L jako Liez - Jake Langley-Hobbs Translate

Téma Dobrodružství Jakea Langley-Hobbse, publikováno 24. 9. 2012, přečteno 4471x.

Ze slunné Itálie se Jake přesunul na několik dní do Německa a hned poté vyrazil na další výpravu. Tentokrát do Francie…

“L” jako Liez

Po sedmi hodinách a 650 km jízdy z Itálie, která se klikatila přes krásnou krajinu ve Švýcarsku jsem dorazil na základnu Imperial Fishing v Traben-Trabachu v Německu. Mé původně zamýšlené plány v Německu jsem byl nucen přehodnotit, protože můj nájemník v UK se rozhodl narychlo odstěhovat z mého domu. Měl jsem tak týden, který jsem strávil s Maxem Nollertem, načež jsem se přesunul do Anglie, postarat se o záležitosti ohledně domu a předat vše svému agentovi. Naštěstí se nový nájemce našel rychle, tak jsem měl o jednu starost méně. Týden v Německu jsem prožil otřepáním se z pěti měsíců prožitých na rybách. Bylo přijemné zajít si s Maxem do města a navštívit několik dosti barevných zařízení! Dostalo se mi také šance dát si dohromady svoji rybářskou výbavu v luxusním prostředí skladových prostor a také si vyprat oblečení v pračce a ne jen na břehu jezera! Samozřejmě, že jsem nemohl vydržet si alespoň na chvíli někde nezachytat. Traben-Trabach leží na břehu Moselly a tak jsem mohl po více než osmnácti letech okusit chuť říčního rybaření. To je ale zase jiný příběh.

jpeg-1-nahled

Jedna plovina skotské dvojice na WCC…

Po návratu z neplánovaného a hektického týdne v UK, kde jsem se vyzbrojil nějakými novými kaprařskými věcičkami, mi zbýval jeden týden v Německu, po kterém jsem měl vyrazit na World Carp Classic na Madine. Nejel jsem tam soutěžit, ale podívat se, o čem to celé je a také jsem se těšil na setkání s lidmi z Carpworldu. Tenhle nápad jsem dostal na Cassienu, kde jsem se rozhodl, že na Madine pojedu po skončení mistrovství na měsíc rybařit. Mojí další volbou bylo Lac de la Liez. Proč Liez? Ještě předtím, než jsem v únoru opustil UK jsem prožil několik večerů roztažený na podlaze s lahví vína a hromadou map. Při pohledu na modré skvrny na mapách znázorňujících vodu jsem se snažil za pomoci knih nalézt možné revíry s výskytem velkých ryb. Mike Willmot ve své knize zmínil Liez jako jednu z vod, které by mohly být do budoucna zajímavé a tak jsem měl toto jezero označené velkým červeným kroužkem.

jpeg-2-nahled

Mr. Forward a Mr. Lane čekají na zahájení WCC…

Rozhodl jsem se vydat na Madine v sobotu 30.srpna, kdy tam bude přijíždět také většina účastníků. Ještě předtím, než jsem se na tento 350km dlouhý výlet do místa konání 10.výročí WCC vydal, zarybařil jsem si několik dní a nocí na Moselle. I když jsem nebyl jedním ze soutěžících byl jsem úplně nadšený, když jsem do bivvy city v sobotu navečer dorazil. Bivvy city je velká louka, kde se soutěžící mohou připravovat a vyspat se ještě před začátkem soutěže. Když jsem dorazil, muselo tam stát alespoň 100 bivaků, což byla radost pohledět. Narazil jsem hned na některé z UK párů, které se účastnily soutěže a od samého začátku jsem cítil, že jsem zde vítán. Charley a Flash dostali během naší procházky několik podrbání a já věděl, že jsem udělal dobře, když jsem se rozhodl dorazit podpořit tuto událost. Jakmile se večer obrátil v noc, rozjela se také zábava v bivvy city a ráno pak určitě několik lidí bolela hlava.

jpeg-3-nahled

Dokonce ani Mickovy legrácky nemohly narušit Martinovo soustředění…

Neděli jsem strávil obhlídkou některých lovných mist na jezeře, zatímco soutěžící připravovali své nástrahy, vyměňovali šokové návazce a celkově se jistili, že jsou připraveni na pondělní start. S příchodem večera se všichni závodníci shromáždili před hlavním sálem na slavnostní zahájení, během kterého zjistí, jaké místo si vylosují pro nadcházející bitvu. Protože se jednalo o 10.výročí WCC, losování se ujal sám Ross Honey. Jedním z hezkých momentů byl vlajkový ceremoniál, při kterém halou pochodovaly děti s 26ti vlajkami reprezentujícími každou ze zúčastněných zemí. Po skončení losování se rozjela party, při které všichni probírali svá šťastná vylosovaná místa a snili o tom, že na konci soutěže pozvednou nad hlavu vítězný pohár. Já strávil pár hodin s posádkou Carpworldu a po několika pivech a žádosti Martina, abych se stal mediálním členem Carpworldu, jsem se odebral do svého bivaku.

jpeg-4-nahled

Psi si vzali stráž nad Martinovým a Nickovým boilies…

Následující ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem byl jediný bivak v “bivvy city”! Celá louka byla prázdná, protože se všichni soutěžící přesunuli na své pozice již v 7 hodin ráno. Vydal jsem se na ředitelsví závodu vyzvednout si můj Carpworld media pass a zbytek dne jsem se náhodně procházel se svými dvěma stíny, fotografoval soutěžní týmy z UK a jejich přípravy na zahájení závodu. V 15 hodin osvětlilo oblohu několik raket, což byl signál ke startu WCC. V tu chvíli vyrazila ve vzájemném souzvuku na celé jezero flotila nafukovacích člunů s nadšenými kapraři. Soutěž byla konečně zahájena!

jpeg-5-nahled

Liez za soumraku…

Během následujících dní se mi podařilo prohlédnout si celé jezero, podíval jsem se i na ostrovy a dokonce si na chvíli zarybařil společně s “Beefsteak” Bygravesem na malém Madine. Oba jsme chytli několik kaprů do 10kg. Celkově to byl velmi příjemný týden a gratuluji vítězům. Moji psi si to užívali po svém, každý je rozmazloval a kazil a dokonce se jim dostalo zmínky při závěrečném ceremoniálu! Já měl teď učinit jedno velké rozhodnutí. Budu rybařit na Madine nebo si vyberu Liez? Dokud jsem nedorazil na Madine tak jsem nevěděl o skutečnosti, že Madine se dostalo do stejné kategorie jezer jako Lac du Der. Pokud na těchto veřejných vodách dnes chcete lovit přes noc, musíte si za toto privilegium zaplatit. Bylo to něco, na co jsem nebyl připravený. Co se to stalo se státními revíry? Naštěstí je Liez, co by kamenem dohodil, stále je na něm možné rybařit s Carte de Peche a noční povolenka (Francouzi ji zábavně říkají “Carp the Night) stojí přijatelných 50 EUR ročně. Liez bylo tedy jasnou volbou. Stále jsem měl svoji Carte de Peche z Cassienu, takže vše, co jsem musel udělat, bylo zakoupit si regionální známku, která mě stála dalších 39,– EUR.

jpeg-6-nahled

Příprava nástrah na břehu…

Po skončení soutěže jsem se vrátil zpět do Německa, abych dokončil přípravy na výpravu. Byl jsem již vybavený vozíkem, ale neměl jsem ještě na mé dodávce namontované tažné zařízení, takže jsem musel na Liez vyrazit s lodí připevněnou na střeše. Uvnitř ve voze jeli psi, dále nafukovací člun a rybářské zásoby na měsíc. Kapraři jsou často obviňováni z toho, že toho s sebou na své výpravy tahají, až příliš mnoho. Do této kategorie určitě snadno zapadám, ale pomalu se učím, že toho nepotřebuji brát tolik a mám nyní možnost nechat věci, které nepotřebuji ve skladu mého sponzora. Znamená to tedy, že tentokrát cestuji o něco lehčí. Krmení pro tuto výpravu bylo připraveno předem a skládalo se ze 40kg boilie Fish a Elite a 20kg Amino pellet. Teď vás úplně slyším říkat, že to není na měsíc zrovna moc, ale nemám v oblibě nasypat do vody hodně návnady. Preferuji spíše málo, ale často. Vše bylo připravené.

jpeg-7-nahled

Co mám dnes udělat k obědu?

Opustil jsem Německo v úterý 16.září a vyrazil na Liez, které se nachází nedaleko města Langres. Dorazil jsem za setmění. Předem jsem si vybral jedno určité místo a doufal jsem, že bude volné. Na WCC jsem se setkal s Andy Chambersem, který mi laskavě nakreslil mapu Liez a označil mi velkým X místa, kde by v tomto období, kdy je málo vody, sám lovil. Tato oblast se nachází na konci noční zóny (Bois Chapusin) na hrázi na konci nádrže. Bylo tam volno! Ve skutečnosti byli na celém jezeře, které má přibližně 285ha jen dva kapraři. Byli z Belgie a chytali zde zatím neúspěšně již několik dní. Zdálo se, že nedávné ochlazení ryby zastavilo a během posledních dvou týdnů se neulovila jediná ryba. Když slyším podobné zprávy, tak si s nimi většinou nijak nelámu hlavu. Znamená to jen to, že ryba se bude zase muset začít brzy krmit a čas je naštěstí na mé straně.

jpeg-8-nahled

Psí život…

Druhý den ráno mě probudil déšť, který dopadal na přední sklo mé dodávky. Vydal jsem se do místního rybářského obchodu v Langres, kde jsem obdržel regionální známku pro moji povolenku a také hrubě přeloženou brožuru, která vysvětlovala pravidla “Carp the Night”! Jedním z nich je, že “psi musí být po celý čas na vodítku”! Když jsem se vrátil k jezeru, vzal jsem psy na vodítko a vyrazili jsme na procházku, obhlédnout si mé místo. Vál silný severní vítr, který se tlačil na hráz a byla zima! Slovy básníka, to místo se zdálo mrtvé! Žádná bolest, žádný úspěch! O pět hodin později jsem již měl na svém místě vše připravené. To zahrnovalo dvě cesty lodí přes jezero z jednoho z nosných břehů. Jednou pro mé vybavení, které jsem pak ukryl pod kamuflážovou síť a potom jsem se vrátil pro mé věrné přátele, kteří si právě vychutnávají jejich malý výlet na lodi. Můžete si myslet, že riskuji, když nechávám své vybavení o samotě, ale vždy posuzuji možná rizika jako první. Liez je někdy místem plným rybářů, turistů a rekreantů, ale v tomto období bylo úplně prázdné a já tak necítil žádné nebezpečí, když jsem zanechal své věci schované na lovném místě a vrátil se pro psy. Bydlení jsme měli komfortně připravené a já necítil žádnou potřebu nahazovat pruty. Místo toho jsem nakrmil psy, připravil jim postel, pak udělal dobré jídlo pro sebe, zalezl do spacáku a usnul jako špalek. Nebo ne? Rybáři, kteří na mém místě lovili přede mnou, nechali ve křoví obrovskou hromadu kukuřice. Krysy a myši tam celou noc pobíhali sem a tam a kartáčovali kolem bivaku. Jak se ukázalo, všichni jsme se tu noc dobře najedli!

jpeg-9-nahled

A 24.2kg z Liez…

Následující den jsem vyjel na vodu se člunem. Bylo to složité, protože stále foukal silný vítr. Pokud jste nikdy nepoužívali echolot na rozbouřené vodě, je to prakticky ztráta času. Během několika vteřin jste metry od místa, které jste zrovna analyzovali a je to často marný úkol. Mám dokonce kotvy se závažím, které někdy používám, ale tah vody často snado odtáhne loď i s kotvou. Používám nyní k zaznamenání lovných mist ruční GPS s přesností na 1m, ale i to je ve velkých vlnách prakticky k ničemu. Je to případ práce s přírodou, kdy trpělivě čekáte na šanci vyrazit na vodu, když vítr ustane, takže využijete čas na lodi mnohem efektivněji. Jakmile přišla moje chvíle, vyrazil jsem na vodu a rozhodl se, že začnu lovit v rozdílných hloubkách mezi 3–6m. Byl jsem velmi překvapený, jak měkké zde bylo dno a pomocí tyče jsem se snažil nalézt něco, co by mělo jinou, než kašovitou konzistenci. Tohle bude náročné! Při bližším zkoumání mě dále překvapilo, kolik mušlí odpočívá v měkkém bahně. Ty samozřejmě slouží kaprům jako velká část jejich jídelníčku. Zavezl jsem montáže na svá místa a ke každému přihodil něco málo návnad. Když jsem to dokončil, již se stmívalo. Musím přiznat, že na mě časné stmívání a chladné a vlhké počasí mělo demoralizující účinky a jediné, co jsem chtěl bylo jít spat, což jsem také udělal. Byl jsem nakažený rybařením ve Francii a Itálii, plným slunce a i když nemám problem s rybařením během zimy, potřeboval jsem nějaký čas na přizpůsobení. Příští dva dny jsem věnoval lenošení a úpravám návnad. Přivezl jsem si s sebou několik lahviček esencí, tak jsem nasypal boilies do kýblů a přidal několik mililitrů essence, zakryl je víkem a nechal vše absorbovat. Důvod, proč jsem to udělal byl ten, že jsem nechtěl, aby bahno maskovalo vůni mého boilies a domníval jsem se, že přidáním dalšího množství essence mu dodám další výhodu.

jpeg-10-nahled

Osmou noc jsem měl záběr. Tohle je výsledek! Můj devátý kapr přes 50lbs od doby, kdy jsem dojel z UK…

V sobotu ráno se mi začala vracet motivace a dostával jsem se zase do otáček, abych tak řekl. Ulovil jsem několik cejnů a začínal jsem si myslet, že se kapři pravděpodobně zdržují v hlubší vodě středního kanálu. Nalezl jsem hloubky 8m a pokud se ryby vůbec pohybovaly a neležely pouze v bahně, možná by se mohly pohybovat právě podél tohoto kanálu. Echolot mi ukazoval shluky travin a fish finder občas identifikoval nějaké ryby, i když nelze říct o jaké se jednalo. Vzhledem k tomu, že na jezeře bylo stále dosti větrno, bylo velmi složité správně zavézt a zakrmit, takže jsem opět musel čekat. V neděli jsem zavezl pruty na hloubku 8m, abych zjistil, zda-li jsem schopný lokalizovat kapry z Liez. Objevili se i další rybáři a já měl teď po své pravici tři Němce. Jednomu z nich jsem se svěřil se svojí myšlenkou o hlubší vodě, tak dal jeden prut také na 8m. Ve středu ráno dva z nich zamířili dolů k mému místu, aby mě informovali, že jeden z nich ulovil 17kg lysce. Super! Velmi mě to potěšilo a potvrdilo to mé podezření. Vlny stále nepřestávaly a já nebyl vůbec šťastný, že musím opět k umístění svých montáží a zákrmu použít GPS, protože jsem byl během několika sekund metry od svého místa. Byl to jeden z těch případů, kdy by se hodila bojka. Mohl bych si mnohem přesněji zakrmit a pomalu si začít připravovat krmné místo. Na začátku mé výpravy jsem se rozhodl, že nechám pruty ve vodě 72 hodin, než je převezu. Pokud vás konstantně neobtěžuje bílá ryba, preferuji tuto taktiku. Několik ryb na Cassienu jsem ulovil, když mé nástrahy ležely ve vodě už druhou nebo třetí noc. Později ten den jsem tedy umístil bojky a mé pasti byly připravené. Tři pruty jsem teď měl v 8m a jeden, tak pro případ v 6m. Němci mě informovali, že následující ráno odjíždějí na vodu nedaleko odsud. Měli dva týdny volna a jeden z nich byl úplně posedlý tím, aby ulovil nějakého kapra. Chystali se na “Crazy Lake”, které je 20 minut odsud. To je příhodně pojmenované Maxem Nollertem poté, co zde před několika lety on a jeden další rybář ulovili 135 kaprů do 22kg během deseti nocí. Řekl jsem jim, že oni jsou “crazy”, když odjíždějí, protože jeden z nich již kapra chytil a bylo jen otázkou času, kdy přijde další.

jpeg-11-nahled

Nechci být drzý, ale tohle je fotografie na titulku!

Samozřejmě, že měl jeden z nich následující ráno záběr z 8m hloubky, ale bohužel rybu ztratil. Přesto se sbalili a tak jsem měl opět celou oblast pro sebe. Ještě, než odjeli mi řekli, abych jim zavolal, pokud ulovím nějakou velkou rybu a jeden z nich z “Crazy Lake” přijede, aby mě vyfotografoval. Zasmál jsem se a popřál jim hodně štěstí a doufal, že se i mé štěstí změní. Dnes je to již osmá noc rybaření a já jsem stále bez kapra. Na prut ze 6m jsem ulovil cejna, tak mě to alepoň udržovalo v nějaké aktivitě. Počkal jsem do 18h a dovesloval k bojkám na 8m, abych tam na své nástrahy, které tam ležely již 36 hodin, vysypal trochu pellet a nasekaného boilies. Severovýchodní vítr od mého příjezdu stále neúprosně foukal. Moje sebevědomí ten večer před usnutím hřála jen skutečnost, že Němci alespoň jednoho kapra zdolali a o druhého přišli.

jpeg-12-nahled

Já prostě miluji vláčkaře…

Ve 4 ráno jsem se probudil. Můj žaludek se mi něco snažil říct. Mám jen hlad nebo jsem nemocný? Rozhodl jsem se pro hlad a s posměchem snědl konzervu z Lidlu. Bylo chladno a větrno, tak jsem zalezl zpátky do postele. Flash mi zdvořile nabídl, že mě na chvíli zahřeje a já se právě chystal ho vystrčit z lehátka, když mi levý prut jednou pípnul a poté se konečně rozjel. Akce! Na tohle jsem čekal opravdu dlouho, takže jsem si velmi rychle navléknul broďáky a záchrannou vestu a s otazníkem vyrazil skrze bahno k prutu. Když jsem ho zvedul, málem mi vyletěl z rukou. Používal jsem šňůru, tak jsem nechal rybu brát si z mého baitrunneru, zatímco jsem nasedal do člunu. Dovinul jsem a vydal se k místu, kde byla ryba. Byl jsem velmi opatrný, aby mi kapr nezajel za jednu z bójí, které jsou na jezeře kvůli motorovým člunům, které se tady používají. Velmi rychle se mi podařilo lokalizovat šňůru, která prořezávala hladinu a dostat se nad rybu. Moje loď je velmi stabilní, takže mám tendeci se postavit, když jsem již nad rybou. Musel jsem se ale zase posadit a boj trval dalších 15 minut. Byl to dobrý pocit a i když vítr foukal loď stále na hráz a ryba se motala někde u dna, cítil jsem, že mám vše pod kontrolou a i když to šlo pomalu, dařilo se mi každou minutu získat několik metrů pro sebe. Konečně se ryba ukázala na hladině a první pohled potvrdil mé doměnky.

jpeg-13-nahled

Charley říká Flashovi : “Přeji si, aby jsi mi zavřel uši, až mi je vyčistíš.”

Byla to velká ryba. Když je hezké a klidně počasí, je podebírání ryb ze člunu poměrně snadné, ale tentokrát to bude asi složitější. Naklonil jsem se poprvé, loď byla unášena větrem směrem od unavené ryby. Kapr vyklouzl z okraje podběráku a já si myslel, že ho i po tak dlouhém čekání nakonec ztratím. Druhý pokus již byl úspěšný! S velkou úlevou jsem namotal šokový návazce, potom rozložil prut a položil ho do člunu. Sundal jsem olovo z klipu, složil podběrák a vzal rybu na její větrnou cestu zpátky na suchou zem. Jediným problémem bylo, že vítr odnesl loď asi 500m pryč od mého místa. Byla to pomalá cesta, ale nakonec jsem zpátky dorazil a zašel pro podložku. Můj první kapr z Liez byl obrovský! Lysce jsem zvážil a ručička ukázala 24.2kg. Byl to můj devátý kapr přes 50lbs od doby, co jsem v únoru opustil Anglii a měl jsem z něj snad větší radost, než z toho prvního. Kapra jsem opatrně uložil do saku. Bylo 5 hodin ráno. Uvařil jsem si čaj a skočil zpátky do spacáku. Vyprávěl jsem psům o mém posledním úlovku. Tak to prostě bývá, když v okolí nění nikdo jiný a se samolibým úsměvem jsem čekal na první ranní světlo!

jpeg-14-nahled

Světla na Liez…

Andreus byl tak laskavý, že dodržel svůj slib a vrátil se, aby mi udělal nějaké fotografie. Přijel okolo 9. hodiny a odvedl skvělou práci. Jako obvykle se na většinu fotografií podařilo dostat také mým psům, ale protože se musí smířit s jejich bláznivým majitelem, je to úplně fér, že z toho mají take nějaký kredit. Po několika šálcích kávy Andreus odjel a já zavezl prut zpět na jeho místo a udělal si brunch. Když jsem ve druhém bivaku připravoval jídlo, všiml jsem si, že myši si udělaly pohodlí ve většině mých zavazadel. Pasti musí být nasazeny! Mohu se smířit s myší na víkendové výpravě, ale na takto dlouhých jsou schopné zničit mnoho věcí ještě předtím, než si uvědomíte, co se děje. Nemůžete je ale nijak obviňovat. Vlhká díra v zemi nebo prostorná teplá taška s bezplatným přísunem potravin?
V neděli v 7h ráno jsem měl stejnou jízdu jako v pátek. Běžel jsem k prutu a skrze mlhu jsem uviděl rybáře, který lovil štiky, jak zachytil můj vlasec při trollingu z lodi. Nazlobený jsem prut nechal tam, kde byl a vrátil se do tepla spacáku. Vláčkaři jsou na toto ve Francii opravdu dobří, protože trolling je povolen na většině vod. Někdy je dokonce můžete slyšet, jak se smíchem uhánějí pryč v jejich lodi, jako by to “téměř” udělali schválně.

jpeg-15-nahled

Mým druhým kaprem byl 21kg šupináč…

V pondělí 30.září došlo ke změně větru. Nyní foukalo ze západu a já si byl jistý, že to bude dobré pro rybaření. Kromě podivné stříbrné ryby se však nic nezměnilo. Na jezeře bylo vidět několik bivaků, ale žádná ryba se neulovila. Při rozhovorech s ostatními rybáři jsem se dozvěděl, že se v posledních letech stala z Liez hodně těžká voda. Ty velké úlovky, které měli rybáři v minulosti se podařily většinou jen když byla hladina jezera velmi nízko, což znamenalo, že kapři měli méně místa se ukrýt.

jpeg-16-nahled

Pouštím svého 20.kapra přes 20kg…

Jednou z věcí, která mě během mého pobytu opravdu vytáčela a které jsem si všiml, byla malá skupina francouzských “carpiste”, kteří neměli naprosto žádný respekt před misty, kde byl povolený noční rybolov. Na Liez a na většině dalších jezer ve Francii jsou vyznačené zóny. Jedině v nich můžete legálně lovit v noci. Pokud přijedete jako host na nějaký podobný revír a nahodíte pod rouškou tmy a před rozedněním zase zmizíte a nikdo neví, že jste tam byli, je to v mých očích ještě akceptovatelné. Postavit si ale ve čtvrtek za bílého dne bivak a zůstat na místě, kde je zákaz nočního rybolovu celý víkend, je zjevné nerespektování pravidel a neúcta k ostatním kaprařům, kteří loví legálně. Chytili kapry? Nedám jim žádný kredit tím, že řeknu jestli ano nebo ne, protože si nemyslím, že je to takové umění chytit kapra v oblasti, kde by se měl cítit v bezpečí. Musím v tomto směru sympatizovat s místními rybáři. Liez je dnes pravděpodobně stejně populární jako Cassien. Jezdí sem lovit rybáři z celé Evropy. Jsou to ale francouzské autority, které vydávají pravidla a určují zóny pro noční rybolov a tak by je měly respektovat všechny národnosti, nebo ne?

jpeg-17-nahled

Oslava s partou z Bois Chapusin…

Několik francouzských carpistes se utábořilo v mé oblasti a byla s nimi docela legrace. Nejenže byli velmi zábavní, ale také nakoupili dost jídla a chlastu, že by s nimi potopil loď. Každý večer mi nabídli jídlo, brandy a pivo, zatímco psi dojídali jejich zbytky. Není to o tom, že bych s sebou neměl dost jídla. Byl jsem vychován v době, kdy není slušné říkat “ ne”! Ryby nebraly a dny byly tak mnohem snesitelnější s příjemnou společností nablízku. V úterý 7.října jsme si všichni popřáli velmi optimisticky dobrou noc, protože jsem poprvé od mého příjezdu slyšel skočit pár kaprů v našem okolí. Pár hodin jsem ještě seděl venku a snažil se zjistit, odkud ty výskoky přicházejí. Většinou to bylo z levé strany směrem k hrázi. Ráno tam doleva zavezu daleko jeden prut, abych měl více šancí. Protože jsem seděl na posledním místě ve své zóně, měl jsem možnost si komandovat celou svoji levou stranu, alespoň jsem si to myslel. K tomu se vrátím později.
Ve 2 hodiny ráno jsem měl záběr ze stejného místa, odkud jsem zdolal svého jediného kapra. Sprintoval jsem k prutu. Byla to již devatenáctá noc mé výpravy! Divíte se mi? Přešel jsem na metodu lovu s kamenem a protože kámen při záběru odpadl, byl kapr ve chvíli, když jsem skočil do lodi již na hladině. Viděl jsem, že je to pěkný šupináč. Krátce nato zajel zase ke dnu a hráli jsme několik minut malou hru – vezmu si, dej mi trochu. Potom jsem již mého druhého leviathana z Liez podebral. Nebyl to dlouhý kapr, ale byl velmi široký a to bylo to, kde se skrývala jeho hmotnost. Váha potvrdila 21kg. Usmál jsem se, zatímco jsem rychle zavezl prut zpět na jeho místo, abych se přesvědčil, zda-li je tam okolo ještě někdo.

jpeg-18-nahled

Jediný kapr, který se během mého pobytu ulovil za dne…

Ráno přineslo dobré zprávy z celé mé oblasti. Jeden z francouzů ulovil 10kg kapra a nějaký německý rybář o něco dále chytil 4 kapry do 17kg. Jsem trochu posedlý velkými kapry a byl jsme velmi šťastný za můj jediný noční úlovek 21kg šupináče, který se vyjímal na fotografiích, které mi pořídil francouzský “Rocker” Patrick. Merci beaucoup! Během dne jsem umístil jeden z prutů vlevo, kde jsem slyšel skákat ryby. Nová dávka nadšení se vlila do žil každého kapraře v zóně Bois Chapusin! Tu noc jsem vařil jídlo pro sebe a pět dalších, abychom oslavili mého dvacátého kapra přes 20kg. Všichni jsme se posadili a pojedli mé speciální bazalkové špagety bolognaise!

jpeg-19-nahled

Můj kamarád Tony Parker se svým 25kg pokladem…

Následující den, když se ráno měnilo na odpoledne jsem měl několik pípanců na nově umístněný prut a následně padák. Dotočil jsem a na druhé straně ucítil uspokojující odezvu. Ryba se zasekla, kámen odpadl z klipu a zanechal ji zmatenou. Rychle jsem prošel naučenou sestavou a během pěti minut jsem měl 17kg do běla zbarveného lysce na blátivém břehu. Nebyla to jediná ryba, která se v našem sektoru ulovila. Během noci Němci ulovili dvě, takže náš optimismus nebyl zbytečný! Později ve stejný den jsem dostal sms od mého anglického kamaráda, kterého jsem potkal na Cassienu, Tonyho Parkera. Byl tak laskavý, že mi dovezl zimní přehoz na můj bivak při své cestě na jezero poblíž Lyonu. Znamenalo to, že si zajel asi hodinu, za což jsem mu byl velmi vděčný. Tony právě ulovil svého prvního kapra přes 25kg a byl v sedmém nebi! Těšil jsem se společně s ním. Zbytek dne jsem strávil přípravou prutu pro nadcházející noc, líčil pasti na myši a na všechny chlupaté přátele, ketří si dovolí vstoupit do mého zásobního bivaku. Té noci jsem slyšel klapnout pastičku. Normálně hned vstávám se zabývat zesnulým, ale já opět usnul.

jpeg-23-nahled

Chycena při činu…

O pár hodin později mě probudily hodinky v mém těle. Byla to naprosto magická kapří hodina a já se pln očekávání posadil, udělal si kávu, vykouřil několik cigarette a čekal na záběr. Podíval jsem se na myš v pastičce a k mému zděšení vše, co z ní zbylo byla oddělená hlava. Byla to nějaká morbidní krysa, která využila šnace se zdarma najíst a po malém pátrání jsem nalezl zbytky chlupaté kůže a vnitřností na podlážce bivaku. Velmi pečlivě jsem vše uklidil, a umyl si ruce mýdlem proti infekci. Není to přesně to, co by jste chtěli dělat ve 2 hodiny ráno.

jpeg-20-nahled

Moje loď naložená a připravená k odjezdu domů…

V sobotu ráno jsem se probudil a k mému překvapení nalezl v lese po mé levici posazeného francouzského rybáře, který lovil v zakázané oblasti. Přijel v noci a zůstával na víkend. Zavážel v noci a tak se mu podařilo vyvézt dva ze svých prutů přeze mě. To bylo ono! Když jsem později ze člunu stahoval své pruty, vynořily se společně s nimi z hlubin i jeho montáže, které jsem pak smotané hodil zpátky do vody. Rozhodl jsem se, že na tomto místě ukončím svůj rybolov. Pomalu jsem se během odpoledne sbalil a dal jasně najevo své pocity vůči ignorantnímu kapraři v lese, který si zcela jistě myslel, že je v tom naprosto nevinně. Ooh la la!

jpeg-21-nahled

Východ slunce na Liez…

Následující den jsem se vydal na dlouhou cestu lodí zpět ke svému vozu. Patrik byl tak laskavý, že naložil psy na svůj člun, takže jsem nemusel jet dvakrát. Jaký gentleman. Byl čas na návrat do Německa. Byla to náročná výprava po všech směrech a já považoval za úspěch vracet se s těžce ulovenými třemi kapry za opaskem. Nyní byl čas na říční rybolov. Potom, co jsem před svojí výpravou na Liez a WCC lovil několik nocí na německé Moselle, jsem chtěl nyní vyrazit na francouzskou Mosellu, abch udělal malé srovnání. Dám vám vědět, jak to dopadlo!

Tak zase později!
Jake Langley-Hobbs

V diskuzi je 7 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (10 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč