Francouzské dobrodružství – 2.díl - Simon Scott

Téma Ostatní články, publikováno 20. 11. 2017, přečteno 791x.

Pondělní ráno na Rainbow nás přivítaly chuchvalce mlhy, které se jako duchové vznášely nad zrcadlově klidnou hladinou. S kávou v ruce jsem seděl u prutů a přemýšlel jsem nad událostmi předchozího dne. Mé zasvěcení na Rainbow bylo fantastické. Chytil jsem monstrózního kapra ze šíleného bludiště ostrovů, spadlých stromů, hlubokých zátočin a výběžků, které se táhnou kolem nich. Radost z těchto okamžiků mě stále ještě hřála u srdce, a to kouzlo ve mně zůstávalo ještě teď, když jsem polykal svou horkou ranní kávu. Začaly mě také napadat různé otázky. Jsou tam další? Co přinese následující týden? No a taky kdy dorazí Pascal s mou snídaní?

Když jsme v sobotu střídali předchozí rybáře na pozicích, ptal se mě, co bych chtěl každé ráno k snídani. Moc jsem nad tím nepřemýšlel a řekl jsem mu, že francouzská bageta a nějaké sladké pečivo by bylo fajn, a tak byla moje objednávka přijata. Kolem deváté v neděli ráno dorazila moje první snídaně a samozřejmě to byla celá francouzská bageta a sladké pečivo!  Sladké pečivo bylo fantastické – teplé a chutné, takže zmizelo během chvilinky. S bagetou už to bylo složitější. Nebylo ji čím namazat, takže i když byla naprosto čerstvá, sníst půlmetrovou bagetu byl tak trochu maraton, na jehož konci byly naprosto rozedrané dásně a unavené čelisti! O hodinu nebo dvě později byla pondělní snídaně minulostí a já začal být nervózní. Jsem netrpělivý rybář a při takovémto chytání, kdy jsem odkázán do úplné samoty a nikde se neukáže ani noha, jsem jako na trní. Občas jsem slyšel po cestě nade mnou projet auto, ale nikdy u mého stanoviště nezastavilo. Myles byl sice jen nějakých 100m ode mě na stanovišti 18, ale rozhodně jsem neměl v plánu se tam vypravit na pokec a nechat své pruty o samotě. Byl jsem rozhodnutý zůstat u nich sedět, dokud nepřijde další záběr!

1-nahled

Tentokrát budu připravený!

Usoudil jsem, že nejlepší způsob, jak si ukrátit dlouhou chvíli je vyčištění mého kufříku s kaprařskou bižuterií. Vyskládal jsem jeho obsah na víko kbelíku na krmení, který jsem umístil mezi pruty a postupně jsem se probíral nahromaděným harampádím. Vždy mě překvapí, kolik krámů se na dně kufříku nahromadí. Jsem takový ten rybář – sběratel, který schraňuje všechno, co vidí. Takže mezi balíčky nových háčků, cívek vlasců a gumovými převleky se nacházely kameny, kousky splávků, staré opotřebované háčky a zrezivělé obrtlíky. Pár kousků bylo použitelných, ale většina letěla do koše. Když byl kufřík vyčištěn, pokračoval jsem s pouzdrem na návazce, pak jsem se konečně usadil a začal vázat nějaké nové návazce. Obvykle návazce vážu až před samotným nahozením, takže takováto super příprava pro mě byla něčím nevšedním. I když jsem byl vázáním docela zaměstnán, neustále jsem po očku sledoval špičky prutů. Tentokrát budu připravený! Chvíli po čtvrté odpoledne se můj prut po levé ruce prudce ohnul dolů a těžká bobina vyletěla. Během zlomku vteřiny jsem měl prut v ruce a couval jsem s ním od břehu jezera. Jakmile jsem došel na okraj svého stanoviště, začal jsem prut zvedat k nebi a navíjet, co jen to šlo a snažil se tak zredukovat šance ryby na únik do úkrytu ve vázkách, mezi kterými byla má nástraha umístěna.Tato náročná taktika fungovala perfektně. Jak jsem prut zvedal, ryba se stahovala do středu kanálu mezi námi. Když byl kapr z nejhoršího venku, začal jsem se vracet zpět ke břehu a když jsem míjel loďku, sebral jsem podběrák. Brodil jsem se až k hranici mělčiny a užíval si souboj. Byla to pomalu se pohybující síla, jako kdybych měl na háčku tanker. Občas mě tenhle tanker donutil povolit mu trochu vlasce, ale nikdy jsem neměl pocit, že bych ho ztrácel. Postupně se z tmavě hnědé vody začala vynořovat ohromná masa. Otáčku za otáčkou, jsem získával vlasec kousek po kousku. Když se ukázala šňůra s olověným jádrem, zkontroloval jsem podběrák, jestli ho mám pořád vedle sebe. Za pár okamžiků už kapra uvidím! Nemohl jsem se dočkat, až ho uvidím celého, zdál se kolosální a už jsem si představoval, jak se lysec velikosti tankeru překulí do mého podběráku.

Všechna ta síla najednou zmizela

Ještě jedno otočení navijákem, ještě jedno nadzvednutí prutu a pak nic. Masa byla pryč, všechna ta síla najednou zmizela. Zuřivě jsem navíjel, ale po hladině ke mně poskakoval jen prázdný klip a tři boilies. Klesl jsem ke břehu, zuby zaťaté, pln znechucení a zklamání. Po zážitcích předchozího odpoledne, po té euforii těch překrásných okamžiků, když v náručí držíte tak obrovskou rybu, jsem byl nyní na úplně opačné straně. Seděl jsem tam a analyzoval každý svůj pohyb během souboje. Udělal jsem něco špatně? Nevyvíjel jsem na rybu moc velký tlak? Byla snad ještě větší než ta první ryba? Odpovědi na tyto otázky jsem se nikdy nedozvěděl, a tak jsem seděl osamocen na stanovišti 17 a truchlil nad svou ztrátou.

2-nahled

Žádné známky života

Přišlo úterý a pomalu uběhlo bez jakékoliv události, což mě ještě více uvrtávalo do myšlenek nad ztracenou rybou z předchozího odpoledne. Houfy malých rybek se proháněly podél vyhřátých břehů kolem mých prutů. Pohybovaly se jak kobylky a čistily z vody veškeré poživatelné usazeny podél břehů. Nicméně až na tuto aktivitu nebylo vidět žádné známky přítomnosti něčeho většího, žádné známky pohybu kolosálních kaprů ve změti spadlých stromů u břehů ostrova. Sousední místa po stranách mého stanoviště se zdály také klidné. Rybáři odpočívali na lehátkách v paprscích květnového slunce. Pobledlé ruce a nohy se pomalu zbarvily do růžova, vypilo se pivo, uvázaly se návazce, připravila se taktika a dovyprávěly se příběhy o předchozích dobrodružstvích. Nad jezerem se rozhostil klid, a zatímco na plochách o pár akrů dál měli rybáři úžasné množství záběrů, nad severovýchodním koutem Rainbow panoval klid. Přinesl jsem si malé DAB rádio a doufal, že budu moct poslouchat v digitální kvalitě britské stanice. Ač se technologie stále vyvíjejí, já jsem takový technický dinosaurus a po několika pokusech jsem zjistil, že moje DAB rádio není schopno cokoliv naladit, natož v digitální kvalitě. Displej mě systematicky informoval, že tu není žádný signál. V tom okamžiku zoufalství jsem objevil malý knoflík, který by mi umožnil vypnout ultra moderní DAB technologii a vrátit mě zpět do prehistorického světa analogu. Zmáčkl jsem jej tedy a začal otáčet knoflíkem ve snaze něco naladit mechanicky. Po několika minutách šumění a praskání, jsem přeskakoval radiovými vlnami, jsem skončil u stanice Virgin Radio Bordeaux. DJ mluvil svým jazykem jak formule1 v plné rychlosti a já byl úplně mimo, nicméně když se dostal na konec věty, kterou zakončoval slovy Sam Smith, odložil jsem rádio na kbelík s krmením. Po čtyřech minutách následovala další kulometná palba francouzštiny, která končila slovem Queen – měl jsem pocit, že hudební zábava je vyřešena. Seděl jsem na úzkém pruhu písku mezi jezerem a srázem za zády v odpoledním slunci a připadal si jak kapry chytající verze Robinsona Crusoe.

10-nahled

Pozorně jsem sledoval pruty, poslouchal rádio a povídal si s gangem káčátek, která vypadala, jako by mě přišla litovat. Dohoda byla jasná – budou poslouchat mé povídání o obrovských rybách, nástrahách a monstru, o které jsem přišel, a na oplátku dostanou sladkou kukuřici. Jedno káčátko bylo obzvláště majetnické, ačkoliv bylo nejmenší z celého houfu. Co postrádalo na velikosti, dohánělo svou povahou a sebejistotou. Kdykoliv mělo hlad, rozběhlo se proti mně a z plna hrdla křičelo. Vůbec se nebálo a několikrát jsem ho dokonce musel vyhánět od kbelíku s krmením, zatímco ostatní sourozenci ho sledovali v úžasu a bázni z bezpečí vodního břehu! Kdybych chytal kdekoliv jinde, tak by mě tyhle pod mírové kachní pečínky iritovaly, ale tady, během hodiny neaktivity na jednom místě, pro mě byly příjemnou zábavou. Ve Francii mělo určitě DAB nový význam – děsné analogové vysílání! Přes slibný začátek se zdálo, že play list stanice Virgin Radio Bordeaux má méně než hodinu a většinu tvořila alba Sama Smithe, dvě skladby Status Quo a kolekce klasických hitů Queen. Po několika hodinách opakované hudební nálože jsem se naučil všechna slova skladeb Sama Smithe a mohl jsem svým kachním kamarádům dopředu hlásit, co za skladbu bude následovat. Chvíle v izolaci na stanovišti 17 utíkaly tak strašně pomalu!

3-nahled

Ta rychlost, kterou si prorážela vodu, byla dech beroucí

Můj třetí záběr přišel konečně ve středu odpoledne po dalším líném dni, kdy se nic neudálo! Zase to byl prut po mé levé ruce, který byl nahozen u břehu ostrova. Zase jsem absolvoval rutinu sebrat prut a couvat a zase jsem se snažil dostat to, co bylo na háčku, k hlubší vodě uprostřed kanálu a pryč z dosahu vázek kolem břehu ostrova. Sebral jsem podběrák a brodil se vodou, abych se utkal s rybou. Zdálo se mi, že to jde docela dobře. Kapr už byl na volné vodě a jediné, co zbývalo, bylo dostat ho přes volnou vodu ke mně. Pondělní ztráta už byla vzdálenou minulostí; co by se teď mohlo pokazit? Ještě pár vteřin jsem kontrolovaně vedl rybu k sobě a pak bylo najednou vše v naprostém chaosu! Najednou se ryba rozhodla, že by mohla být lepší a vyrazila rychlostí snad 100 mil za hodinu ke klukům na stanovišti 16. Ta rychlost, kterou si prorážela vodu, byla dech beroucí. Tohle nebyl tanker, to bylo spíš letadlo! Po 100m se ryba rozhodla vyrazit přímo k mému břehu. Po několika silných tempech byla blízko břehu plného změti větví po mé pravici. Brodil jsem se kolem malé vrby na okraji stanoviště, do malé prolákliny, kam byl namířen můj čtvrtý prut. Odsud jsem napjal veškeré síly a postupně začal navíjet vlasec. Ryba byla jak šílená, po takové ztrátě své pozice a dělala, co mohla, aby ji získala zpět, ale štěstěna byla tentokrát na mé straně a pomalu jsem zmenšoval vzdálenost mezi námi.

5-nahled

Unikátní vybavení

Jedna věc, která je na chytání na Rainbow unikátní, je používání určitého „vybavení“ – hned to vysvětlím. Nejprve si ujasněme, že vybavení na Rainbow nepředstavuje něco, co si můžete koupit v Ikee nebo na bleším trhu! Jsou to kousky výzbroje, které rybářům umožňují umístit návnadu na místa, kam by ji normálně bezpečně nedostali kvůli nebezpečí pod hladinou či překážkám, jako jsou ostrovy v cestě. Například extra dlouhé vidličky, které jsou umístěny na mělkých předělech a přes které může být natažen vlasec, aby se předešlo přetrhnutí, lze považovat za zmíněné „vybavení“. Protože jsem byl na Rainbow poprvé, byl jsem použití těchto prvků docela nakloněn, ale vzhledem k tomu, že většina dobrých míst na stanovišti 17 byla naproti ostrovu na protější straně, nebylo to nutné. Nicméně můj čtvrtý prut byl na trochu jiném místě, protože jsem ho usadil nějakých 40m doprava naproti malému trsu kosatců, které visely přes písečný břeh. Místo bylo ve vzdálenosti pouhého jednoho prutu od kosatců a z mé pozice to bylo trochu za rohem! Abych se na tuto pozici dostal co nejlépe, použil jsem vlastní kus „vybavení“ – 3m dlouhou vidličku. Upevnil jsem ji z lodi do dna asi 5m od špičky prutu přesně naproti kosatcům a pak jsem přes ni položil vlasec. Díky tomu jsem mohl udržet návazec v bezpečné vzdálenosti od břehu. Vypadalo to skvěle a ze svého prvního použití Rainbowského „vybavení“ jsem měl docela radost. Až do této chvíle.

6-nahled

Jak jsem tam tak stál a bojoval s tím šíleným kapřím letadlem, které látalo jak rozzuřený býk z jedné strany na druhou, stala se z mého „vybavení“ spíše překážka než pomocník! Kapr vyrazil přímo k němu a já s tím mohl jen stěží něco udělat. Během zlomku vteřiny se vidlička probudila k životu a divoce se zmítala ze strany na stranu. Což vedlo k divoké palbě vysokých pípavých zvuků, které produkoval Delkim připojený k mému čtvrtému prutu, zatímco bobina lítala nahoru dolů! A to nejhorší mělo teprve přijít! Vypnul jsem signalizátor a otevřel překlapěč čtvrtého prutu. Díky tomu se zklidnilo dění na břehu, ale nezabránilo to mému „vybavení“ aby skotačilo po hladině. Kapr se očividně otočil kolem vidličky a teď dělal, co mohl, aby se utrhl z tohoto ukotvení. Voda stříkala na všechny strany, jak divoce máchal mohutným ocasem, vidlička se komíhala dopředu a dozadu a já se ho snažil zuby nehty udržet. Něco se muselo stát! A o chvíli později se také stalo.

8-nahled

„Vybavení“ mizelo spolu s kaprem do temných hlubin Rainbow

Vidlička se najednou uvolnila ze svého ukotvení ve dně a vyletěla vysoko do vzduchu a přistála na hladině. Další máchnutí mohutnou ploutví a moje prvotřídní „vybavení“ mizelo spolu s kaprem do temných hlubin Rainbow. Já se ale držel dál a snažil se zpomalit toho kapřího maniaka.  S prutem ohnutým do obrovského oblouku se mi konečně podařilo jeho postup zpomalit a za chvíli se moje vidlička zase vynořila z vln na hladině. Vypadalo to jako scéna z Čelistí. 3m dlouhá vidlička se pomalu blížila ke mně. Chytání na Rainbow bylo prostě trochu jiné! O pět minut později jsem konečně dostal podběrák pod zamotanou změť kapří masy, vidličky a pletené šňůry. Na dně podběráku ležel kapr – masivní ocas, obrovská pádla místo prsních ploutví a divoce se vzdouvající žábry. S hmotností něco přes 13,5kg vážil víc jak o polovinu méně než moje první ryba z Rainbow, ale co postrádala na velikosti, to doháněla svými fyzickými schopnostmi.

9-nahled

Během následujících čtyřiadvaceti hodin se mi podařilo dostat na břeh další tři ryby. Každá měla své kouzlo, ale žádná se nemohla velikostí ani dramatickými zážitky rovnat těm prvním dvěma. První byl 19,5kg lysec, kterého jsem chytil ve středu pozdě odpoledne chvíli po tom, co jsem pustil zpět do vody toho šílence. Byl to takový klasický francouzský kapr. Dlouhé vousy visely po obou stranách jeskyni podobné tlamy a na svém těle neměl skoro žádné šupiny. Další dvě ryby byli šupináči, které jsem vytáhl z ostrovních míst během brzkého čtvrtečního rána. První měl 7,5kg a druhý 8,5kg. Na poměry jezera to byly opravdu malé rybky, ale pěkně bojovaly a byly ve skvělé kondici.

11-nahled

Chtěl jsem ještě jednu dávku té návykové akce

V pátek jsem se nějak necítil dobře. Mé pevné odhodlání chytit na Rainbow kapra a mé týdenní živoření vsedě za pruty mi začalo dělat problémy. Podle mých výpočtů jsem snědl přes tři metry bagety, která byla prokládána sladkým pečivem a konzervami, které jsem si přivezl z domova. V pátek večer asi o půl šesté jsem se začal cítit tak trochu – ucpaný! Zbývalo mi méně jak čtyřiadvacet hodin a já se zoufale snažil z nich dostat další záběr. V žádném případě jsem nemínil ztrácet čas tím, že bych navinul pruty, abych si mohl pohodlně ulevit v klubové chatce. Ještě jednou jsem chtěl vidět, jak se můj prut ohne, chtěl jsem ještě jednu dávku té návykové akce na Rainbow. Během poledne jsem usoudil, že nejlepší, co mohu udělat, je využít soukromí mého bivaku a použít starý kbelík na návnadu, který jsem měl s sebou. Tak jsem mohl zůstat v blízkosti prutů, nechat je ve vodě a přesto být v pohodě a zároveň soustředěn na pravidelný odpolední čas záběrů, který se blížil. Na minutu přesně v poledne jsem zamířil do bivaku, abych ulevil tlaku své ultra vysoce sacharidové „diety“. Foukal vítr, takže jsem se snažil být mimo dohled kluků na stanovišti 16 a proto jsem pořádně zapnul vchod. Konečně jsem se usadil v neobvyklé pozici a snažil se -  uvolnit se…

13-nahled

LED světlo ozářilo interiér mé provizorní toalety!

O deset minut později, když jsem dokončoval svůj poněkud delikátní úkon v těsném interiéru bivaku, který nyní připomínal pec, se stalo něco strašného – příposlech na kbelíku s krmením naproti mně se probudil k životu a jasně bílé LED světlo ozářilo interiér mé provizorní toalety! Vyletěl jsem ze svého kbelíku jako čertík z krabičky a jedním pohybem jsem rozepl bivak a chytal prut po své levé ruce. Opět jsem zahájil svou rutinu „chytit prut a couvat“, ačkoliv tentokrát jsem s tím měl problémy. Když jsem se snažil udělat první krok zpět, zjistil jsem, že mám nohy svázané boxerkami a kalhotami, které jsem měl ještě pořád u kotníků! Zděšeně jsem se podíval dolů a zoufale jsem se snažil odklopýtat od břehu. V žádném případě jsem si nemohl dovolit nechat odvinout vlasec, protože ryba se u ostrovního břehu činila, jak nejlépe uměla, takže jsem jako vězeň spoutaný okovy šoupal nohama pískem dozadu ke srázu boxerky a kalhoty pořád u kotníků. Vypadalo asi zajímavě, jak prakticky nahý rybář šoupavým krokem couvá s vlascem nataženým přes celé jezero! Když jsem se dostal až ke srázu, začal jsem zvedat prut k obloze, jak jen to šlo a pak rychle navíjel vlasec. Jakmile jsem si byl jist, že je ryba bezpečně mimo spadlé stromy podél ostrovních břehů, zoufale jsem se snažil dosáhnout levou rukou dolů, abych si oblékl spodní prádlo a kalhoty. Asi na třetí pokus se mi povedlo dostatečně se obléci a vysvobodit tak své kotníky z okovů. Bylo to právě včas, protože ryba vytažená z bezpečného úkrytu padlých stromů se rozhodla namířit si to plnou parou ke stanovišti 18.

14-nahled

Zuřivě jsem šlapal vodu, s oběma rukama nad hladinou jsem otáčel navijákem

Stromy po levé straně mého stanoviště prorůstali trochu do jezera a i přes to, že jsem se brodil, kam jen to šlo, bránili mi v přímém kontaktu s rybou, která si to momentálně razila středem kanálu. Bez přemýšlení jsem popadl nejbližší podběrák, hodil si ji na hlavu, jako obrovskou síťku na vlasy a začal plavat od břehu, abych se dostal do kontaktu s rybou.

Fungovalo to a po několika metrech před vrbovým porostem se mi povedlo stočit se doleva a dostat se napřímo k rybě. Zuřivě jsem šlapal vodu, s oběma rukama nad hladinou jsem otáčel navijákem a vyvíjel tlak tak, abych trochu zklidnil výbušného kapra. I když jsem divoce kopal nohama, potápěl jsem se pod vodu, narážely na mě velké vlny a já se sunul vodou ke stanovišti 18. Nervózně jsem se usmíval, když jsem se snažil šlapat vodu, abych se udržel ve vzpřímené pozici – tenhle kapr z Rainbow se mě jednoznačně snažil utopit! Ptal jsem se sám sebe, proč jsem proboha neskočil do lodi, ačkoliv na tyhle myšlenky už bylo trochu pozdě.

15-nahled

Byl jsem celý promáčený, poškrábaný a prakticky bez dechu

Nicméně po obrovské porci snahy a několikaminutovém zoufalém šlapání vody se mi podařilo najít pevnou pozici mezi výběžky břehu asi 10m nalevo od mého stanoviště.  Odsud jsem byl víceméně schopný utkat se s rybou. Stejně jako ryba, která zničila mé „vybavení“ před několika dny, ani toto nebyl největší obyvatel Rainbow. Úniky byly rychlé a divoké, spíše jako pitbul uvázaný na struně než jako Shetlandský poník na provazu! Nakonec se mi podařilo dostat tohoto plnokrevníka do podběráku. Mezi změtí větví na břehu jsem prakticky zkolaboval. Byl jsem celý promáčený, poškrábaný a prakticky bez dechu, ale přežil jsem to. Podařilo se mi vylovit šestého kapra z Rainbow, i když jsem se u toho málem utopil.  Jediné, co jsem teď potřeboval, bylo dostat z tohoto místa sebe, své náčiní a samotného kapra.

16-nahled

Moc rád bych se vrátil zpátky!

O pět minut později s rybou v bezpečí podběráku jsem se dostal ke svému bivaku pro foťák a suché oblečení. Samozřejmě za vlajícím dveřmi bivaku v těsném provizorním domově na mě čekaly recyklované tři metry bagety. Zbývající hodiny na Rainbow utekly poměrně rychle. Když se mi podařilo dostat na břeh šest úžasných kaprů, měl jsem snahu, aby jich bylo sedm, ale ta sedmá ryba už nepřišla. Asi v deset ráno následujícího dne jsme já a Myles naložili vybavení do dodávky a rozloučili se s Pascalem, Martinem a ostatními, které jsme na Rainbow potkali. Na tenhle výlet budu vzpomínat ještě dlouho. Nepamatuji si, že bych kdy byl tak nabitý nějakými záběry a že bych tak zoufale toužil chytit ještě jednu rybu. Rainbow je bez debat závislostí, a kdybych měl jen trochu možnost, moc rád bych se vrátil zpátky!

Simon Scott

V diskuzi je 0 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (5 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč