podařilo se jí klovnout mě do ruky, až mi teklo trochu krve a při cestě na Cassien mi pomyšlení na tohle dobrodružství způsobovalo husí kůži. Mohlo to klidně být mnohem horší.

jpeg-4-nahled

Studené počasí dorazilo s mimořádnou intenzitou. Opravdové zimní kapraření!


Bylo úterý poledne, když jsem zastavil v Montauroux. Voda na Cassienu byla stále nízko, ale bylo na čase se rozhodnout. Kde budu chytat? Mrknu se do západního ramene, směrem k rezervaci, tady se může chytat až do konce prosince. Místo bylo opuštěné. Severní rameno bylo plné, stejně jako jižní a vypadalo to, jako by nízká hladina držela rybáře od západního ramene. Zajistil jsem si sedmidenní předpověď, která hlásila velmi silný déšť. To bylo přesně to, co jsem potřeboval. Na stavění kempu bylo teď již pozdě a potřeboval jsem místo na spaní. Spaní v dodávce byla jedna možnost, ale chtěl jsem si dopřát trochu pohodlí. Vzpomněl jsem si na pár Angličanů, kteří zde provozují Bed and Breakfast se jménem Amboise, hned vedle jezera. Perfektní! Budu mít jednu noc plného komfortu a pořádnou teplou sprchu před začátkem mé mamutí výpravy.

Amboise funguje už sedmým rokem. Majitelé Geoff a Sandie nabízejí 3 různě velké pokoje pro každou příležitost. Každý z pokojů má vlastní TV, Wi-fi připojení a koupelnu se sprchou. V průběhu pobytu můžete využívat jejich bohatou nabídku zařízení mimo dům, jako bazén, lehátka se slunečníky, terasovitou kuchyň s BBQ a grilem. Pro mojí jednu noc jsem se cítil jako doma. Mají také dva psy, Poppyho a Fleur, takže Charley a Flash byli též velmi vítaní a na jejich rozlehlých prostranstvích si mohli pořádně protáhnout nohy.

jpeg-5-nahled

Sledujeme Charleyho s Flashem při hře o brzký psí vánoční dárek.


Pokud toto čtete a jste kaprař, který rád rybaří na Cassienu v letních měsících a zároveň rádi cestujete s Vaší ženou nebo přítelkyní, mohlo by toto pro Vás být dobrým řešením. Vaše paní může zůstat v Amboise a během dní, kdy rybaříte, může kdykoliv během dne zajít za Vámi k jezeru, které je vzdálené pouze 500m. Amboise je na straně západního ramene. Pro Vás to znamená, že můžete rybařit na jezeře přes noc, pokud tedy nerybaříte v období, kdy je noční rybolov zakázán. Navíc můžete zažít trochu lepší dovolenou a zároveň mít čas od času oba klid. Ceny jsou od 51EUR za noc na osobu, včetně kontinentální snídaně. Zároveň rybářům nabízejí parkoviště od října do dubna. Pro poptávky nebo rezervace volejte 0033494764655 nebo piště na email: info@amboise-bnb.com

Sandie se při povídání u snídaně zmínila, že Gary Hilson nedávno strávil na Americké pláži několik dní a slavil úspěch, včetně 24kg těžkého šupináče. Zjevně se přestěhoval na jiné místo a tak jsem si myslel, že Americká pláž by stála za návštěvu. Rozloučil jsem se a vyrazil do místních obchodů nakoupit zásoby pro nadcházejících čtrnáct dní: naftu, jídlo, žrádlo pro psy a také nějakou vánoční výzdobu. Nastal čas pro lov velkých kaprů!

jpeg-6-nahled

Vždycky si vyfoťte svého prvního kapra výpravy. Nikdy nevíte, co může přijít. Já měl tomuto menšímu chlapíkovi za co děkovat.


Tak jak předpovídali, minulou noc přišlo špatné počasí: déšť, silný vítr a ještě víc deště. Sjel jsem dolů k Americké pláži. Místo bylo stále volné a tak jsem se rozhodl, že toto bude náš domov pro příští dva nebo tři týdny. Americká pláž je položená v horní části západního ramene, docela blízko k rezervaci. Má několik širokých zálivů a voda bývá místy velmi mělká. Tradičně to bývá dobré místo a ještě lepší zejména, když je v jezeře hodně vody. Vždycky to bylo populární loviště. Voda byla stále ještě hodně nízko, ale rozhodl jsem se zariskovat. S takovým přívalem vody, který předpovídali, by voda v jezeře měla začít brzy rychle stoupat. Bylo také možné, že předpověď nebude správná, ale to ukáže až čas.

Seděl jsem v dodávce a poslouchal bubnování deště na přední sklo skoro půl hodiny. Zešílel bych z toho, a proto jsem se rozhodl, že postavím alespoň bivvy na spaní. Nakonec, budu moci alespoň postavit dovnitř lehátka pro sebe a pro psy. Zkoušeli jste někdy postavit velký bivak pro dva ve vichřici, kdy Vás navíc bičuje vítr? Nebyla to ani legrace, ani těžké, ale nakonec se podařilo. Vítr zdvihl můj přehoz a já si připadal jak když pouštíte draka. Držel jsem ho jak klíště a nakonec se mi podařilo ho zabezpečit. Musel jsem použít krátké a tlusté vidličky pod pruty, normální kolíky působily pateticky. Když jsem to zvládl a rozdělal lehátka, nebylo jiné alternativy, než si jít lehnout. Zvládl jsem to, zabezpečil jsem loviště a byl jsem spokojený!

jpeg-7-nahled

Moje druhá ryba výpravy, 24,5kg Cassienské nádhery. Patriku, bouchni ten šampus!


Spali jsme až do následujícího rána a vzbudili se do ještě silnějšího deště. Během noci se ukázali dva Němci na desetidenní výpravu. Zabivakovali se napravo ode mně. Měli jsme mít vítanou společnost a tak jsem se vydal pozdravit mé nové sousedy. Vypadali jako dvě utopené krysy a dorazili o půlnoci. Cestou se jim přihodila autonehoda a tak si pronajali auto, aby se sem dostali. Všimli si, že jsem ještě ani nenahodil, a tak jsem jim vysvětlil, že nikam nespěchám a že mám všechen čas na světě. Patrik a Philip pokládali pruty v přívalovém dešti, aby neztratili jedinou příležitost. Já byl suchý a užíval si šálek dobré kávy, oni byli mokří a klepali se. Každému, co jeho jest!

Hladina už začala stoupat a proud čokoládově zbarvené vody se pomalu šinul ramenem. Příležitostně se vyhodila ryba a vypadalo to, že jich začínají najíždět hejna. V tu chvíli jsem si to neuvědomoval, ale to, čeho jsem byl svědkem po několik příštích dní je trochu jako Cassienský fenomén. Díky dešťové vodě, která přitéká z každého potůčku a skalní průrvy, začala hladina rychle stoupat. Přirozeně také se spoustou nečistot a zároveň množstvím přirozené potravy. Kapři vypadali, že na tuto potravní stezku kápli díky zbarvené vodě a přijeli na průzkum z velkých vzdáleností. Sázka se začínala vyplácet!

jpeg-8-nahled

Tato fotka ukazuje vázky roztahující se po rameni jako olejová skvrna.


S přestávkami pršelo celý den, využil jsem tedy času, kdy na chvíli přestalo, abych připravil pruty a postavil zbytek mého skromného kempu. Krása Americké pláže je v tom, že můžete parkovat autem hned vedle Vašeho loviště. Na Cassienu jistě luxusní a ojedinělá záležitost. Nevadí mi tahat se s dvěma loděmi a dvěma psy po jezeře, ale měla to být moje vánoční výprava a myšlenka na ulehčení práce zněla vyzývavě, zejména v přicházející bouři. Pro první noci jsem se rozhodl použít jasně zbarvené plovky, nahozené jako samostatné nástrahy. Bylo příliš větrno pro průzkum lodí, a tak jsem předpokládal, že hladové pohybující se ryby by mohly jednu sebrat cestou. Stálo za to to zkusit!

Nadcházejícího rána, v pátek, se zdálo, že předpověď byla špatná. Bylo slunečno a obloha modrá. Patrik odstartoval s pěkným lyscem a ulovená ryba zvedla motivaci i mně. Bylo na čase vyrazit s lodí na vodu a najít místa pomocí echolotu. V této oblasti je spousta zajímavých míst. Lavice, mělčiny v příbřežních partiích, koryto řeky, převislé stromy, máte bohatě na výběr. Prakticky, kdybyste mohli chytat na osm prutů, stále by zde bylo několik zajímavých míst, kam položit další. Rozhodl jsem se pro jeden v příbřežní části, dva na malých středových lavicích a jeden ve větší vzdálenosti ve hlubší vodě na hraně příkrého skalního srázu. S pruty postavenými všemi směry jsem byl připraven. Kapr, na!

jpeg-9-nahled

Můj nový kamarád Patrik s jedním ze 4 šupináčů přes 20kg, které se mu podařilo chytit během deseti dnů.


V noci se nic nedělo a všichni jsme se probudili do ještě slunečnějšího dne. Koukali jsme na sebe jak z jara. Kde je déšť? Patrik také přijel na toto místo, protože spoléhal na předpověď. Byla sázka na déšť špatnou volbou? Možná. Pruty byly nastražené přes noc a nechat je tak, jak jsou, se mi zdálo nejlepší možnou volbou. Přijel kamarád Dick s čerstvým chlebem, a tak jsem postavil vodu a připravili jsme snídani. Jak jsme tam tak oba seděli a koukali na Charleyho a Flashe jak se provokují, všimli jsme si, že Němci jsou v lodi a zdolávají rybu. Byla to Philipova první výprava na Cassien a měl na prutu prvního Cassienského kapra. Vidět někoho chytit svého prvního kapra na Cassienu, je vždy velmi příjemné. A zároveň je to velmi speciální okamžik. Byl šťastný jak blecha, když jsme pořídili několik snímků jeho trofeje, lysce okolo 30 liber(13,5 kg). Když jsme šli zpátky těch 30 yardů na mé loviště, oba jsme si všimli francouzského rybáře, který také zdolával rybu z lodě! Přijel v noci a usadil nalevo ode mně. Smáli jsme se. Měl jsem rybáře po obou stranách, kterým braly ryby. Věděl jsem, že akce na mých prutech je jen otázkou času.

V sobotu pozdě v noci se počasí obrátilo k horšímu. Začal foukat velmi silný vítr, který sebou přinesl déšť. Krátce po půlnoci jsem měl záběr na prut vyvezený v dálce. Ryba sebrala nástrahu ve vzdálenosti 300 yardů a unikala doleva. Potřeboval jsem loď. Jít do lodě se mi nezdálo jako nejlepší nápad, neboť vítr foukal silně doleva, ale neměl jsem na výběr díky bójím usazeným na vodě, ke kterým ryba směřovala. Na plný výkon motoru jsem se zakrátko dostal blízko k rybě, ale vítr mě hnal na skalnaté pobřeží blízko břehu. Byla zde hrana a cítil jsem, jak se o ní otírá šňůra. Marně jsem se snažil dostat loď zpátky do lepší výchozí pozice, v okamžiku, kdy se mi to podařilo se háček vyřízl. Někdy prostě uděláte všechno dobře a máte na prutu rybu a poté jí ztratíte, protože se proti vám spiknou všechny živly. Bohužel to byl i tento případ. Cítil jsem se dost pod psa, ale někde hluboko uvnitř jsem věděl, že jsem nic nemohl udělat lépe. Kdyby záběr přišel o hodinu dříve, neměl bych býval žádné problémy, ale vítr byl v tuto chvíli tak silný, že jsem ani nemohl znovu položit prut. Vyškrábal jsem se zpátky do postele a rozhodl se pro novou vlnu útoku hned zítra.

jpeg-10-nahled

První kapr chycený v průběhu našeho 24hodin trvajícího WCC!


Přišlo ráno a voda byla úplně hnědá. Plovoucí nečistoty byly všude, klacky, palety, klády, stromy, plastové předměty a dokonce pneumatiky plavaly všude po povrchu. Spláchlo je to z přítoku řeky, který je výš v rameni a okamžitě začaly problémy. Všichni jsme měli pruty zatáhnuté plovoucími překážkami a snažili jsme se je různě zvedat, snižovat a potápět během dne, abychom se dokázali s nastalou situací vypořádat. Déšť neustával a hladina neustále stoupala. Patrik měl už pět ryb, všechny ze stejného místa, zarostlého úseku kanadským vodním morem, v hloubce okolo 2 m u vzdáleného břehu. Jeden z mých prutů jsem měl položený zhruba v podobném místě, nicméně dále v rameni, kde byla větší hloubka. Nejmělčí místo, které jsem mohl najít u hrany, bylo 4,5 m, poté padalo dno lehce dolů. Byl nyní tento prut mou největší šancí na záběr?

Ryby se stále ukazovaly, hladina stoupala s neustávajícím deštěm. Soustředil jsem se na dva centrálně umístěné pruty a předpokládal, že ryby kolem nich musí minimálně proplout na jejich cestě výše do ramene. Prut, který jsem původně vyvážel do dálky, jsem po historce s lodí posunul do jiného místa a nyní bylo vše jen otázkou čekání.

jpeg-11-nahled

Blížil se Štědrý den a každý se dostával do slavnostní nálady.


S pondělním ránem přišel ještě výraznější přívalový déšť. Krátce po obědě, kdy jsem sledoval čokoládovou vodu, jak se plazí přes jednu z mých lavic, jsem zaznamenal záběr. Jak jsem si propracovával cestu lodí, byly překážky všude okolo mě. Manévrování bylo velmi složité a vítr mi též příliš nepomáhal. Vzhledem k postupnému snižování dna s ostrými kameny přede mnou, nebyla šance zdolávat rybu ze břehu. Nakonec jsem, současně se spoustou větviček a klacků, dostal do podběráku malého lysce a pádloval zpátky ke břehu. Předtím přišel na návštěvu Angličan Mick, mohl mě tedy vyfotit a rybu jsme pustili. Během souboje s rybou se mi podařilo pohnout s jedním z dalších vyvezených prutů, takže jsem po přezbrojení obou, vyrazil opět do silného větru a neustávajícho deště položit oba dva. Jedinou změnu jsem provedl na prutu, se kterým kapr pohnul. Položil jsem ho nyní tak blízko ke druhému břehu, jak jen bylo možno. Vzhledem k množství plovoucích předmětů jsem ho umístil na kraj tohoto plovoucího raftu do hloubky 7,5m. Určitě to nebylo to perfektní, ale musí to stačit. Byl jsem úplně promočený.

Zrovna jsem uschnul, když se tento posledně položený prut rozjel. Špička byla ohnutá a naštvaná ryba jasně ukazovala svůj odpor. Snažil jsem se šňůru dostat z dosahu plovoucích vázek před tím, než jsem nasedl do lodě. Zavolal jsem na Micka, který byl naštěstí blízko, a společně jsme vyrazili za rybou. Mick pádloval směrem k rybě a snažil se udržet šňůru od vázek. Brzy jsme byli nad kaprem, a jak se mi ho podařilo zvednout na hladinu, viděli jsme oba pěknou rybu, jak ochotně vklouzla do podběráku. Potřásli jsme si rukama a pádlovali zpátky k pontonu, neboť nás vítr odvál směrem dolů do ramene. Zajistili jsme loď a já šel pro mou kolébku. Němci viděli rozruch a přišli se podívat, o čem byl celý ten poprask. Patrik vykřikl: “ Oh, velká ryba!” Byla to velká ryba, odhadoval jsem ji na 25kg, Patrik odhadoval 27kg. Sledovali jsme, jak se velmi tlustý šedý kapr zdvihá ze země a ručička vah vylétla ke známce 24,5 kg. Vypadal větší, než ve skutečnosti byl a myslím, že mu chybělo trochu do délky, ale právě jsem chytil jednoho z místních obrů a váha nehrála zase takovou roli. Poklekl jsem, abychom mohli udělat pár fotografií v nepřestávajícím dešti. Můj druhý kapr výpravy, brzký vánoční dárek. Díky Micku za asistenci. Nemyslím, že bych to zvládl sám za takových podmínek. Většinou se dokážu vypořádat s nepřízní sám, ale když byla pomoc po ruce, bylo by hloupé ji nevyužít. Ukázalo se, že Patrik chytil 21kg těžkého šupináče 30 minut před tím, než jsem měl záběr já, takže jsme bouchli lahev šampaňského. Brzká oslava Vánoc byla v plném proudu!

jpeg-12a-nahled

Při pohledu do podběráku jsem nevěřil svým očím. Byla to stejná ryba, kterou jsem ulovil před 6ti dny, nyní na váze 25+. Vskutku brzký vánoční dárek!


Tento záběr od velké ryby způsobil zlom v běhu událostí a během nadcházejícího dne jsem chytil další 4 kapry do deseti kilogramů. Výprava se změnila v dobrý sport! Déšť začal ustávat, ale vázky na hladině se stále kupily nahoře v rameni. Každé ráno se shromáždily v rohu velké zátoky a během dne cestovaly ze zátoky ven, opisujíc velké kruhy. Byla to noční můra. Jediná možnost, jak položit prut, bylo čekat na příležitost, až se někde vytvoří oko. Za pomocí motoru se mi dařilo posunout vázky kousek zpět a vytvořit tak dostatek místa pro položení prutu. Ke břehu jsem se musel vracet velmi opatrně, aby se klacky nedostaly do kontaktu s vrtulí, kterou bych tím jistě poškodil. Prut jsem musel hodně potopit, abych udržel čistou šňůru. Vyžadovalo to hodně trpělivosti!

Ve středu 18. prosince se objevili další dva Angličani – Matt a Colin. Matt dorazil s lahví šampaňského od mé sestry!? Sledoval mě na Facebooku a spojil se s ní, než odjel z Británie, aby od ní mohl přivézt vánoční dárek. Velmi nádherné gesto, které jsem v tu chvíli nedokázal pochopit (láhev mám stále připravenou v dodávce pro oslavu mého prvního 30 kg kapra). Byli to skvělí chlapi a usadili se každý několik stovek yardů na každé straně ode mně. Byla to Colinova první výprava na Cassien. Matt byl řádný Cassienský závislák a jeho cíl byl kapr přes 20 kg. Colin doufal, že alespoň udělá záběr. Vypadalo to, že mi oba přinesli pořádnou dávku štěstí, kdykoliv vyrazili s lodí na vodu, měl jsem záběr!

 

jpeg-12b-nahled

Poznáváte ji? Stejná ryba jako před 6ti dny. Nezapomenutelné.


Vzhledem k tomu, že oba Němci i já jsme chytali s určitou pravidelností, přišel Philip s myšlenkou uspořádat malý 24hodinový závod. Není to zrovna něco, co byste si spojili s výpravou na Cassien. Rukavice byla zdvižena. Vymyslel jsem odpovídající výhru za vítězství, o kterém rozhodne součet individuálních vah. Ten, kdo prohraje, připraví snídani pro zbývající dva. Osoba na druhém místě bude muset umýt nádobí. Vítěz nedělá nic. Závod měl začít v 9:00 nadcházejícího rána. Patrik měl první záběr, ale ukázalo se, že to byl sumec. Přirozeně se ho snažil zahrnout do soutěže, ale pravidla hovořila jasně pouze pro kapry, stejně jako na WCC. Odpoledne jsem měl záběr. Ryba bojovala neuvěřitelně statečně a nakonec se z ní vyklubal 12,5 kg těžký lysec. Byl jsem ve vedení! Po zbytek dne se nic nedělo, ale s nadcházejícím večerem měl záběr Patrik. Dorazil o chvíli později se zářivým usměvem. Podle jeho výrazu jsem tušil, že chytil slušného kapra. Abych byl konkrétní – 20,5 kg těžkého šupináče. Měl jsem teď co dělat, abych ho dohnal. Ve 2 ráno jsem naštěstí měl záběr od druhého břehu. Ryba mě v lodi zběsile tahala skrz překážky sem a tam. Věděl jsem, že je to malá ryba, ale potřeboval jsem ji dostat do podběráku. Zpátky na pevné zemi s mým lyscem jsem pobaveně sledoval ručičku váhy, registrujíc 8,5 kg hmotnosti. Byl jsem zpět ve vedení. Ráno se Patrik přišoural k mému lovišti. “Chytil’s kapra?“, ptal se. „Ano, jednoho malého, ale v součtu mi to dává 21 kg“, zubil jsem se na něho. „Já taky chytil dalšího“, smál se. „Šupináč s váhou 21 kg, takže myslím, že jsem vyhrál.“ Byl jsem poražen a potřásl jsem mu rukou. Byla to skvělá zábava a chudák Philip, který soutěž vymyslel, nechytil nic. S Patrikem jsme se nechávali obsluhovat a snídaně to ráno chutnala naprosto skvěle. Za druhé místo bylo mytí nádobí jen nízkou cenou!

Během noci, co jsme pořádali naši malou soutěž, se stala zvláštní událost. Právě jsem upadal do spánku, když jsem za bivakem zaslechl rozruch. Slyšel jsem, jak venku parkuje auto a zhulená partička Frantíků se seskupila před dveřmi do mého bivaku. “Chytáš kapry?” zakřičel jeden z nich. “Boilies, jaké používáš boilies? Chytáš kapry?” Snažil jsem se jim vysvětlit, že už je trochu pozdě a že jsem spal. Bylo velmi zima. Mohli byste prosím odejít? Mí psi byli k ničemu jako vždy a chrápali vzadu v bivaku. Poznal jsem jednoho z těch kluků, potkal jsem ho v loni. Byl neškodný, ale načasování jeho návštěvy bylo dokonalé. Řekl jsem mu, ať se vrátí ráno. Snažil se mi potom francouzsky vysvětlit, že od listopadu do února chodí do lesa na kance. “To je dobré vědět”, podivil jsem se. Vytáhl z auta jednorannou brokovnici a mával s ní všude okolo, hrdě u toho ukazujíc všechny možné nábojnice, které měl sebou. Jeho kámoši zatím v autě balili jointy a nahlas pouštěli francouzský hiphop. Rozhodl jsem se vsadit na kartu štědrosti, a tak jsem z dodávky vytáhl dvoukilový pytel s boiliem od Imperial Baits. Vysvětlil jsem mu, že to je nejlepší boilies pro tenhle okamžik a že by ho měl vyzkoušet, až příště půjde na ryby – v březnu. Pomalu zaregistroval, kam mířím a pak spěšně odjeli. Nezbývá než zmínit, že i tak jsem spal jen na jedno oko.

 

jpeg-13-nahled

Matt nám všem ukázal, proč bychom neměli vyháčkovávat rybu ještě v podběráku. Au!


O několik dní později odjeli mí dva noví němečtí přátelé. Patrik zažil pravděpodobně nejlepší výpravu na Cassienu vůbec. Dvacet ryb včetně 4 šupíků přes dvacet kilo a jednoho monstrózního exempláře s váhou 26,5 kg, kterého ulovil poslední den. Byl dokonce takový gentleman, že řekl Philipovi, aby si jeden prut přesunul na jeho hot spot poté, co ulovil osmnáctého kapra opět ze zarostlé lavice. Přesunul si svůj prut na Philipovo místo, a z tohoto místa zdolal toho velkého šupináče o hodinu později! Philip ho poté fotografoval se zaťatými zuby. Byla to jeho první výprava na Cassien a chytil 3 pěkné kapry až do 18ti kilogramů, tedy také opravdu pěkný výsledek. Někdy to tak na kaprech chodí a Patrik měl prostě kliku.

Poté, co odjel Patrik, přesunul jsem jeden prut na “okupovaný hotspot” a soustředil se opět na rybaření. Během příštích 24 hodin jsem chytil dalších 5 kaprů, jednoho ze zarostlého Patrikova hotspotu a 4 z mé oblasti. Jeden z těchto úlovků byl velmi neobvyklý a docela neuvěřitelný! Poté, co jsem vyrazil na člunu za čtvrtým záběrem v brzkých ranních hodinách bojovat s dalším malým kaprem, pomyslel jsem si, že je akorát na čase chytit další velký exemplář. Ve dvě ráno jsem posadil prut zpět na místo s malým PVA sáčkem obsahujícím několik nakrájených boilie a kolem rozhodil hrst deseti. O dvacet minut později jsem měl prudký padák. Jakmile jsem domotal volnou šňůru, ucítil jsem kila na druhém konci a pomalý tah doprava. Dojel jsem lodí nad rybu, docela rychle se ukázala na hladině a tak nic nebránilo snadnému podebrání. Byla to velká ryba a vypadala docela povědomě. Jako zázrakem se z ní vyklubala stejná ryba, jakou jsem chytil před šesti dny na váze 24,5kg. Nemohl jsem tomu uvěřit. Navíc zabrala z naprosto stejného místa. Mrzlo, až praštělo, tak jsem jí šoupnul do saku, na vážení jsem neměl ani pomyšlení. Ráno se stavil Matt a pořídili jsme několik rychlých fotek. Nakonec jsme se rozhodli ji ještě převážit a vyšlo najevo, že ten nenasytný žrout přibral za 6 dní víc než 0,5kg! Navážili jsme mu tentokrát 25,05kg. Byl jsem teď neuvěřitelně šťastný z takto brzkého opětovného shledání. Pořídili jsme ještě několik rychlých fotek také ve vodě a já jsem kapra nasměroval do Mattova loviště, jak jsem ho pouštěl. Člověk nikdy neví!

 

jpeg-14-nahled

Brzy však na svůj prst zapomněl, když chytil 50lbs těžkého kapra na Štědrý den. Jeho přání bylo naplněno.


S blížícími se Vánocemi jsem se rozhodl připravit pro Matta s Colinem oslavu. Měli se ke mně připojit nadcházejícího rána a těšil jsem se, že budeme hodovat jako králové. Matt chytil několik kaprů z jeho místa do váhy 19kg, ale Colin měl problémy s ostatními rybáři, kteří se mu tlačili do loviště. Tak jako jsem měl teď já. Nějaký Frantík se neustále přibližoval k mému místu, každý den o kus blíž. Abych to osvětlil, jel jsem na Štědrý den do supermarketu nakoupit zásoby na naši slavnost. Colin zůstal na mém místě a hlídal psy. Jakmile jsem odjel, Francouz skočil do lodě a pokládal pruty těsně k mým. Colin je pořádný pořízek a tak se vydal k drzounovi, slušně se ho zeptal: “Co to děláš?” ‘Vypadalo to, jako by se chlapíkovi v puse zapomnělo rozpustit máslo, krve by se v něm nedořezal. Podle vlastních slov neudělal nic špatného a podle něj to bylo přijatelné. Colin nahoře v rameni trpěl podobným způsobem. Jeho den měl však stále přijít!

obrazek

Míchaná vejce s uzeným lososem.

obrazek

Belliniho palačinky s lososem a kaviárem.

Na Štědrý den se Mattovi splnil Cassienský sen. Brzy z večera jsem slyšel nekončící jízdu a nebyl jsem si úplně jistý, co dělal ve svém bivaku (!?), ale nakonec se objevil a popadl ten správný prut. Slyšel jsem několik peprných komentářů během zdolávání a podle náhlých výkřiků jsem kapra odhadoval z kategorie 20+, pro kterého Matt přijel. Opravdu nakonec měl 20+ a později jsme fotili 22,9kg těžkou nádheru. Vánoce na Cassienu vypadaly velmi dobře. 

obrazek

Dva druhy paštik s karamelizovanou cibulí servírované s tousty.

obrazek

Krocan se vším, co k němu patří.

Následujícího dne jsme se sešli na Chez Jakes, abychom si užili pomalé okázalé šestichodové menu. Nebyla to klasická bašta pro kapraře, ale chtěl jsem, aby tento ten byl významný a abychom si ho všichni pamatovali. Začali jsme míchanými vajíčky s uzeným lososem, následovali Belliniho palačinky s lososem a (levným) kaviárem. Třetí chod byly dva druhy paštik s karamelizovanou cibulí podávané na toustu. Následoval hlavní chod, krocan se vším, co k němu patří. Jako bychom nebyli dostatečně nacpaní už teď, následovala Vánoční čokoládová roláda, po které jsme večeři završili sýrem a crackery. Ty nás odrovnaly úplně. Kapři se ten den zřejmě nekrmili, ale my všichni jsme si pochutnávali.

e-nahled

Tradiční vánoční čokoládová roláda.


Svátek Sv. Štěpána se ukázal jako Collinův šťastný den. Objevil se v mém kempu ráno po deváté hodině. Konečně chytil Cassienského kapra. Pardon, chytil obrovského kapra! Za chvilku jsme ho pozorovali, jak se snaží zdvihnout 28,5kg těžký kolos. Smál se na celé kolo, jaký to byl úlovek! Vlastně se poté ukázalo, že je to stejný kapr, kterého loni v dubnu ulovil můj německý kamarád Wolf na váze 26,4kg. Rostl rychle.

 

jpeg-16-nahled

Steptoe se synem se ke mně připojili na Štědrý den!


Další den jsem přemýšlel, co dál a zdálo se mi, jako bych obul toulavé boty. Neměl jsem stání. Volal mě Aviron, můj loňský domov. Plánoval jsem se tam přesunout dříve, než tak učiní někdo jiný. V současné době bylo to místo volné, a tak jsem neváhal a začal balit kemp, abych měl vše připraveno pro stěhování, jak jsem zvyklý. Než jsem odjel, chytil jsem ještě pár ryb až do váhy 14kg, ale uvnitř jsem cítil, že akce na Americké pláži je u konce a je načase se přestěhovat. Chytil jsem tady 15 kaprů, ale za mnohem důležitější považuji zážitek z tak skvělé výpravy s několika novými přáteli. To je podle mě to, o čem konec konců kaprařina je – zábava!

jpeg-17-nahled

Svátek Sv. Štěpána byl Colinův. Opravdu monstrózní kapr!


Bylo načase začít mou druhou kapitolu z návratu na Cassien. Ze sentimentálních důvodů jsem chtěl můj první rok kaprařského dobrodružství zakončit chytáním na stejném místě, kde to před rokem vše začalo – na Avironu. Tady budu pokračovat v mé honbě za tou jedinou speciální rybou. Přidejte se ke společnosti mé a mých psů v druhé části.

 

jpeg-18-nahled

Poslední ryba na American Beach před odjezdem na Aviron.


Brzy nashle.
JLH

V diskuzi je 0 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (10 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč