Na březích Pusiana - část 1. - Jake Langley-Hobbs Translate

Téma Dobrodružství Jakea Langley-Hobbse, publikováno 19. 6. 2012, přečteno 5234x.

Dobrodruh a cestovatel Jake Langley-Hobbs a jeho dva psi se po své dlouhé výpravě na Cassien přesouvají do Itálie na břehy velkých místních jezer. Co vše vám kaprařina může přichystat a jak se s tím musíte vypořádat, jak důležitá je pevná vůle, jak se dá přežít tornádo a také první italští kapři…O tom všem se dočtete v první části neskutečného Jakeova italského příběhu. 

Vítám vás všechny zpět na mém kaprařském dobrodružství. No konci své  výpravy na Cassien jsem si připravil plán. Rozhodl jsem se, že navštívím své německé přátele, se kterými jsem se seznámil na Cassienu a zachytám si na jejich „domácích“ vodách. Stále tady ale bylo jedno místo, které jsem toužil navštívit ještě předtím a nacházelo se na mé cestě. Byla to Itálie. Skvělí kluci, které jsem potkal na Cassienu všichni společně zmiňovali obvzláště jedno jezero, které bych měl navštívit – Lago di Pusiano. Popisovali ho jako nádherné jezero s rozlohou přibližně 500 ha, ve kterém se ukrývá velké množství kaprů. Většinou se jedná o šupináče, jak tomu v Itálii ve většině případů bývá. Průměrná hmotnost těchto jedinců se pohybuje okolo 12–13kg, ale samozřejmě stejně jako na většině jiných jezer zde můžete přijít do kontaktu i s mnohem většími kapry. Bylo mi doporučeno také další jezero asi 50km od Pusiana, které se jmenuje Varese. Má rozlohu 750ha a průměrná hmotnost lovených ryb se pohybuje mezi 15–16kg a i zde je šance zapřáhnout velkou rybu. To se mi zdálo mnohem lepší ! Rozhodl jsem se tedy, že mojí první volbou bude Varese a Pusiano si nechám jako záložní plán. Vždy je nezbytné mít připravenou nějakou záložní vodu pro případ, že by nastal nějaký problém. Zbývalo vyřešit poslední věc. V italské regionu kam jsem se chystal se od května do června nekaparaří, takže by stále zbýval nějaký čas. Během své výpravy na Cassien jsem často myslel na to, že udržování mého majetku ve skladu po několik let je z finančního hlediska hloupý nápad a vše z toho bude v době, až se vrátím do UK úplně bezcenné. Tak jsem vymyslel plán. EBay ! Vrátil jsem se na 20 dní do Anglie a prodal vše od jízdních kol, DVD přehrávačů, lyžařských bot i nábytku. Bylo to neuvěřitelné, ale prodal jsem úplně vše a tak jsem se mohl zbavit i skladu. Znamenalo to mnohem více peněz na mém rybářském účtu a více měsíců na cestách. To je výsledek!

jpeg-1-nahled

Žádné monstrum, ale první kapr v nové zemi, který bude vždycky výjimečný…

Vrátil jsem se do Francie na konci června, abych si vyzvednul své věci, které mě Hamish a Alex laskavě nechali v jejich překrásném domě. Teď už mě čekal jen jeden strašný úkol. Udělat pořádek v mé dodávce. Vše jsem na Cassienu rychle sbalil a teď to bylo všechno nutné pořádně srovnat. Kontaktoval jsem Leicestera Lee, který na Cassienu dělal průvodce pro Angling International. Zajel jsem za ním do jejich kempu a strávil celý den vykládáním a nakládáním věcí do mého auta. Jen tak pro vaši představu, je to asi něco jako hrát Tetris. Naložil jsem oba dva čluny na střechu, rozloučil se s Leem a vyzvedl Charley a Flashe u Kennelových. Nevím, kdo z nás měl větší radost, že se zase vidíme ! Uložil jsem si Varese do navigace a netrvalo dlouho a už jsem projížděl přes San Remo. Nepříjemná cesta, plná zatáček s množstvím tunelů a skleníků na kopcích, opravdu zážitek! Zažil jsem i jeden nepříjemný moment, kdy moje dodávka z neznámého důvodu vyjela z cesty do protisměru. Naštěstí to však bylo zrovna při stoupání do kopce a nikdo nebyl nablízku.

jpeg-2-nahled

Jen pro představu, aby jste viděli, jak vážná byla situace s komáry. A opravdu kousali!

Jak se blížil soumrak, dorazil jsem do areálu koupaliště na okraji jezera. Ve slábnoucím světle jsem viděl jeho velkou rozlohu lemovanou rákosím. Pozoroval jsem psy, jak se chladí na mělčině a přemýšlel o tom, zda-li ke mně Varese bude stejně laskavé jako Cassien. To ukáže teprve čas. Přespal jsem v autě na parkovišti a s prvním světlem, za deště, jsem vyrazil. Neměl jsem povolenku ani nějakou stopu, kde bych měl začít, ale brzy se mi podařilo najít obchod s rybařinou a získat nějaké základní informace. V Itálii jsou povolenky regionální a získáte je na městkých úřadech. Následně je musíte zaplatit na poště. Na většině italských vod potřebujete také povolení na loď a i já jsem jedno takové potřeboval. Jakmile jsem vyřídil a zaplatil povolenku, musel jsem nalézt soukromý dům pána, který měl oprávnění vydat povolení pro loď. Když jsem tam dorazil, otevřela mi sladká, křehká, stará dáma a pokynula mi dovnitř. Zaplatil jsem 40 EUR za 20ti denní povolení pro moji loď.  Starý pán, bůh mu žehnej, měl stařeckou demenci a jeho žena na něj očividně dohlížela a byla nyní také zodpovědná za vydávání těchto povolení. Na zdi pokoje jsem viděl velmi působivé černobílé fotografie nějaké velké štiky a mladý muž na nich byl patrně pán přede mnou. Zdvořile jsem se rozloučil a konečně vyzbrojen všemi řádnými dokumenty, jsem byl celý horlivý začít.

jpeg-3-nahled

Varese bylo opravdu velké jezero. Tento snímek zachycuje pouze jeho malou část…

V kanceláři provinčního úřadu jsem dostal fotokopii mapy kaprařských zón, kde je možné lovit kapry. Legálně zde můžete lovit na osmi malých zónách. Většina jezera je nepřístupná nebo je lemována privátními domy. Vybral jsem si oblast mezi obcemi Grappelino a Calzate de Pesca. U místa se nedá zaparkovat, takže loď byla naložena z vhodného místa s přístupem, které bylo půl míle daleko. Kdybych chtěl říct, že to bylo něco jako plavba do země ne-země, tak je to slabé slovo. Hladina jezera byla vyšší, než obyvkle a já jsem hledal malou oblast, která měla tak trochu připomínat lovné místo. K tomu je nutné přidat, že bylo 32 stupňů a já měl ve člunu dva po dechu lapající a znechucené dobrmany. Poprvé jsem také použil menší člun, ve kterém jsem vezl své rybářské vybavení a ten jel snad na všechny strany jen ne za mnou. Pomoc! O hodinu později mi svitla naděje. Nebyl jsem si jistý zda-li je to místo. Bylo to blízko soukromé zahrady na nějakém veřejném pozemku. Majitel domu se objevil, když jsem se přiblížil a zdálo se, že tu nakonec bude dostatek prostoru i na postavení bivaku. Zůstanu tady!

jpeg-4-nahled

Základna s kluzáky se mi starala o zábavu celý den…

Při pohledu okolo mě jsem si uvědomil, že jsem nemohl být na lepším kaprařském teritoriu. Byla to malá zátoka mimo hlavní jezero, kterou lemovalo rákosí a bylo v ní spousta leknínových polí. Jezero se rychle svažovalo a po krátké projížďce se sonarem jsem před sebou nalezl hloubku, až 15m. Hrany rákosu a leknínů sahaly do hloubky 4m a pak následoval náhlý pokles do 6m, přímo před mým místem. Vybral jsem místo na kraji rákosí po mé pravici, další na okraji leknínů také napravo a poslední prut dám na zlom, který se nacházel přede mnou. Pokud kapr projíždí podél krajů, pak bych ho možná v určitém bodě mohl zachytit. Ten večer jsem se rozhodl pouze trochu zakrmit. Pruty nahodím, až následující den.

jpeg-5-nahled

Někde za těmi duhami se ukrývá velký kapr!

Bylo asi pět hodin odpoledne a všiml jsem si, že je zde ohromné množství komárů, kteří začínají být velmi aktivní. Říkám komáři, možná to bylo něco jiného, ale byly jich tam doslova miliony a zdálo se, že se od břehu shlukují všude kolem mě! To byly docela divoké podmínky a začal jsem si uvědomovat, že moje volba místa asi nebyla úplně nejlepší. Přišlo mi, že repelent je pouze dráždí, tak jsem rychle udělal vše, co bylo třeba a schoval jsem se i se psy před těmi bzučícími bastardy do bivaku. Už prostě nebyla jiná šance. Podíval jsem se na moji přídavnou loď, kterou jsem opravil na Cassienu a v jednu chvíli jsem skoro neviděl maskovací nátěr, kterým jsem ji namaloval. Místo něj jsem pozoroval pouze hnědou hmotu přilepených much. No a aby toho nebylo málo, tak začaly ještě sborově zpívat žáby. Brzy jsem dostal halucinace a závratě z přílišného horka, kvákání a bzučení a upadl jsem do lepkavého spánku. A kdo říká, že kapraři jsou blázni?

jpeg-6-nahled

Usadil jsem se na místě zvaném Bosco na jižní straně jezera blízko Rogena…

Okolo oběda následující den jsem s pomocí člunu zavezl všechny udice. Dny byly velmi příjemné. Kluzáky byly taženy, až do nebe z letecké základny po mé levici asi tak každých 30 minut. Bylo tom prostě skvělé místo, až do páté hodiny, kdy dorazili komáři. Znovu jsem byl odsouzen k pečení se v rozpáleném bivaku. Neumím si představit hrůzy jaké museli snášet vězni v koncentračních táborech, ale každý den od pěti hodin jsem se cítil jako bych se nacházel v jednom z nich. Druhou noc okolo druhé ráno se najednou ozvalo několik pípanců z prutu od rákosí, umístěném ve střední vzdálenosti. Vyškrábal jsem se ven skrze moskytiéru z mé pekelné díry a zvedl jsem prut. Několik sekund jsem s ním nemohl pohnout a teprve po chvíli jsem ucítil nějaký tah. Musel jsem se ujistit, že mi ryba nezajede doprava a naváděl jsem ji přímo ke mně. Po několika minutách pumpování a navíjení, kdy jsem se po celou dobu snažil mít prut úplně doleva jsem vpravo asi 15 m od sebe uviděl zavlnění. Nevypadalo to nijak velké, ale byl to můj první italský kapr a já byl nadšený, když jsem ho podebral. Byl to šupináč nebo také „regine“, jak jej nazývají italové. Uložil jsem rybu bezpečně do saku, abych se jí mohl pokochat za denního světla. Jedné pozoruhodné věci jsem si všiml, když jsem ji zbavoval háčku a tou byl velmi štiplavý zápach bahna, který z ní šel a který naznačoval, ve které oblasti se nejspíš ráda krmí.

jpeg-7-nahled

Mé místo nebylo zrovna atraktivní a nacházelo se blízko elektrické čerpací stanice…

Jakmile se rozednilo, zvážil jsem moji „regine“ a udělal si několik fotografií. Když jsem jí pouštěl, všimnul jsem si na kraji břehu hustého kalu z mrtvých muších těl. Jak příjemné ! Rozhodl jsem se v následujících dnech soustředit veškeré mé úsilí na partie poblíž rákosí. Vzhledem k velkému teplu se ryby patrně ukrývaly v jeho stínu a i já jsem mohl ze člunu  pozorovat pohyb v rákosí, když jsem zavážel. Netřeba dodávat, že mi již další kapr nepřišel a v sobotu jsem dal konečně mouchám i horku sbohem a rozhodl se uchýlit k plánu B – Lago di Pusiano.

jpeg-8a-nahled

Malí šupináči byli ve skvělé kondici…

Byla neděle okolo oběda, když jsem konečně opustil Varese. Většinu věci jsem sbalil již v sobotu večer během největších náletů much a komárů a zbytek mi zabral tak hodinu v neděli ráno. S oběma plně naloženými čluny jsem se vydal zpět směrem, kde jsem nechal svou dodávku. Obloha se začala zlověstně zatahovat a tak jsem musel jet naplno. Zdálo se, že jsem do Itálie dorazil právě v období hromů a blesků. To je prostě moje štěstí! Dorazil jsem ke břehu právě ve chvíli, kdy se nebesa otevřela a velké vlny začaly zuřivě bičovat břehy. Vše, co jsem mohl udělat bylo, že jsem na přívěsní loď hodil plachtu a sebe a psy zavřel v dodávce.

jpeg-8b-nahled

Další krásný ´regine´ z Pusiana…

Nakonec jsem asi o hodinu později dorazil k nejkrásnějšímu jezeru obklopenému horami. Popis od italů byl přesný. Bylo to opravdu velmi krásné jezero! Krátce po příjezdu jsem také konečně na více, než na smůlu narazil na zlatý důl! Jel jsem okolo jezera a podíval se na několik oblastí, abych následně pokračoval na jižní stranu. Zde jsem narazil na několik velmi přátelských italských kaprařů. Dannyho a Jackama a jejich kamaráda Mattiu, který hovořil výborně anglicky. Bylo to jeho domovské jezero a velmi rychle se stal mým průvodcem. Ukázalo se, že je velmi užitečný a jeho pomoc cizinici, který dorazil  lovit na „jeho“ jezero byla vskutku k nezaplacení. Netrvalo dlouho a bylo mi doporučeno nejlepší místo k rybaření, kde mohu zároveň blízko zaparkovat moji dodávku, kde zakoupit povolenku k lodi a také nejlepší nástrahy a techniky k rybaření dle jeho zkušeností. Vzal jsem psy na procházku během které nás zastihla silná bouře. Vše jsem měl promočené. Lehce zmatený jsem se rozhodl přenocovat v autě. Strávil jsem večer s mými novými přáteli, dali jsme si pizzu a ještě, než jsem ulehl ke spánku, měl jsem to potěšení být svědkem Jackamova nového osobáku, krásného 18kg šupináče. Spokojen se vším, jsem se dobře vyspal a za rozbřesku vyrazil koupit povolení pro loď.  Samozřejmě, že ji nebylo možné zakoupit na stejném místě jako povolenku k rybolovu, která stála 18 EUR na rok. Bylo to přesně na druhé straně města! Musím zdůraznit, že tuto licenci potřebujete na většině italských jezer a že jsou pro pachatele, kteří ji nemají, připraveny přísné tresty. Pro Pusiano vydávají lodní licenci pouze na 6 měsíců a za 120 EUR to není zrovna levná záležitost. Jak ale říkají, to jsou pravidla.

jpeg-9a-nahled

Byl čas na kameny. Tyhle mi donesl Stefano, který se stál mým ´dealerem´ kamenů při mém pobytu na jezeře…

Zpět k jezeru. Rozhodl jsem se pro oblast známou jako „Bosco.“ ta se nachází v blízkosti velké řeky, která se vlevá do Pusiana. Ryby samozřejmě vyhledávají extra kyslík, který jim posyktuje a stará říční koryta v jezerech bývají často velmi produktivní. Bylo zde na výběr ze tří míst. Na jednom z nich vpravo ode mne v blízkosti lesa  již rybařili tři italové. Místo nalevo před sebou mělo hodně trávy, tak jsem si vybral místo uprostřed s ošklivou elektrostanicí za mými zády a se zdí s něčím jako zeď s výhledem na moře vpravo. Nyní bych měl také zmínit, že jsem byl varován, abych si hlídal vybavení a automobil, protože se po jezeře pohybuje spousta zlodějů. Nejsou to italové, ale jiné národnosti, které nebudu jmenovat, takže z čeho jsem měl úplně největší radost byla skutečnost, že mám svoji dodávku zaparkovanou za mými zády a nemusím se tolik starat o její bezpečnost. Myslím, že tahle fráze sejde očí, sejde z mysli vždycky úplně neplatí. Bylo okolo 15.h a byly velmi silné vlny. Rozhodl jsem se postavit si kemp a udělat sobě i psům domov. Pruty byly na noc nahozeny na okrajích v blízkosti bujného porostu trav a leknínů. Snad se mi je za ranního světla povede zavézt s pomocí echolotu, když bude klidná hladina.

jpeg-9b-nahled

Člen týmu Karp Kombat Stefano s 20kg lyscem…

Probudil jsem se v 5 hodin ráno u úplně „jiného“ jezera. Dal jsem si čaj, posadil se a užíval si východ slunce, když se najednou začaly úplně všude ukazovat ryby. Každé tři vteřiny po dobu nejméně jedné hodiny se vyhazovaly z vody. Uprostřed jezera to vypadlo tak jako, že se tam žene hejno tuňáků. Nikdy jsem nic takového neviděl a opakovalo se to prakticky každé ráno. Jednou z věcí, kterou zmiňoval Mattia byla extrémně dlouhá vyvážka, která byla jednou z nejlepších metod místního kapraření. Při pohledu na hladinu mi bylo jasné proč. Většina akrobatických představení na hladině se odehrávala na velkých vzdálenostech.

jpeg-10-nahled

Špičky prutů pod vodou mi umožnily lépe potopit a napnout šňůru…

Teď k jednomu nepatrnému problému, který jsem měl s italskými kluky po mé pravici, kteří všichni lovili v hlubší vodě. Jednalo se o to, že jeden z nich chytal prakticky na mé vodě úplně přede mnou. Nebyl to zase takový problém, ale znamenalo to, že musím lovit v mělčí vodě nalevo. Byli tady už dva týdny a zbývalo jim posledních pár dní. Nachytali pěkné ryby, až do 22kg, které přišly z hloubek mezi 5–7m. Vypadalo to, že menší obyvatelé jezera v tomto období vyhledávali mělčí partie jezera, kde jsem chytal já. Nejhlubší místo, které se mi podařilo nalézt mělo 3.5m a bylo na vzdálenosti 320m. Lov na velkou vzdálenost pro mě byl úplně novou skutečností. Nikdy předtím jsem nelovil na vzdálenost větší, než 120 m, takže jsem byl opět konfrontován s novou výzvou.

jpeg-11-nahled

Neuvěřitelné, ale tento snímek byl pořízen v 15h odpoledne! Chvíli poté, co tornádo udeřilo na Pusiano…

Můj užitečný průvodce se mi zmínil, že jsem ve skutečnosti v jedné z nejtěžších oblastí pro lov na velkou vzdálenost z důvodu několika zásadních problémů. Tady jsou jeden po druhém. Za prvé je tato část jezera poseta velkým mmnožstvím pařezů, stromů, kamenů, větví apod. Za druhé se zde všude nachází velké množství vodních trav. Dalším problémem byl jistý druh leknínu s velmi dlouhými chapadly. To se může pohybovat v radiu, až 3 metry, takže je schopné nabrat vám vlasec a vytáhnout ho, až na hladinu. K tomu všemu se tady každý druhý den objevil nějaký vodní farmářský stroj, který pracoval asi 450m ode mne a zdálo se, že sbírá vodní trávu a lekníny. Ty pak, myslím, byly použity jako krmivo a hnojivo. Zbytky z tohoto stroje pak driftovaly po hladině a zvedaly vlasec. Nakonec zde také jezdilo mnoho kajaků a jiných lodí a tak stále hrozilo nebezpečí, že vám vlasec naberou, pokud bude v blízkosti hladiny. Cílem bylo tedy dostat návnadu na místo, vrátit se v co nejpřímější linii zpět a pokusit se dostat vše ke dnu a lovit s tak napnutým vlascem, jak to jen šlo. Pokud nebyl vlasec potopený, tak ho plovoucí plevele, lekníny a chapadla, jak od chobotnice, pomalu vynesly nad hladinu. Tam už mu zase hrozila lodní doprava. Začal jsem používat mono s těžkými backleady, protože to bylo mnohem lepší, než moje šňůra, která mi byla prodána jako potápivá a se kterou jsem v tomto ohledu na každém kroku bojoval.

jpeg-12-nahled

Tornado bylo tak silné, že tento strom neměl šanci. Byl asi 30 yds ode mne!

Do čtvrtka jsem měl 4 záběry, které mi přinesly dva nedotčené šupináče. Pokud jde o ty dva zbývající záběry, tak kvůli jednomu jsem musel 300m  na vodu, kde jsem vymotal montáž z vázky. Když jsem měl záběr, bylo to vždy pouze jedno nebo dvě pípnutí. Problémem byla průtažnost mého vlasce a velikost mého olova. Kvůli průtažnosti se vlasec stále plazil k hladině. Odpoledne dorazil Mattia a řekl mi o technice, kterou on i mnoho dalších, kteří zde pravidelně loví používají. Jednalo se o kameny, vážící i jeden kilogram, které se používají při extrémně daleké vyvážce místo olova, aby pomohly došponovat vlasec. Společně se šňůrou a těžkým backleadem se to zdálo jako nejlepší možnost, jak vyřešit problém s trávou a napnutím vlasce. (Mattia dokonce vymyslel techniku se záclonovými háčky a 5g závažím, které věšel ze člunu na šňůru každých 50m při cestě zpět z vyvážky. Pokud zdolával rybu, tak během boje háčky prostě odpadly. Určitě zajímavé, že?) Nastal tedy opět čas pro šňůru a použít kameny.

jpeg-13-nahled

Místní labutí rodinka patřila mezi mé pravidelné návštěvníky…

Byl pátek a po překonání všech výše uvedených překážek jsem byl teď s mojí sestavou opravdu spokojený. Úplně se mi nezamlouvalo používání velkých kamenů jaké používali jiní rybáři a tak jsem se omezil na ty, které vážili okolo 300g. Uvázal jsem kousek šňůry okolo středu kamene a za její volné konce jsem přivázal obratlík. Důležité je uvázat kámen tak, aby byl vybalancovaný a potopil se přímo ke dnu, bez nějakého kymácení, čímž zamezíte možností zamotání návazce. Z bezpečnostních důvodů jsem používal ESP „peg“ klip, který vždy kámen po záběru uvolnil. Moje backleady byly mnohem efektivnější, když jsem si je vyrobil ze tří nebo čtyř placatých kamenů spojených provázkem, čímž jsem zabránil, aby je napnutá šňůra mohla zvedat ode dna. Také jsem chytal se špičkami prutů skloněnými do vody. Abych byl schopen se dostat při noční vyvážce na Pusianu, které je prolezlé vázkami, co nejpříměji zpět ke stojanu, používal jsem pro navigaci cyklistické LED světlo.

jpeg-14-nahled

Používal jsem cyklistické LED světlo pro lepší navigaci ze člunu…

Ulovil jsem tak další tři malé šupináče, největší měl 10kg. Všechny ryby byly ve skvělé kondici, ale nevážil jsem takovou dlouhou cestu, abych lovil malé ryby. Zdálo se, že se větší kapři se pohybují v hlubší vodě a bylo jasné, že budu muset počkat do neděle, až italský tým (známý jako Karp Kombat) odjede. Páteční noc se jim podařilo zdolat další dva kapry, 17kg šupináče a 20kg lysce. 20kg lysec byl uloven z místa přímo přede mnou. Neměl jsem s tím nijak velký problém, protože tu byli dříve, ale měl jsem takové to svědění, abych tam už mohl chytat. Neděle nepřicházela dostatečně rychle!

Mezitím se mi dostalo milého překvapení, když mi zavolali dva z italských kluků, které jsem potkal na Cassienu, Alberto a Gian, že přijedou na noc rybařit a zastaví se na návštěvu. Očekával jsem jejich příjezd okolo 15 hodiny odpoledne a zatímco jsem čekal, vítr výrazně zesílil a oblohu zatáhly velmi temné a hrozivé mraky. Až do tohoto dne zde byly bouře a blesky prakticky každý den. Tohle ale vypadalo mnohem závažněji. Měl jsem docela honičku, abych oběhl své místo, sesbíral věci, dal je do bivaku a vše pevně uzavřel. V tu chvíli jsem nevěděl, že aktuality na italské TV varovali před blížícím se tornádem. Jak jsem tak seděl na svém lehátku, všiml jsem si, že psi začali být trochu nesví. Kdyby mohli mluvit, jsem si jistý, že by se ptali, proč tady jsme. Vítr zesílil a najednou začaly padat kroupy. Obrovské! Vítr ještě nabral na síle a můj bivak se třásl ze strany na stranu a doslova se chvěl. Na pár vteřin jsem se opravdu bál o naše životy. O několik minut později bylo po všem. Pohladil jsem psy a vypustil je ven, abych se podíval jaké jsou škody. Vše se zdálo být na svém místě a nikdo neměl zlomené kosti. Pak jsem se podíval na dodávku, která stála vlevo a kryla můj bivak. Celá levá strana byla rozmačkaná od krup. V tu chvíli jsem si uvědomil, že nás auto vlastně zachránilo a že ty malé dolíčky od krup jsou jen malá cena za naši záchranu. Stefano, jeden z týmu KKT se objevil s kamerou a nervózně se chichotal. Dva stromy v lese za mnou napravo byly doslova vytržené ze země. Jeden z nich minul Stefanův bivak asi o 3 metry. Všichni jsme jako zázrakem vyvázli zdraví. Dva kapraři o něco níže takové štěstí neměli a oba jejich bivaky jim vítr nemilosrdně odhodil do zadní části lesa. Myslím, že je tam hledají ještě dnes!

jpeg-15-nahled

Tyto ošklivé malé věci byly semenné lusky malých leknínů. Měly ostré okraje a snadno pronikaly do chodidla i plážových gumových bot…

V 16 hodin se objevili moji šokovaní přátelé. Město Pusiano bylo kompletně vypnuté z důvodu mnoha popadaných stromů, takže i oni byli rádi, že dorazili v pořádku. Dali jsme si nějaké jídlo a vyprávěli si o Cassienu a dobrých časech a já jim na notebooku pustil slideshow svých úlovků. Bylo to skvělé je znovu vidět, mé kamarády a ne jen ryby! Nakonec, po lahvi italského červeného, jsem ulehl k spánku. Následující ráno jsem se probudil s obavami. Vodní hladina se rychle zvedala a můj bivak, ve kterém jsem měl jídlo a nástrahy se již podobal rybníku. Může to být ještě horší? Rychle jsem vše vytahal a odstěhoval na vyšší místo. Mám se teď sbalit a odjet do Německa? Všiml jsem si, že KKT balili. Budu teď moci chytat na místě přímo před sebou na lepších hloubkách. Byla to zlomová chvíle. Vydal jsem se na Varese a  potom na Pusiano s jediným cílem a tím je 20kg kapr. Pokud bych odjel, nebudu to schopen uskutečnit. Tak jsem se rozhodl ještě týden zůstat. Strávil jsem několik dalších hodin stěhováním svých obydlí na vyvýšené místo. Jezero bylo stále ještě samá vlna a tak jsem neměl jinou šanci, než nechat na noc pruty tam, kde jsou. Zítra je ale pondělí a to je pro mě začátek nového týdne. Varese a můj první týden na Pusianu byly opravdu výchovné, ale ne tak, jak jsem doufal. Moje strategie na další týden byla taková, že začnu úplně od začátku, jako by to byla úplně nová výprava. Připojte se ke mně a mým psům v další části, kde zjistíte, zda-li se mi podařilo lokalizovat i nějaké větší obyvatele jezera.

 

Do té doby Ciao!

Jake Langley-Hobbs

V diskuzi je 23 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (10 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč