Jezero Salagou a řeka Lot - Jake Langley-Hobbs

Téma Dobrodružství Jakea Langley-Hobbse, publikováno 22. 5. 2016, přečteno 2692x.

O Salagou jsem několikrát slyšel již v 90. letech minulého století. Jeden z mých kaprařských kolegů o něm básnil tolik, že jsem měl tohoto jezera plné zuby, aniž bych ho kdy vůbec spatřil. Poté jsem na mnoho let s kaprařinou skončil a Salagou bylo stejně jako rybaření zapomenuto. Neměl jsem představu, kdy na tuto vodu vyrazím, ale byla definitivně na seznamu. Nakonec jsem se rozhodl, že se k červeným kopcům podívám a doufejme, že také spatřím některé z místních šupináčů, kteří učinili Salagou tak slavným.  

Během mé druhé kratší výpravy na Cassien jsem sestavil itinerář pro nadcházející sezonu. Měl jsem v plánu vyrazit směrem na západ k Bordeaux a po cestě se zastavit v několika kaprařských destinacích. O některých z nich jste již četli. Salagou bylo na řadě po Velkém jezeře. Mezi Velkým jezerem a Salagou jsme s Leeem lovili ještě na jednom malém jezeře, ale jedná se o přísně tajnou vodu, kterou nemohu prozradit. Řekl mi o ní jeden francouzský kaprař v době, kdy jsem lovil na Zakletém jezeře a bylo mi spolehlivě sděleno, že se v něm nachází několik opravdu masivních kaprů. Nebudu to dále protahovat. Jsem přesvědčený o tom, že zde velké ryby opravdu budou, ale nepodařilo se nám ani jednu přesvědčit, aby ochutnala naši nástrahu. Během našeho týdenního lovu jsme viděli hodně velké kapry, ale zdálo se, že je mnohem více, než naše nástrahy zajímají místní jikernačky a tak jsme se sbalili a vyrazili na západ na Salagou. Právě zde začíná náš další příběh.

1-nahled

Jezero Salagou…

Obhlídka se vším všudy

Během hodiny jsme dorazili na místo. Zaparkovali jsme na východní části jezera a vyrazili dolů směrem k vodě. Okamžitě jsme uviděli dvě ryby v čisté vodě v zátoce, kde kotvilo několik jachet. Do zátoky foukal velmi silný vítr a oba jsme se shodli na tom, že tato oblast stojí za vyzkoušení. Salagou je velké jezero s rozlohou přibližně2500 ha, takže jsme se vyrazili podívat ještě po jiných místech, než si nějaké definitivně vybereme.

Pokračovali jsme tedy dále směrem na západ, až jsme se ocitli v oblasti, která je velmi oblíbená zejména surfaři. Netrvalo dlouho a našli jsme první auto s anglickou poznávací značkou. Mick a jeho parťák se v dodávce ukrývali před deštěm a tak jsme se zastavili na krátký pokec. Mick byl na Salagou poměrně pravidelným hostem, ale protože zatím ještě nenahodil, nemohl nám toho ani moc povědět. Rozloučili jsme se s ním a vydali se na další průzkum. Naší příští zastávkou byla další zátoka. Po chvíli jsme narazili na dalšího anglického kapraře, Barryho, který byl na jezeře na několik týdnů a lovil ze svého karavanu. Měl zatím chycených několik kaprů do 15kg. Viděli jsme se ukázat několik ryb a tak jsme nyní měli obhlédnout další oblast, která stála za úvahu. Od Barryho jsme se také dozvěděli, že v zátoce Octon byl ulovený kapr o hmotnosti 25kg. Zanedlouho jsme byli i na tomto místě. Vítr vál velmi silně i do této oblasti a tak nastal čas učinit velké rozhodnutí.

Ještě před výpravou na Salagou jsem si na chatu povídal se Scottem Dayem. Doporučil mi, abychom se zastavili ve windsurfingovém klubu Wind34 avyřídili pozdravy jeho majiteli Oliverovi.  Scott na jezeře chytal se střídavými úspěchy již několikrát a doporučil nám nějaká místa. Blondýnka s dready, která pracuje za barem, byla další oblast, která nám byla doporučena.  Rozhodli jsme se tedy zajet tam na pár piv předtím, než se rozhodneme, kde budeme lovit. Při jízdě do klubu Wind 34 jsme si všimli podivné věci podél cesty. Jednalo se o jména lidí napsaná na světlých kamenech, zatlačených do červené hlíny! Byly jich tam stovky. Dítě ve mně mi rozkázalo zastavit a oba jsme se rozhodli přispět tomuto bizarnímu fenoménu. Udělali jsme si pár fotografií a pak již vyrazili na parkoviště ke klubu Wind 34. Přišel čas na zasloužené pivo!

2-nahled

Naštěstí jsme měli studené pivo a o zábavu se nám postarali surfaři, užívající si silný vítr…

V okolí Salagou je poměrně vážný problém s kriminalitou

Na Salagou jsme přijeli s očekáváním, že nachytáme spoustu kaprů! Seděli jsme tam a diskutovali o taktice a přemýšleli, kolik jich během naší výpravy asi ulovíme a jak budou velcí! Mohli jsme v tu chvíli tušit, že budeme čelit velmi frustrující misi? Po pár pivech a osvěžující pastvě pro oči jsme se rozhodli vyzkoušet štěstí v oblasti tření a vyrazili zahájit rybolov.

Bylo pět hodin odpoledne a nám zbývalo jen pár hodin na to, abychom dostali pruty do vody. Salagou je poměrně dobře přístupné, ale na některá místa se dostanete pouze na lodi a i když své auto zaparkujete v dohledu, musíte si dávat opravdu velký pozor! V okolí Salagou je poměrně vážný problém s kriminalitou a slyšeli jsme o několika případech, kdy došlo k vykradení automobilu během chvíle, kdy si rybáři vyrazili prohlédnout lovné místo. Salagou je ohromující místo, ale nenechte se zaslepit jeho krásou. Nenechávejte si drahé věci a vybavení v autě a dohlížejte na vše, i když jste na člunu. Slyšeli jsme, že zloději jsou velmi moderně vybaveni. Používají dalekohledy a vysílačky a vyhlížejí zranitelnou kořist.

Netrvalo dlouho a naše čluny byly připravené a my mohli vyrazit na vodu a prozkoumat dno. Příbřežní partie vypadaly zajímavě a tak jsme se každý rozhodli umístit jeden prut k vzdálenějšímu břehu, dva pruty do různých hloubek směrem na jezero a poslední prut nablízko. Když jsme připravovali udice, počasí se najednou začalo měnit a během chvíle se přihnal silný vítr a bouře. Rychle jsme se schovali do Leeovi dodávky. Tak rychle jak bouře přišla, tak také odešla. Neztráceli jsme tedy čas, zavezli jsme udice a trochu zakrmili. Dnešní lov bude pouze takovým pokusem. Ta opravdová práce začne zítra.

3-nahled

Nebylo to žádné monstrum, ale byl to začátek. Miluji, když se chytí první ryba…

Ve špatný čas na špatném místě

Zdá se, že Francie má více státních státků, než jiné země a jeden z nich spadal právě na tento víkend. Jezero bylo obsypané karavany, stany, jasně hořícími ohni a sound systémy! Samozřejmě tu byla také spousta rybářů. V 5:30 ráno za prvního světla jsem zaslechl, jak mi několikrát zapípal můj ATT příposlech. Asi 10m ode mě se usadila rodinka vláčkařů. Pípance pocházeli od nejmladšího z nich, který mi třpytkou přehodil můj nejblíže umístěný prut. Netušil, že se tak stalo a tak jsem ho pozoroval v jeho domnění zápasu s velkou štikou, dokud se jeho vlasec nepřetrhl. Spokojeně jsem si vyrazil ještě na hodinu lehnout a cestou si mumlal něco o vláčkařích. Po chvíli jsem opět pokojně usnul. O dvacet minut později se podobný příběh odehrál také na nejvzdálenější udici. Musel jsem odveslovat nějakých 300m ke vzdálenějšímu břehu, abych vyprostil svoji nyní již zamotanou montáž. Byl jsem ohromený počtem lodí a vláčkařů, kteří se zde najednou objevili. Myslím, že přesně takhle vypadá být ve špatný čas na špatném místě! Vláčkař, který vyvláčel moji montáž, na mě křičel něco ve francouzštině a já mohl jenom předpokládat, že to bylo „Dobré ráno, milý anglický člověče!“.

ilust1-nahled

V 8h ráno postihl stejný osud jednu z Leeho udic a také vítr začal měnit svůj směr a foukat ven ze zátoky. O stěhování bylo velmi rychle rozhodnuto a tak jsme zabalili všechny věci a vyrazili do zátoky Wind 34. Vítr zde byl opravdu velmi silný a nebyli tu žádní vláčkaři, což byl pádný důvod k oslavě. Po krátké procházce k okraji zátoky jsme zjistili, že jsou námi vytipovaná místa obsazená francouzskými rodinkami užívajícími si piknik a hrátky s dětmi. Naštěstí jsme měli studené pivo a o zábavu se nám postarali surfaři, užívající si silný vítr.

Večer jsme si připravili taktiku. Rozhodli jsme se rozmístit pruty formace ve tvaru šípu. Lee vpravo a já vlevo a budeme se tak snažit odchytávat ryby z obou směrů. Kvůli silnému větru jsme se rozhodli, že s umístěním bójek počkáme do následujícího dne a poté také zakrmíme. Diskutovali jsme také o použití nástrah a rozhodli jsme se pro těžkou verzi. Každý, kdo četl mé příběhy ví, že nejsem zastáncem velkého množství krmení, ale vzhledem k obrovským hlavám ryb s velkými tlamami jsme se rozhodli, že mezi námi zakrmíme 30kg krmení.

Tma se rychle blížila a vítr stále zesiloval. Lee se rozhodl alespoň nahodit se stringery, já si připravil všechny pruty, abych mohl ráno s prvním světlem nahodit. Nachystal jsem si nové návazce, vyměnil šokáče a ujistil jsem se, že je vše odolné vázkám. O vázkách na Salagou se toho povídá hodně. Většinu z nich tvoří vinice, které byly zatopené společně s okolní krajinou při zaplavení velkého údolí před mnoha lety. Právě mi dorazil velký balíček od ACE, který obsahoval mimo jiné také nové vodiče Velocity Tapers. Podle mého názoru byly pro Salagou naprosto ideální. Chtěl jsem si být také jistý, že moje olovo při záběru odpadne a tak jsem vyzkoušel nové klipy. Vše bylo připravené! Byly právě 3h ráno a čas si na chvíli zdřímnout!

ilust2-nahled

V 6h jsem byl vzhůru a naložil bójky a krmení do člunu. Připravili jsme si rychlou kávu a dali se do práce. Echolot nám odhalil spoustu trávy, ale také tvrdé dno. Nejprve jsme umístili bójky. Dvě z nich jsme položili do hloubky 1,8m asi 150m od sebe. Poslední bójku jsme umístili mezi tyto asi o 100m dále na hloubku 4,5m. Návnadu jsme umístili dle příslušných linií a první úkol byl splněný. Nepřevrhli jsme se ani se neutopili a tak jsme byli sami se sebou velmi spokojeni! Bylo načase zavézt pruty.

Jediná věc, která nás trochu znepokojovala, byl fakt, že jsme od svého příjezdu z Wind 34 ještě nezahlédli jediného kapra. Podmínky se zdály být ideální a my jsme jen doufali, že jsou ryby u dna a právě se krmí našimi nástrahami. Udice byly na svých místech a my už jen potřebovali záběr, aby potvrdil naše domněnky. Ani do rána se bohužel nic neudálo a my jsme začali přemýšlet, co se to vlastně děje. Nesnáším rána, kdy se nic neděje a stejně tak to má Lee! Udělali jsme si snídani a pokoušeli se trochu pousmát. Moji psi Leea milují, protože je kazí. Neustále jim dává sušenky nebo boilies. Když rybaříme společně, tráví většinu času u jeho bivaku. Ponechal jsem je u jejich skvělého kamaráda a šel se na chvíli natáhnout. Najednou jsem zaslechl zvuk hlásiče. Viděl jsem Leea, jak se řítí skrze keře k prutům a vypadalo to, že budeme mít prvního kapra! Naskočili jsme do člunu a vyrazili za rybou. Bylo to to, pro co jsme sem přijeli. Bojovný kapr ze Salagou! Šupináč do toho dával úplně vše, ale již brzy jsme se vraceli ke břehu s naší první rybou v podběráku. Nebylo to žádné monstrum, ale byl to začátek. Miluji, když se chytí první ryba. Najednou očekáváte, že se vše nastartuje, pozorujete své pruty a čekáte, že se každou chvíli nějaký z nich rozjede. Bohužel pro mě, se tak ale nestalo!

4-nahled

Občas rád využiji i potápěčské brýle…

Ryby si s námi stále hrály na schovávanou

Během několika příštích dní se Leeovi podařilo ulovit další tři šupináče do 13kg. Všechny ryby přišly z různých míst a v různou dobu. Nedalo se tedy nalézt nějaké souvislosti. Lovil jsem na prakticky stejných místech a vše co jsem mohl dělat, bylo čekat. Zdálo se, že Lee většinu ryb zdolal z blízkosti nebo přímo ve travách a na tato místa jsem se rozhodl zaměřit. Trávy byly v některých místech velmi

husté, ale bylo mezi nimi spousta děr a kanálů, kam se dala umístit montáž. Nalézt čisté místo bylo jednoduché. Echolot nalezl tvrdší dno, kde nebyla tráva, a poklep olovnicí vše potvrdil. Dvakrát jsem se ujistil, že pokládám montáž na čisté místo, než jsem ji spustil. Několikrát jsem také použil potápěčské brýle a potopil se přímo na dno, abych se podíval, jak to tam vypadá. Připadá mi to fascinující a je úžasné vidět, co vše na dně jezera naleznete. Masy sladkovodních škeblí, ráčků a šneků, to vše nasvědčovalo, že si tu ryby žijí v hojnosti.

ilust3-nahled

Teplota se každým dnem zvyšovala a na Salagou teď bylo opravdu horko! Neměl jsem zatím jediný záběr a tak jsme zvažovali další stěhování. Ryby si s námi stále hrály na schovávanou a oba jsme si drbali hlavy. Lee měl čtyři ryby, ale nepřijeli jsme na Salagou pro čtyři kapry! Potřebovali jsme ryby najít, spoustu ryb. Potřebujeme najít krmící se kapry. Ti, které ulovil Lee, vypadli jako opozdilci. Měli jsme osm prutů nad zakrmeným místem. Pokud by zde bylo více ryb, určitě bychom museli zažít více akce. Kvůli množství krmení, které jsme do vody naházeli, jsme se rozhodli ještě dva dny v zátoce vydržet a pokud nic neulovíme, vyrazíme na víkend do jiné části jezera.

Předchozí večer jsem umístil jeden prut na nové místo. Po mé levici a poměrně blízko se nacházely husté vodní trávy. Byla zde hloubka okolo 2,1 – 2,4m a já přímo před ně umístil velkou pop-up, ke které jsem zakrmil jen několik volných kuliček. V 5h ráno můj ATT jednou zapípal. Červená dioda se se na mě upřeně dívala. Příposlech zapípal znovu! Běžel jsem k prutu a viděl jsem ohnutou špičku směrem k rybě. Během vteřiny jsem byl ve člunu i s ospalým veslařem, který mě vezl směrem k rybě. Když jsme dojeli ve tmě na místo, zdálo se, že je ryba ve vázce. Namotal jsem si šňůru na rukáv a na druhém konci ucítil škubnutí. Ryba tam stále byla a já najednou uviděl pod hladinou šupináče, který tam hýbal ploutvemi a tlamou. Něco podobného se mi nedávno stalo na Cassienu. Leeovi se podařilo zasunout pod rybu podběrák a kapr byl náš. Tentokrát měl ale kapr hodně volného vlasce, na kterém se mohl pohybovat a nakonec se zbavil háčku. Moje první šance byla pryč. Nejednalo se o velkou rybu, ale bylo by hezké takříkajíc „nastoupit na značku.“ Když nic jiného, dalo nám to jen další důvod se přestěhovat a tak jsme se následující ráno sbalili a vyrazili k západní straně jezera na místo známé jako Love Bay. Naše mise na Salagou trvala již osm dní a ukazovala svoji náročnost. Byla určitě mnohem těžší, než jsme si představovali.

5-nahled

Někdy vynaložené úsilí přináší odměnu, tak proč to nevyzkoušet

Barry stále rybařil na konci zátoky. Připojil se k němu další kaprařský veterán Hugo a celkem se jim dařilo. Záběry jim přicházely většinou na tygří ořechy z mezer mezi travami. Jak jsme tam tak stáli, začali se objevovat kapři. Foukal silný východní vítr a zdálo se, že kapři jsou zde a to v poměrně velkém množství. Nemohli jsme se dočkat. Usadili jsme se v oblasti na začátku zátoky. Připojil se k nám Dean Webster z UK, který také prožíval své první dobrodružství na Salagou. Deen byl čtenářem mého blogu a znal Leea z Cassienu, takže nás najednou bylo pět (psi jsou samozřejmě zahrnuti v této rovnici)! Dean byl tak laskavý a dovezl mi ve své dodávce spoustu věcí od mých sponzorů, takže byly moje ztenčující se zásoby konečně doplněny. Díky, kámo! Nastal čas restartovat rybaření!

Vybrali jsme si oblast, kde jsme se všichni tři mohli na břehu roztáhnout, až na 75m břehu. Ryby se stále ukazovaly asi 50m od břehu, asi 20m za pásem travin, který vedl paralelně s břehem. Pozoroval jsem Leeovy přípravy a najednou jsem začal pochybovat, jestli bylo dobré dát ho s Deanem dohromady. Zdálo se mi, že něco není v pořádku a já jsem cítil, že budu muset hledat místo někde jinde. Na druhé straně byl bod, který rozděloval dvě zátoky, a moje oči stále více upíraly k tomuto volnému místu. Je o něm známé, že je to skvělý spot, ze kterého se dají ryby odchytávat při svých cestách mezi zátokami. Já cítil, že by stálo za zkoušku. Znamenalo to, že budu muset převézt všechno své vybavení na druhou stranu za použití obou člunů, ale někdy vynaložené úsilí přináší

ilust4-nahled

odměnu, tak proč to nevyzkoušet. Na tento úkol bylo dnes již ale příliš pozdě. Musel jsem ještě do města na poštu, abych poslal CD s fotografiemi do AP a tak jsem se rozhodl, že se v klidu vyspím a zahájím svůj lov, až druhý den. Pokud by kluci něco chytli, mohu vždy ještě svůj plán změnit a zůstat. Mazaný plán, Baldricku! :-)

Přišlo ráno a překvapivě se opět nic neulovilo. Naložil jsem čluny a vydal se na nové místo. Na zemi jsem uviděl spoustu lahví a několik malých stanů ukrytých v lese. Došlo mi, že se tady skupina francouzských kempařů vyspává z kocoviny. Vzbudil jsem jednoho ze spáčů a přivítala mě hezká dívčí tvář. Potom, co jsem jim vysvětlil, že zde chci rybařit, začal jsem připravovat místo pro sebe i pro psy. Místo se mi opravdu líbilo, protože z něj byl přístup do obou zátok. 30m od břehu se nachází veliké množství trav s velkými oky a kanály mezi nimi. Rozhodl jsem se soustředit se na vzdálenější a rohové oblasti těchto porostů. S krmením jsem to moc nepřeháněl. Budu krmit málo, ale často. Nemyslel jsem si, že naše krmná kampaň na Wind 34 byla chybná. Mohlo to fungovat bezvadně, ale nevyšlo to. Rozhodl jsem se tedy být, co se týče krmení, opatrný. Pokud se mi podaří nějaký úlovek, tak množství navýším. Pro začátek jsem se ale rozhodl zakrmit pouze 10–15 kuliček ke každé montáži třikrát denně za pomocí praku pro větší přesnost. Nedělal jsem si starost s bójkami, protože tráva byla velmi dobře viditelná, a tak se mojí navigací pro nahazování i krmení.

6-nahled

Dorazily nezbytné zásoby!

Najednou jsem musel čelit dalšímu problému

První noc se kromě několika pípanců na jednom z prutů nic zásadního neudálo. Francouzi odtáhli brzy večer a bylo velmi zábavné je pozorovat, jak se snaží sbalit svůj „pop up“ stan. Byli natolik zoufalí, že jsem jim musel jít pomoci a nakonec jsem navrhl, že popelnice bude tou nejlepší volbou. Oni však vytrvali a ke konci dne se jim to podařilo. Ráno jsem si uvědomil, že pokud chci na Salagou uspět, bude moje vytrvalost otestována, až na samotné maximum. Při kontrole montáží jsem na jedné nalezl roztrhanou síťku, která měla nástrahu chránit, a na druhé jsem měl ukousnutý celý vlas. Na předchozím místě nebyli raci takto agresivní. Najednou jsem musel čelit dalšímu problému. Velmi agresivním signálním rakům! Rybařil jsem na různých vodách, kde se vyskytovaly různé odrůdy raků, ale signální raci jsou něco jako mini humři. Mohou odstřihnout vlas, zarážky, prokousat punčochu a spoustu dalších věcí, které jim hodíte. Lee si dokonce všimnul toho, že vytahují korek z jeho tygřích ořechů. Skládačka se najednou stala ještě složitější!

ilust4-nahled

Jedna věc, kterou o své výpravě mohu říct je to, že jsem to nikdy nevzdal. Během následujících pěti nocí jsem zkoušel každý trik, který jsem znal, abych dosáhl dalšího záběru, ale přesto jsem tušil, že k němu nedojde. Zkoušel jsem sladké, rybí i masové boilies. Hrál jsem si s jasně barevnými pop-up nástrahami (velkými i malými), umělou kukuřicí, fluorescentními zarážkami, dipy. Zkusil jsem vše! Vždy jsem byl tvrdohlavý a zůstal jsem věrný boilies. Tentokrát jsem vyžebral několik tygřích ořechů od anglického chlapíka jménem Ross a nastražil je. Někteří rybáři sem tam nějakého kapra ulovili a zdálo se, že ořechy boilies přechytávají. Nemyslím si, že bych chytal tak špatně, ale prostě jsem výpravu špatně načasoval. Počasí bylo příliš horké a ryby byly zmatené a nevěděly, jestli se mají třít nebo mají jíst. Byla to prostě jedna z těch frustrujících výprav. To je realita kaprařiny. Jak říká Hugo, kdybychom nachytali pokaždé, říkali bychom tomu chytání, ale protože tomu tak není, nazýváme náš koníček rybařením! Ačkoliv jsem z této výpravy vyšel naprázdno, odnesl jsem si spoustu zkušeností a získal řadu nových přátel. Co více jsem si mohl přát!

7-nahled

Bylo velmi zábavné je pozorovat, jak se snaží sbalit svůj pop up stan…

Vzhůru na řeku Lot

Salagou jsem opustil v neděli. Cítil jsem, že kapři na mě čekají jinde a nyní mě volala řeka Lot. Lee odjel brzy ráno a i pro něj byla výprava na Salagou mírným zklamáním. Na místě Wind 34 se mu podařilo ulovit čtyři šupináče a vyrazil také na Lot, ale ve společnosti své přítelkyně, která dorazila na začátku týdne. Určitě jsem jim nechtěl dělat doprovod, protože mi bylo jasné, že mají na mysli úplně jiné věci, než rybaření.

Jedna z věcí, kterou jsem se na Salagou dozvěděl a která mě velmi zklamala, bylo, že se zde stále zabíjejí ryby. Barry mi potvrdil, že během naší výpravy si nějací čínští rybáři odnesli kapra do své restaurace. Na místě, kde chytali, dokonce nalezl zbytky šupin. Montáže, které používali, připomínaly spíše systémy na sumce. O Salagou si vyprávělo několik hrůzostrašných příběhů a zdá se, že kapří sushi je posledním z krutých osudů některých kaprů ze Salagou.

ilust5-nahled

Když jsem balil, byl jsem ještě téměř svědkem ulovení velkého kapra. Hugo potřeboval zajet do supermarketu pro nějaké jídlo a nechal své pruty na hlídání německému rybáři Jonasovi. V tom se mu rozjel jeden z prutů, na kterém byl již třetí den nastražený tygří ořech. Jonas se snažil kapra zdolat přes hustý porost trav a tak jsem mu nabídl, že spolu pro rybu vyrazíme na lodi. Nebudu to více protahovat. Háček se uvolnil poté, co jsme několikrát na hladině zahlédli obrovského šupináče odhadem 23kg. Souboj už nemusel trvat příliš dlouho, ale Jonas zpanikařil a kapra vyřízl.

Co se na to dá říct? Snad jen to, že jsem mohl být rád, že se to nestalo mně. Tvůj čas ještě přijde, Jonasi! Pokud jde o Salagou, určitě se sem ještě vrátím. Nerad prohrávám. Pravděpodobně se sem vydám v listopadu. Cítím, že to by mohl být můj čas. Tentokrát ale nedorazím v očekávání mnoha úlovků. Myslím, že právě tohle byla věc, kde jsem se při této výpravě nejvíce zmýlil!

Mojí další zastávkou byla řeka Lot. Ještě před odjezdem ze Salagou mi zavolal Cherpont Mick a řekl mi, že by se ke mně na pár dní připojil. S Mickem jsem se seznámil v prosinci na Cassienu, kde mi pomohl podebrat velkého, šedivého 22,5kg lysce, když jsem ho ulovil již podruhé během šíleného počasí. Mick byl bezesporu tím správným parťákem. Řeku Lot znal velmi dobře a plán byl tedy připravený. Rozhodli jsme se rybařit na středním úseku řeky. Nevyrážel jsem na Lot s tím, že jedu chytat velké kapry a abych byl upřímný, o oblasti, kde jsme měli lovit, jsem nevěděl prakticky vůbec nic. Ve skutečnosti jsem plánoval navštívit místo, o kterém mi napsal jeden čtenář mého blogu. Bylo mi jedno, co přijde. Věděl jsem, že tam kapři jsou a že je tam úchvatná příroda. Toužil jsem pouze po tom, ulovit konečně nějakého kapra a o velikost tentokrát vůbec nešlo. Pokud se menší promění ve velkého, bude to jenom bonus.

8-nahled

Snažil jsem se všemi prostředky zbavit raků – většinou marně…

Za každým rohem se ukrývá další překvapení a to je přesně to, co na tom miluji!

S Mickem jsme se potkali následující ráno na parkovišti u restaurace. Rozhodli jsme se, že se na místa přemístíme na obou mých člunech za použití Mickova benzínového motoru. Benzíňáky se mohou ve Francii používat na většině řek, ale pouze na jen velmi málo jezerech. Je to velký pomocník, když máte odtáhnout dva čluny plné rybářské výbavy. Jakmile si nastoupili psi a Mick a já jsme byli připraveni, nastartovali jsme motor a za chvíli jsme se již hnali po řece Lot vstříc neznámému dobrodružství. Výhody motoru mě úplně nadchly a tak jsme po ujetí necelých 100m učinili obchod. Právě jsem se stal vlastníkem nové hračky! Musím říct, že jsem tak trochu dobrodruh! Mick a já jsme věděli jen velmi málo o tom, kam jedeme, a myslím, že to je právě to, co činí tento způsob rybaření tak vzrušující. Za každým rohem se ukrývá další překvapení a to je přesně to, co na tom miluji! Za dalších 30min jsme byli o několik dalších kilometrů dále proti proudu a minuli jsme malý ostrov, o kterém mi bylo řečeno. Nyní jsme již hledali místo, kde budeme rybařit. Břehy byly hodně zarostlé a často úplně nepřístupné. Přesto se nám jich podařilo nalézt několik, které nesly známky po rybářích. To byl právě ten důvod, proč jsem zvolil tuto část řeky a ne tu frekventovanou a známou velkými úlovky. Nikdy nevíte, co řeky ukrývají a to, co hledám, je lov neznámých ryb. Někdo by mohl říct, že v tomto úseku řeky žádný 30kg kapr neplave. Když říkám úseku, tak je nutné zmínit, že většina francouzských řek je na několika místech přehrazena a tak vznikají tyto úseky. Díky tomu jsou na nich také evidované některé známé úlovky. Co se ale stane při záplavách, kdy některé ryby proplouvají z jednoho úseku do druhého? To je zajímavá otázka a jednoho dne se francouzským říčním systémům pověnuji mnohem více, abych odhalil některé odpovědi.

Nakonec jsme s Mickem zahlédli rovný travnatý plácek, který by nás mohl pohodlně ubytovat. Při bližším zkoumání a troše práce se nám podařilo připravit i druhé místo a bylo to. Měli jsme domov pro několik příštích dnů a řeka vypadala opravdu lákavě. Ponechal jsem Micka, aby si připravil své místo a sám se vydal na již hotový prostorný spot. „Je tady více místa pro psy, aby se mohli proběhnout“ okomentoval jsem svoji volbu! I Charley a Flash se někdy významně hodí.

ilust6-nahled

Krvelačné útoky místních komárů

Řeky skrývají velké množství nástrah. Neřekl bych, že jsem zkušený říční kaprař, ale svoje jsem si odchytal na svých výpravách v minulém roce a tak jsem nyní připravený na průtok, stoupání vody, plavající nepořádek a lodě. Lodě na řece Lot jsou spíše výletního typu a některé jsou spíše pro zasmání, oproti obrovským plavidlům na Moselle. Většinou se jedná o vodáky, kteří jsou rádi, že vás vidí a mávají na pozdrav. Jak hezké! Jediným problémem této výpravy byli komáři. Všichni jsme byli pokousáni v ten moment, co jsme vystoupili z lodi a to byly teprve dvě hodiny odpoledne. Za chvíli začalo pršet a tak jsme neztráceli čas, postavili rychle bivaky a schovali vybavení. Komáři byli neúprosní a ubozí psi se stali terčem jejich krvelačných útoků. Do večera jsme se ještě stihli projet po vodě se sonarem a byli jsme oba velmi spokojeni s tím, co se před námi nachází. Před mým místem se nacházel 3m hluboký kanál, který se postupně zvedal, až na 1,5m tvrdou lavici. Nacházelo se v mírné zatáčce a tak jsme předpokládali, že je to díky lodní dopravě. Lavice se následně svažovala, až na 4m hloubku, kde se pak následně pomalu zvedala ke stromy olemovanému břehu, kde byla hloubka 2,4 – 3m. Mickovo místo vypadalo podobně jen s tím, že před sebou neměl žádnou lavici. Přiznal se ale, že je čajovým „narkomanem“ a tak byl více, než spokojený.

8a-nahled

Vše bylo připravené a já mohl opět rybařit. Oba jsme byli plni očekávání, které ještě umocnil pohled na kapra, který vyskočil u protějšího břehu. Abych se vyhnul nežádoucím druhům ryb, použil jsem jako nástrahu 20mm panáčky s jasně zbarvenými pop-upy. Tato kombinace se mi na řekách osvědčila. Bylo na čase si jít konečně lehnout. Byl to dlouhý den a já byl úplně rozbitý. Dorazil jsem rovnou z dvoutýdenního rybaření na Salagou a už jsem měl znovu nahozeno. Je to dřina!

První záběr přišel Mickovi okolo třetí hodiny ráno. Přišel na nejvzdálenější prut. Rychle jsem se probil skrze křoviny, abych se přesvědčil, zda potřebuje nějakou asistenci. Bohužel však ryba zajela do vázky a vlasec se přetrhl. Nikdy nechcete ztratit rybu, ale na druhou stranu jsme zjistili, že tu nějaké ryby máme a že jim chutná boilies. Za svítání byly mé pruty stále bez pohybu a my jsme posedávali u kávy. Blížila se loď a tak jsem raději sklopil špičky prutů hluboko do vody, abych se vyhnul zachycení vlasců vrtulí. Najednou jsem ucítil, jak mi jeden prut něco táhne a zdálo se nemožné, aby to způsobila loď. Ta již projela a pomalu se vzdalovala a tah na jednom z prutů neustával! Byl to kapr! Věříte tomu?! Naskočili jsme do člunu a vydali se za rybou dolů po proudu. Mick nasměroval plavidlo a za chvíli jsme byli nad rybou. Musím uznat, že to byl skvělý pocit mít na prutě po tak dlouhé době kapra a to vše jen dokazuje, že pokud se vám nedaří na jednom jezeře, můžete si s trochou úsilí dobře zachytat někde jinde!

9-nahled

Během následujících dní jsme chytli několik dalších kaprů, a i když to nebylo nijak hektické…

Hodně stará ryba s velmi zvláštním vzorem šupin

Zpátky na břehu jsme zvážili našeho prvního kapra z řeky Lot. Byl to šupináč a jeho hmotnost byla naprosto irelevantní, ale pokud si dobře vzpomínám, bylo to okolo 8kg. Během následujících dní jsme chytli několik dalších kaprů, a i když to nebylo nijak hektické, opravdu jsme si rybaření užívali. Bylo to dobrodružství v tom pravém slova smyslu. Připomínalo mi to moji říční výpravu s Leem, pouze s tím rozdílem, že jsme s Mickem ulovili nějaké kapry a po každém jídle po nás zůstalo několik prázdných plechovek (Uf, Micku!)

Můj největší kapr výpravy přišel za soumraku poté, co jsem přehodil pruty. Seděl jsem u prutů, když se najednou jeden z nich brutálně rozjel. Byl umístěný u protějšího břehu blízko padlých stromů a vše, co jsem mohl dělat, bylo držet rybu natvrdo a nedat jí ani metr.  Podařilo se mi ji otočit a vydala se proti proudu. Naskočil jsem do člunu a za chvíli jsem se ocitl přímo před Mickovým místem.

10-nahled

Podařilo se mi podvléknout prut pod jedním z Mickových vlasců a potom, co se mi otočil, jsem to musel udělat ještě jednou. Po chvíli jsem na hladině spatřil pěkného dlouhého šupináče a během chvíle jsem ho podebral. Tyhle momenty jsou přesně tím, proč tento sport tak moc miluji! V jednu chvíli sedíte a čtete si časopis a za pár vteřin jste na člunu, zamotaný mezi vlasci a snažíte se zdolat rozhněvaného kapra. Ryba vážila 12,15kg a byl to nádherný exemplář. Úžasná říční stavba těla s velkým starým ocasem. Byla to patrně hodně stará ryba s velmi zvláštním vzorem šupin.

11-nahled

 

Začal litovat svého hloupého nápadu

Většina našeho říčního výletu probíhala velmi hladce. Bylo tady ale několik věcí, které jsme museli řešit. Poprvé od doby, co jsem spustil svůj blog jsem neměl připojení. Zašel jsem do nejbližší vesnice, ale ani tam se mi nepodařilo se připojit. Po cestě zpět jsem si všiml, že za našimi místy vede cesta a že by bylo možné se sem dostat autem. Protože jsme tady chtěli zůstat po celou dobu naší výpravy, rozhodli jsme se převézt sem vozidla z místa, kde jsme je zanechali. Díky tomu bude mnohem jednodušší i balení po skončení rybolovu a my nebudeme muset cestovat se čluny daleko po proudu. Zeptal jsem se na to místního farmáře a ten mi sdělil, že to není žádný problém. Vyrazil jsem tedy večer pro auto a s sebou jsem si vzal i můj laptop. Blog jsem již předtím napsal ve Wordu, potřeboval jsem ho již jen zkopírovat a umístit na web. To bude možné, protože jsem věděl, že v restauraci u parkoviště bylo možné se připojit. Rozloučil jsem se s Mickem a vydal se na několikakilometrovou procházku.

O dvacet minut později poté, co jsem vystoupal 2km po strmém kopci v teplém večerním slunci, jsem dosáhl ukazatele. Stálo na něm, že do vesnice je to dalších 6km. „Děláte si srandu,“ pomyslel jsem si. Pokoušel jsem se stopnout si auto, ale byla to v tomto odlehlém kousku země naprostá ztráta času. Oblečený v kamufláži, totálně propocený, jsem musel vypadat jako úplný podivín. Sám bych si určitě nezastavil! Vzal jsem to tedy zkratkou přes pole a po dalších 1,5km jsem narazil na jiný ukazatel.  Zbývalo ještě 4,5km! Byl jsem vyčerpaný, bylo mi vedro, moje taška s počítačem byl čím dál tím těžší a já jsem začal litovat svého hloupého nápadu. Pak jsem uviděl auto. Úplným zázrakem mi ten chlapík zastavil! Zřejmě spatřil moji zmučenou tvář a slitoval se! Na zadním sedadle měl malé dítě a celou cestu jsme si povídali. Nakonec mě vysadil přímo u mého zaparkovaného auta. Zaběhl jsem do restaurace nahrát svůj blog a pak jsem se odjel zpátky na místo. Byl jsem pryč asi 50min a tak jsem se rozhodl trochu potrápit Micka. „Jaká byla procházka?“, zeptal se. „Oh, byla to pohodička, kámo! Je to úplně po rovince první 2km a pak už uvidíš ukazatel, který říká 1km do vesnice!“ He, zapomněl jsem zmínit těch dalších 5km?

12-nahled

Byla to patrně hodně stará ryba s velmi zvláštním vzorem šupin…

Přišlo ráno a já se rozloučil s usměvavým Mickem, který vyrazil na svoji procházku. Začalo být pořádné horko a já si tak říkal, jestli jsem mu neměl na cestu přibalit nějakou vodu. Uběhlo několik hodin, když jsem uslyšel zvuk automobilu, řítícího se po cestě. Vyrazil jsem k jeho dodávce se sklenicí vody a snažil jsem se ji nerozlít, jak jsem se smál. „Jaká byla procházka?“ zeptal jsem se se smíchem. „Dlouhá, ty bast****!“ odvětil Mick! Mick se ale dočkal odplaty, když jsem chvíli poté sklouzl do řeky při nabírání vody do psích misek. Jak Mick vtipně poznamenal, psi se opravdu někdy hodí!!

Příští měsíc zavzpomínám na příjemné chvíle na Gigantice. Možná si vzpomenete, že jsem zde strávil týden v listopadu 2008. Byla to mrazivá a neúspěšná výprava. Všichni víte, že dávám přednost lovu na státních vodách před soukromými. Gigantica mě ale dostala a zejména vábení monstrózních kaprů, které ukrývají její modrozelené hlubiny. Oni byli tím důvodem, abych se sem vrátil pro další výzvu. Již příští měsíc se dozvíte, zda-li mi Gigantica splnila mé sny. Na viděnou!

Jake Langley Hobbs & the dogs

V diskuzi je 0 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (9 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč