Dobrodružství Jakea Langley-Hobbse část první - Jake Langley-Hobbs

Téma Dobrodružství Jakea Langley-Hobbse, publikováno 2. 3. 2012, přečteno 3281x.

Carpfishing.cz Vám přináší první díl neskutečného příběhu Jakea Langley-Hobbse. Celá 23 dílná série zatím vycházela pouze v časopisu Carpworld. Jako druzí na světě Vám tedy nabízíme dobrodružství, které by chtěl jednou zažít každý z nás. První díl Vám i přes jeho textovou délku nabízíme při spuštění webu kompletní. Další budou vycházet na pokračování.

Prolog

Toto je začátek mého příběhu. Já a moji dva psi, dodávka nacpaná k prasknutí vybavením a dvěma čluny během několika příštích let procestujeme mnoho evropských zemí, budeme lovit na mnoha vodách a pokusíme se přelstít ty největší kapry! Právě jsem strávil poslední čtyři měsíce na světoznámém jezeře Lac de St. Cassien. Jsem tu, abych se s vámi podělil o první kaprařskou kapitolu ze svých cest.

Teď si asi myslíte, že jsem buď úplný blázen, nebo mám velké štěstí, že si něco takového mohu dovolit. Na konci roku 2007 jsem se rozhodl, že potřebuji ve svém životě udělat nějakou drastickou změnu. Měl jsem Anglie již plné zuby a připadalo mi, že jsem se zastavil na jednom místě a můj život se nikam neubírá. Tak jsem se rozhodl Anglii opustit a vyrazit na cesty za obrovskými evropskými kapry. Trvalo mi asi měsíc vyřešit vše podstatné, nakoupit základní věci, dát své věci do úschovny, pronajmout svůj dům a zakoupit jednosměrný lístek do Francie. Moji dobrmani Charley a Flash samozřejmě cestovali se mnou, tak jsem musel zařídit vše důležité i pro ně. Návštěva veterináře a rychlé oočkování proti vzteklině, vyřízení jejich cestovních pasů a byli jsme připraveni vyrazit. Ale kam?
Během posledních několika měsíců jsem četl některé své staré knihy o kaprařině a vždy jsem si znovu listoval v kapitolách o Cassienu v knihách jako „Carp Fever“, „Now and Then“ a „Ritchie on Carp.“ Jaké úchvatné místo pro začátek mé velké cesty. Plán byl tedy jasný.
Cassien!

jpeg-1-nahled

Příjezd do Francie

Odjezd na Cassien

Z Anglie jsem vyrazil 4. února 2008. Po nezbytné zastávce v obchodě s rybařinou v Dartfordu, kde jsem nakoupil několik posledních nezbytností, jsme vjeli do tunelu pod Lamanšským průlivem. Po mnoha zastávkách kvůli mně i psům jsem si kousek od Lyonu na chvíli zdřímnul. Do cíle cesty zbývalo posledních 400 km. Nemohl jsem ale pořádně usnout. Byl jsem tak blízko, hlavou se mi honilo, co vše kromě těch ujetých kilometrů jsem musel absolvovat, abych se dostal až sem. Za rozbřesku jsem vstal, vyvenčil psy okolo parkoviště a vyrazil na cestu za hektary jasně modré vody v hlavě. 400, 300, 200, posledních 100 km se hrozně táhne, ale již jsem skoro tam. Na posledních 20 km jsem zvolil cestu scenérií velmi strmého svahu přes hory, které se táhnou nad severním ramenem Cassienu. Začal jsem pomalu sestupovat, ale stále jsem neviděl ani záblesk vody. Byl jsem tak nadšený, že jsem slyšel tlukot svého srdce, které bilo jako o závod. A pak jsem konečně uviděl kousek modré vody v přední části přehrady. Jak rychle se objevila, tak zase zmizela za stromy, ale já věděl, že jsem dorazil.


O Cassienu jsem toho mnoho nevěděl, kromě toho, že má tři ramena, spoustu úskalí, je pod stálým rybářským tlakem, ale hlavně, že v jeho hlubinách číhá mnoho velkých kaprů. Vyhovovalo mi i to, že se jedná o státní vodu, což splňovalo požadavky mých cest. Můj rozpočet je poměrně napjatý, a tak hodlám rybařit pouze na veřejných jezerech a řekách, čím větších, tím lépe. Vzpomněl jsem si na restauraci Chez Pierres, která bývá zmiňována v mnoha publikacích, a tak jsem jako již řada jiných přede mnou vyrazil zakoupit povolenku. Brzy jsem ale zjistil, že v únoru toho okolo Cassienu moc otevřeného není a stejně tak Pierers byl zavřený. Narazil jsem na holandského chlapíka jménem Bram, který byl již utábořený v jižním rameni a také sháněl povolenku. Po krátkém rozhovoru mi navrhl, abych se šel do západního ramene podívat po nějakém místě. Vyměnili jsme si čísla s tím, že budeme kontaktovat jeden druhého, pokud se nám podaří nalézt prodej povolenek, a já vyrazil směr západní rameno. Když se nyní ohlédnu zpět, musím konstatovat, že setkání s Bramem bylo jedním z těch osudových.


Dal jsem psy zpátky do jejich klece v dodávce a popojel přes most směrem na místo Base de Aviron, které se nachází na půli cesty dole v západním rameni. Normálně je zde zavřená brána do veslařského klubu, ale protože tam veslaři zrovna byli, zajel jsem dovnitř. Ujistil jsem se, že je to v pořádku, a poté jsem již zamířil k bivaku, který stál napravo od veslařského klubu.

Bivak patřil německému rybáři jménem Marcus, který byl právě se člunem na vodě a mapoval dno echolotem. Když dojel ke břehu, ujasnili jsme si společně naše záměry a poměrně rychle navázali rozhovor. Dali jsme si jednu nebo dvě cigarety a za chvíli jsem již věděl, kde se dá koupit povolenka, a bylo mi také řečeno o několika slibných místech, kde se dá na kapry narazit. On dorazil již o den dříve, kapra zatím nechytil, ale byl velmi optimistický. Marcus ve skutečnosti jezdil na Cassien již deset let každý rok na dva týdny a já jsem cítil, že je úplně podmaněn jeho kouzlem. Jeho cíl byl na každé výpravě stejný. Vše, po čem toužil, byl vždy alespoň jeden kapr, který by atakoval hranici 20 kg. Slíbil jsem mu za jeho skutečnou pomoc a laskavost balíček cigaret a po několika stisknutích rukou a přání štěstí jsem byl znovu na cestě. Znovu jsem cítil, jak se mi adrenalin žene do žil. Byl jsem na Cassienu. Již brzy začnu chytat. Nemohl jsem se dočkat!

Nečekaná událost

Zastavil jsem u restaurace Le Lac, ze které je překrásný výhled na jezero a kde se dá také koupit celoroční povolenka za 65 eur. Za několik minut jsem byl zpět ve své dodávce a mačkal ji jako malý kluk. To je ono, říkal jsem si. Najel jsem zpátky na silnici a nadšeně se kochal pohledem na jezero po mé levici, když jsem si náhle uvědomil svou hroznou chybu. Bohužel již bylo pozdě. Ve svém velkém nadšení jsem se ocitnul na špatné straně vozovky a ve zlomku vteřiny jsem čelně narazil do protijedoucího vozu, který vyjel ze zatáčky. Moji psi byli naštěstí v pořádku, jen se na mě poněkud rozpačitě tvářili. Poškození vozidla nebylo tak zlé a naštěstí nebyl nikdo zraněn, ale moje pýcha byla pryč. Jezdil jsem vpravo již mnohokrát a myslím, že toto byla pouze jedna z epizod, která se může přihodit, pokud se plně nesoustředíte na to, na co máte. To, co následovalo, mám trochu rozmazané. Přijeli četníci, další řídili dopravu, uklidili vozovku a odtáhli moji dodávku kompletně i se psy. Mě odvezli policejní dodávkou do nedaleké garáže asi 4 km od místa nehody. Byla mi uložena pokuta 90 eur a po mnoha kontrolách dokumentů a omluvách jsem byl konfrontován se svým nepojízdným vozidlem napěchovaným až po strop návnadami a vybavením a dvěma poněkud zmatenými psy. Pevně věřím, že pokud již máte mít nehodu, tak je nejlepší ji mít až na břehu jezera, kam jste se vydali, a ne někde 500 km od něj. Pak jsem si všiml skutečnosti, že servis byl zároveň půjčovnou automobilů. Dokonce tam měli několik velkých dodávek. Že by to nakonec po to všem bylo zase v pořádku? Chvíli poté, co jsem oprášil své znalosti francouzštiny, jsem již překládal vše nezbytné k pobytu do další velké dodávky. To již byla tma, já byl velmi unavený a nalomený. Potřeboval jsem se trochu vzpamatovat. Nejprve jsem potřeboval tolik potřebný balíček cigaret pro sebe a pro Marcuse. Určitě teď přemýšlí, co se stalo s jeho novým kámošem. V opravně ale cigarety neprodávají, dají se sehnat pouze v obchodech Bar Tabacs, ale ty mají společně s většinou ostatních prodejen a prodejců poněkud neobvyklou otevírací dobu. Vypadá to, že vše se zavírá okolo oběda nebo v podvečer. Podařilo se mi najít hotel, kde mi doplnili kanystr s vodou pro psy a pak se mi podařilo nalézt prodejnu s tabákem v Montauroux. Další plán bylo zaparkovat u jezera na parkovišti nad Avironem a přenocovat v dodávce. Nebyl to sice úplně ideální začátek mé cesty, ale teprve teď jsem začal pociťovat úlevu nad tím, jak vše dopadlo. Byli jsme všichni v pořádku a po dobrém spánku přijde nový den. Pohrál jsem si chvíli se psy a pak jsem se vydal dolů k vodě za Marcusem s cigaretami. Již spal, ale za několik okamžiků jsme již měli oba pivo v ruce a já mu barvitě převyprávěl svůj příšerný odpolední zážitek. Byla velmi chladná noc a já se již těšil, že se natáhnu v dodávce. Tak jsem již brzy ležel schoulený ve spacáku na sedadlech a usnul hlubokým spánkem.

jpeg-2-nahled

Můj první z mnoha východů slunce na jezeře Cassien

V sedm hodin ráno jsem vstal se psy. Uvařil jsem si kávu, zatímco oni pobíhali po písčitém parkovišti zkoumajíce nové prostředí a slunili se v ranním slunci. Můj plán byl jednoduchý. Koupím turbo pumpu na svůj člun, vyberu si místo, kde budu chytat, převezu tam tu hromadu vybavení a psy a vrátím vypůjčenou dodávku před pátou hodinou odpoledne, abych tak zaplatil pouze jednodenní půjčovné. Pro pumpu jsem musel do Cannes, ale okolo oběda byl již můj člun připraven. Po rychlé obhlídce jsem vybral místo, které vyhovovalo mně i psům. Můj výběr místa musel být naprosto nesobecký. Muselo být především dobré pro psy, jinak tam nejdeme. Další čtyři hodiny jsem strávil cestami tam a zpět, čtyři propocené výlety na břeh a zanedlouho jsem se již vřítil zpátky do servisu s camo sítí přehozenou přes hromadu vybavení. Následovala poslední cesta k jezeru se psy a společná plavba k našemu novému domovu. Bylo tak akorát světlo na to, abychom stihli postavit bivaky a uklidit věci. Dnes v noci již žádné rybaření. Začnu až zítra. Když máte čas ve svých rukou, nemá smysl spěchat s pruty ven. Chtěl jsem jen prožít si první řádnou noc u jezera. Než jsem odjel z Anglie, koupil jsem ještě jedno lehátko, takže i psi měli své vlastní a mohli se tak pohodlně uvelebit. Za normálních okolností je moc nehýčkám, abych je nezkazil (…vlastně, ano), ale na takto dlouhém výletě je dobré je ušetřit spaní v noci na studené zemi a navíc vám tak pod postelí vznikne další skladovací prostor. Napsal jsem deník a za chvíli jsme již všichni společně nasávali cassienskou atmosféru. Přes všechna ta dramata jsem se již cítil jako doma. Měl jsem v plánu zde zůstat jen jeden měsíc, ale v tu noc jsem ještě netušil, jak moc mi moje bouračka změní plány a zadrží mě na jezeře déle, než jsem si kdy dokázal představit!?

Konečně začínám chytat

Následující den jsem si ráno přivstal, abych zachytil svůj první východ slunce. Miluji fotografování a slunce opravdu nezklamalo. Konvice byla opět povolána do akce a já začal připravovat člun a echolot. V deset hodin, po několika epizodách s výběrem správné matice a podložky na připevnění echolotu, jsem byl připraven na první panenskou průzkumnou misi. Možná by teď konečně bylo dobré jít s pravdou ven a ujasnit si pár věcí. S lovem kaprů jsem skončil v roce 1992. Tehdy jsem kaprařině věnoval všechen volný čas, až jsem se úplně utavil. Byl jsem stále mladý a chtěl jsem prozkoumat také další oblasti života. Věnoval jsem se tehdy i tvůrčímu psaní pro Carpworld a můj osobní rekord byl kapr o váze 10,5 kg, kterého jsem se cíleně snažil ulovit 18 měsíců. Nakonec jsem musel dát přednost studiu na univerzitě, a tak jsem svoji poslední kaprařskou výpravu absolvoval na Combwich v říjnu 1992. Minulý rok jsem si po dlouhých patnácti letech koupil časopis Angling Times. Na obálce byl Dieter Stein s Mary, obrovským německým šupináčem. Uvnitř jsem nalezl malý odstavec se zmínkou, že Max Nollert, majitel firmy Imperial Baits, hledá distributora pro UK. Následovalo několik emailů a telefonátů a už jsem byl obchodníkem. Vše probíhalo hladce, dokud jsem neonemocněl a nemusel skončit. Nejlepší na tom všem bylo, že jsem se znovu dostal do kaprařského kolotoče a začal se věnovat i samotnému chytání. To bylo v srpnu minulého roku na kanálu Gloucester/Sharpness, který je znám svými plachými a těžko polapitelnými kapry. Podnikl jsem tam čtyři výpravy, měl jeden jediný záběr, při kterém mi ryba narovnala háček! Štěstěna se na mě obrátila během zimy a po třech výpravách se mi konečně podařilo ulovit několik kaprů – mých prvních za 15 let. Proto jsem se musel položit do učení. Návrat k tomuto sportu mi otevřel oči, bylo tu tolik nového. Kapři v Anglii vyrostli, devítikilový kapr už nic neznamená, objevilo se spoustu nových mladých tváří, nových taktik, návazců a vybavení. Kaprařina se stala impériem, kde se točí miliardy liber. To vše bylo skvělé, ale já si připadal jako úplný začátečník, který je postavený před úplně novou hru. Velká voda, kapraření na jednom z nejznámějších jezer s lodí a sonarem. O tom všem jsem věděl jen velmi málo. I přesto, miluji výzvy!

V poledne jsem měl již vytipovaná čtyři místa pro vyvezení svých udic. Dělal jsem si nějaký průzkum čtením z Paisleyho, Chamberse a Briggse o rybaření na velkých vodách a začal jsem s nastražením jednoduchých a mírně odlišných návazců na každý prut. Nástraha byla prezentována s rozdílem velikostí způsobem – velká, malá, pop up a na panáčka.
Myslím, že jsem se zrovna chystal ulehnout a, upřímně řečeno, měl jsem toho všeho docela plnou hlavu, ale i přesto jsem si zachoval určitou hladinu optimismu. Ta se potvrdila úlovkem zvláštního cejna. To alespoň probudilo důvěru ve funkčnost mých montáží a v to, že se v místech, která jsem vybral, pohybují nějaké ryby. Vzpomněl jsem si na něco, co Maddocks psal o cejnech v jedné své knize. Pokud jsou přítomni v krmné oblasti, kapr nebude daleko. Marcusovi zbývalo několik posledních dní a každým dnem sem měli dorazit bratři Wolf a Brent, které znal a kteří se chystali na Cassien na celých osm týdnů. Také zprávy ze servisu nebyly zrovna slibné. Šest týdnů, možná i více. Jedno odpoledne se za mnou Marcus přišel podívat a doporučil mi, abych se po jeho odjezdu přestěhoval na jeho místo. Nemusel jsem o tom dvakrát přemýšlet a ráno v den jeho odjezdu jsem učinil velký přesun.

jpeg-3-nahled

Vypadal jako velká oranžová broskev a byl to můj nový osobák

Nové místo a můj první Cassienský kapr!

S Marcusem jsme se rozloučili a slíbili si, že zůstaneme v kontaktu. Řekl jsem mu: „Zavolám ti, až chytím prvního kapra.“ Stavba tábora mi zabrala skoro celý den, a protože byly velké vlny na zavážení, rozhodl jsem se ještě před setměním nahodit své čtyři pruty, které byly tentokrát vybaveny tzv. 360 montáží s 20 mm boilie nastraženými na panáčka. Používal jsem boilie od Imperial Baits, na dvou prutech jsem měl boilie Fish a na dvou oříškovou příchuť. K tomu jsem dával PVA sáčky s několika volnými nástrahami. Zůstala mi ještě spousta nástrah z mé aférky v boilie businessu, takže boilie nebyl problém. Tu noc jsem zdolal další dva cejny a byl jsem si jistý, že kapři nemohou být daleko. Další ráno jsem trávil na člunu. Aviron a Ellis Point jsou poslední místa, kde můžete lovit od ledna do října, než začne hájení. Je to jednoznačně skvělé místo na zachycení pohybu kaprů, kteří tudy proplouvají za třením a také se tudy vracejí zpět. Aviron se od břehu mírně svažuje až do hloubky 21 m, to je asi na 40 yardech, a potom dno klesne až na 25 m, kde se nachází staré koryto původní řeky. To se postupně prohlubuje a na některých místech klesá až na hloubku 45 stop. Rozhodl jsem se lovit na svahu do koryta řeky a zvolil oblasti v hloubkách od 13 do 21 stop. Byl jsem si jistý, že tento svah poskytuje kaprům dobrý zdroj přirozené potravy a bude místem jejich přirozeného pohybu. Rozhodl jsem se také nepoužívat bójky. Místo toho jsem použil gumové zarážky na vlascích, takže jsem byl schopen vlasec zaklipovat a dostat nástrahu pokaždé na stejné místo. Bylo 18. února a stmívalo se již okolo 17:30 h. Nahodil jsem pruty a okolo každého rozházel asi 20 kuliček boilies. Nakrmil jsem psy i sebe, a protože vše směřovalo k tomu, že na tomto místě zůstanu déle, než jsem původně plánoval, rozhodl jsem se učinit svůj pobyt zde co nejpohodlnější. Býval jsem učitelem technologie a nářadí jsem měl připravené v dodávce. Dal jsem si pár piv, a jak jsem tak ležel a přemýšlel o svém prvním cassienském kaprovi, v hlavě se mi začaly rodit plány na přípravu toho nejkomfortnějšího kaprařského fleku, jaký kdy spatřil světlo světa!


V 5:30 ráno jsem měl 4 pípance na prut v 17 st. Cejn, říkal jsem si, když jsem se blížil k prutu; blížil, ale ten se mezitím rozjel. Zvedl jsem prut a v domnění, že na něm visí cejn, jsem začal rybu zdolávat. Všechno šlo úplně v klidu až do té doby, kdy jsem rybu přivedl ke břehu a ta si začala brát metry vlasce! „Možná je to kapr?“ pomyslel jsem si. Když jsem rybu navedl do podběráku, stále jsem si nebyl jistý, zdali to není cejn. Nebyl to cejn! Byl to můj první cassienský kapr. Byl jsem nadšený. Vypadal jako velká oranžová broskev a já z něj byl úplně vyřízený. Nadšením jsem zahulákal na celé jezero a pak jsem rybu zvážil. Měla 13,8 kg a byl to pro mě nový osobní rekord. O chvíli později dorazil můj nový kamarád Wolf, udělal mi několik fotografií a kapra jsme oslavili několika lahvemi šampaňského. Velikost ryby v té chvíli nebyla vůbec důležitá. Já se cítil ohromně šťastný, že jsem chytil prvního kapra na své cestě a na Cassienu. Ohromně se mi ulevilo a teprve nyní jsem si konečně mohl začít užívat rybaření.


Dalších několik dní se nic nedělo. Ze západního ramene byl hlášen úlovek šupináče 19,8 kg, ale jezero své poklady nevydávalo nijak lehce. Rozhodl jsem se, že si trochu upravím své lovné místo. Tušil jsem, že se mi jednou hodiny strávené sledováním Raye Mearse budou hodit. Tak jsem si ze suchého dřeva a dalších zbytků okolo jezera sestavil skříň pro svoji solární sprchu i s kompletní drenážní podlahou! K tomu ještě židli a stůl pro hosty a ze všeho nejdůležitější kuchyň. Kaprařina pro mě vždy byla především o setkávání s novými lidmi a radosti z dobrého jídla, zatímco si můžete užívat okolní přírody a k tomu ještě chytit nějakého pěkného kapra, nejlépe alespoň tři.

jpeg-4-a-nahled

Moje kuchyň

jpeg-4-b-nahled

Moje sprcha

Neskutečných 25kg!

Večer 26. února jsem přehodil svoje montáže na obvyklá místa. Byl jsem si naprosto jistý svými montážemi i místy, kde jsem lovil. Pokud tam kapři zatím nejsou a nekrmí se, tak je to jen vyčkávací hra a já byl připravený si na ně počkat. Další ráno jsem se probudil okolo šesté hodiny a dal jsem si ohřát konev s vodou. Během noci bylo až minus sedm stupňů, ale dny byly plné zářivé modré oblohy a slunce. Ranní čas jsem si krátil vláčením ve snaze ulovit alespoň nějakého okouna a zahřát si ruce. Jeden kilový se mi i podařil. Bohužel byla ryba tak nenažraná, že mi zhltla celou moji malou nástrahu a i přes moji veškerou snahu ji kleštěmi vyprostit, začala velmi silně krvácet. Osud okouna byl tímto zpečetěn a na jeho počest jsem se rozhodl udělat z něj koláčky, které se v tu chvíli jevily jako ideální jídlo. Právě ve chvíli, kdy jsem se chystal na vaření, dvakrát zapípal můj levý prut. Baitrunnery jsem měl v tu chvíli hodně utažené a k tomu jsem měl na prutech ještě umístěné backleady, abych tak zabránil veslařům najíždět do mých vlasců během jejich denních akcí. Když jsem se podíval nahoru, uviděl jsem jeden z těch nejmilejších pohledů každého kapraře. Špička prutu se začala pomalu ohýbat a backlead se začal zvedat z vody. Věděl jsem, že je tam! Během okamžiku jsem již svíral prut a ryba si hned od začátku brala z navijáku. Prstem jsem pomalu přibrzďoval vlasec, abych její úprk zvolnil. Potom jsem zaklapl baitrunner a začal ji zdolávat směrem ke břehu. Pohybovala se pomalu a zdála se být těžká. Pokaždé, když si zase začala brát z navijáku, jsem trpělivě čekal, až se unaví. Po 20 minutách jsem kapra uviděl. Na první pohled se mi nijak velký nezdál. Když jsem ho podebral, odhadoval jsem ho tak na 15 kg. Čeho jsem si ale nevšiml, bylo asi 10 kg břicho, které kapr táhl za sebou! Rybu jsem odháčkoval a zvážil. Samotnému mi to dělalo velké problémy a ručička váhy lítala mezi 24 a 26 kg. Kapra jsem na chvíli zasakoval a mával na Wolfa, který se právě probudil. Dorazil ještě se svým německým kámošem Mariem. Zvážili jsme kapra pořádně a všichni jsme se shodli na čisté váze rovných 25 kg. Neskutečné! Moje druhá ryba na tomto skvělém jezeře a překonala magickou hranici 25 kg a byla mým novým osobním rekordem. Šampaňské teklo proudem, a abych byl upřímný, bylo mi jasné, jak velké jsem měl štěstí. Mario, Markus a Bernt jezdí na Cassien již dlouhé roky, aby chytili kapra 25 kg, a mně se to podařilo během pouhých třech týdnů! Na druhou stranu Wolf, hodně svědomitý člověk, chytil na Cassienu již 12 ryb přes 25 kg, včetně legendárního Banana, kterého chytil třikrát a kapra jménem Half Moon. Učinil jsem několik telefonátů, abych známým sdělil tu velkou novinu. Markus byl tak rozrušený mým úlovkem, že začal plánovat další týdny na jezeře s tím, že odjede, až na mé narozeniny v dubnu. Mluvil jsem také s Maxem Nollertem, který se mě zdvořile zeptal, zdali bych měl zájem pro něj testovat. Byl jsem úplně bez příjmu, a tak mi jeho pomoc zajišťovala v dohledné době přísun návnady a dalších nezbytností, které jsem potřeboval. S radostí jsem tedy jeho nabídku přijal a pak jsem již začal připravovat koláčky z okouna pro Wolfa a ostatní. Začalo se pomalu stmívat, psi byli uloženi ke spánku. Nahodil jsem pruty a vydal se na chvíli na Ellis point, kde jsme si dali několik drinků, abychom svlažili naše rybářské hlavy.


Takže únor byl již skoro pryč a já byl zvědavý, co přinese březen. Měl jsem chycené dva kapry a začínal jsem vodu vnímat. Začal jsem také experimentovat s jinými příchutěmi boilies, které jsem si dovezl. 1. března v 8:45 jsem měl pomalý záběr, na jehož konci byl krásný torpédovitý šupináč o váze 13,8 kg, který byl mým dalším osobním rekordem. Jaký skvělý start do nového měsíce – a to byl teprve na začátku. Během dalších 26 dní jsem chytil dalších 13 kaprů a na konci března bylo moje celkové skóre 16 kaprů o průměrné váze přes 18,2 kg! Bylo to i díky dalším čtyřem rybám přes 20 kg.

jpeg-5-nahled

Magických 25kg. Neuvěřitelné!

jpeg-6-nahled

Na řadu přišlo šampaňské. Cítil jsem, že mám fakt kliku.

Další čtyři kapři přes 20 Kg

První z těchto čtyř ryb přišla v neděli 2. března v 5:30 h. Tato ryba neodolala prutu, kde bylo nastražené boilie s játrovou příchutí. Signalizátor několikrát zapípal, a než se stačil plně rozjet, měl jsem prut již pevně ve svých rukou. Než jsem odjel z Anglie, pořídil jsem si neoprenové broďáky od firmy Prologic, které se daly dobře shrnout a rychle navléknout, což mi umožnilo být během několika sekund ve vodě. Mohu o nich říci jen to, že jsou i dnes oblíbenou částí mého vybavení. Tak jsem tam stál ve vodě a ryba pomalu přejela mé další tři pruty směrem vpravo a někde tam u břehu zakotvila. Vzpomínám si, že to bylo velmi mlhavé ráno a já se snažil určit místo, kde by ryba mohla být, když jsem v rohu uslyšel šplouchnutí. Rychle jsem rybu podebral, než si stačila uvědomit svou chybu a pak jsem již jen zíral na velkého krémově zbarveného lysce s několika šupinami. Najednou jsem úplně vypnul a zůstal na chvíli stát. Bylo to tak klidné a trochu strašidelné mlhavé ráno a já tam stál ve vodách Cassienu s rybou v podběráku. Pak jsem přemýšlel o svých kamarádech a známých v Anglii, kteří se asi právě vrací z nějaké velké pařby, a začal jsem se smát. Teď jsem věděl, kde jsem každý den úplně nejraději. Vážení této ryby již bylo mnohem snazší, protože jsem si z velmi silné větve zbudoval vážící zařízení, které jsem testoval s pomocí svých dvou činek, každá vážila 15 kg. Kapr vážil 22,5 kg! Wolf mi potom udělal několik hezkých fotek společně se psy, kteří čuchali okolo. K oslavě mé druhé ryby přes 20 kg jsem pro své německé přátele připravil pět různých curry a oni mi na oplátku donesli dárek v podobě silné pasti na myši. Ve svých nástrahách i v bivaku jsem totiž měl návštěvníky, kteří nebyli zrovna vítáni.

jpeg-7-nahled

Moje prsačky v pohotovosti

jpeg-8-nahled

Úlovek pěkného hnědého lysce s několika šupinami

Druhá ryba přišla v neděli 16. března ve 2:45 ráno. Tentokrát se ozvalo pouze jedno propípnutí a pak následovala raketová jízda. Podařilo se mi ji udržet, aby nezajela do žádné vázky, a po dlouhém boji v temnotě se mi ji podařilo navést do podběráku. Její šířka byla úžasná a mně bylo jasné, že moje desátá ryba bude další dvacka. Posvítil jsem na ni baterkou a nemohl jsem uvěřit, jak vysoká a široká byla. Její hlava a hřbet mi povyprávěly několik příběhů a po těle měla několik jizev a nerovností. Na levém boku měla krásné, téměř pruhované vybarvení. 24 kg a já se nemohl dočkat rána, až ji budeme fotit.

jpeg-10-nahled

Tušil jsem, že moje desátá ryba bude další macek

Dal jsem ji do saku a šel si lehnout, ale hlavou se mi honily sny o tom, jak ztrácíte rybu, kterou jste právě ulovili. Vstal jsem v sedm hodin se širokým úsměvem a podržel velkou pokličku od pánve směrem na Wolfa – moje nové znamení o tom, že potřebuji asistenci. V ranním slunci vypadala ještě působivěji. Když pak pomalu odplouvala zpátky do hlubin, dostal jsem chuť to trochu oslavit. I když bylo ještě časně ráno, nemůžete slavit 24 kg úlovek jen tak šálkem čaje, obzvláště pak, pokud je tam Němec, který má jeden bivak vyhrazený pouze pro pivo! Tak jsme tam seděli na mé lavici a pozorovali toto překrásné jezero a on mi vyprávěl příběhy o kaprech a zajímavých lidech, které během těch let zažil při svých cestách na Cassien. Rozhodl jsem se, že zůstanu, až do ukončení nočního rybolovu, které je na tomto jezeře na konci června. Byl jsem stále bez své dodávky a zprávy byly nijaké, takže jsem stejně nikam ani odjet nemohl. K tomu jsem stále cítil, že bych mohl chytit ještě něco většího.


Třetí kapr přišel o čtyři dny později – 20. března v 8:00. Dvě hodiny předtím jsem měl docela silný zážitek ze souboje se sumcem, kterého jsem ztratil. Sumci začali být aktivní úměrně s tím, jak se zvyšovala teplota vody, a moje místo s mírným svahem pro ně bylo ideálním místem. Po silném východním větru, který uvolnil potravu ze dna do sloupce, se tu budou patrně prohánět, než přejedou jinam. Moje šňůra i návazec mohl o tomto souboji vyprávět příběh, když jsem našel známky od sumčího ocasu snad na každém třetím milimetru, takže nezbývalo nic jiného, než vše vyměnit. Následně jsem přehodil a postavil konvici na čaj. Pozoroval jsem dvě straky, které se uhnízdily nedaleko. Říkal jsem jim Richard a Judy. Každý den se přišly podívat na moje místo, konkrétně do jednoho keře, jestli tam není ke snídani nějaká myš, kterou jsem chytil. V tom se rozjel prut, který jsem právě přehodil. Po záseku jsem musel po břehu couvat, abych ji otočil. Ryba byla neskutečně bojovná, dokonce najela do jednoho z mých vlasců a teprve potom se vzdala. Za chvíli se již velký šedý kapr o váze 23,5 kg smál do objektivu fotoaparátu a já jsem obdivoval, jak různorodí kapři na Cassienu mohou být. Žije zde tolik různých forem a jejich rozsah barev je naprosto ohromující. Cassien ale není jen o kaprech. Jedním možným způsobem, jak ho nazvat, je, že je dokonalou pastvou pro oči! Divoká příroda a její život se tu mění každý týden. Pokud vás tohle zrovna nezajímá, tak vás pobaví všechny ty neúprosné aktivity na jezeře. Když nic jiného, tak z vás určitě učiní tolerantnějšího rybáře. Když si na vaše místo přijdou zaplavat, štikaři vám vyvláčí vaše montáže a šlapadla vám jezdí před špičkami prutů, můžete se pouze ušklíbnout a musíte to překousnout. Jednou z mých oblíbených aktivit bylo pozorování senzačních starých letadel, která vám krouží za zvuku motorů přímo nad hlavou.

jpeg-11-nahled

Můj myší strom a snídaně pro Richarda a Judy

jpeg-12-nahled

Velký, šedý kapr přišel zandedlouho

Dalšího jsem zdolal o pouhé dva dny později 22. března v 11:00. Zrovna jsem dělal nějaké korektury svého příběhu a pozoroval několik veslařů. Můj pravý prut, kde byl nastražený ovocný fluoro oranžový snowman, se zakýval a vlasec se začal napínat. Vyčerpávající souboj přitáhl pozornost několika školáků, kteří dorazili na svoji sobotní lekci veslování. Ti po tom, co jsem unavenou rybu podebral, zalapali po dechu. To bylo ovšem až po mně. 21,2 kg lysec byl neskutečný. Skutečně jsem za celý svůj život neviděl nádhernějšího kapra. Obdivuhodně mi zapózoval pro krásné snímky, když mu slunce zářilo na nažloutlé boky, a já byl opět šťastný člověk. Opravdu šťastný! Tato ryba je důkazem toho, že se kapři na Cassienu nedají odradit hlukem nebo čluny. To ráno bylo na jezeře opravdu rušno a ryba byla ulovena v blízkosti veslařského klubu.

jpeg-13-nahled

Nikdy jsem neviděl krásnějšího kapra

Okolo oběda jsem stáhl pruty, ujistil jsem se, že psi jsou v pohodě a v bezpečí, a vydal jsem se na několik hodin trochu socializovat. Domníval jsem se, že tento odpočinek nebude dobrý jen pro mě, ale také pro ryby, které se mohly v okolí mého místa zdržovat. Pokud zde nenatrefí ve vodě na mé vlasce, dá jim to nový důvod se na místo vrátit. Novinky na jezeře nebyly nijak oslňující. Lidé odjížděli po dvou týdnech bez jediného pípnutí. Tak tomu bylo v severním a jižním rameni. Chycené ryby byly ze západního ramene a jednu chytil Wolf a druhou německý kluk jménem Rally. Rally si z toho ale žádné vrásky nedělal. Na začátku března během své první noci na začátku své osmitýdenní výpravy ulovil lysce 30,5 kg.

Parádní šupináč

Blížil se konec března. Bylo 27.3. a záběry pomalu ustávaly. Den předtím jsem své pruty umístil do něco mělčí vody do 3,35 m. Voda měla teď 14 stupňů. (Když jsem dorazil v únoru, tak měla 7.) Několik veslařů právě projelo nad pruty umístěnými po mé levici, když se ozval můj alarm. Rychle jsem vklouznul do prsaček, vzal prut a podběrák a vlezl jsem si do vody. Rozhodl jsem se, že zdolám na Cassienu svoji první rybu ze břehu (namísto použití člunu). Pokud by tento plán fungoval, budu podle něj postupovat vždycky. Měl jsem před sebou ve vodě jen minimum úskalí, takže jsem dával přednost tomu, zdolat rybu s pevnou půdou pod nohama, než se nechat vláčet na člunu po jezeře. Až doteď jsem měl 15 záběrů a zdolal 15 ryb. Vše tedy fungovalo. Ryba o sobě dala brzy vědět, a když jsem ji uviděl, začal jsem si docela fandit. Byl to šupináč a určitě nový osobní rekord. Navážil jsem jí 18,2 kg a měl jsem ohromnou radost. Nebyl to sice anglický 18 kg šupináč, ale byl to 18 kg šupináč – a to je úplně stejné. Dorazil Wolf a oba jsme se kochali, jak se světlo odráželo od jeho šupin. Naštěstí se o hodinu později dočkal i Wolf. Sice již měl chycené čtyři kapry, ale pro něj příliš malé. Tentokrát však zdolal nádherného lysce o váze 26,4 kg. Dobrá práce, kámo !

jpeg-14-nahled

Ne anglický 40lb, ale stále 40lb šupináč!

jpeg-17-nahled

Kaprařská Legenda jménem Wolf a jeho úlovek 26.4kg!

Pro zbytek své výpravy na Cassienu jsem si stanovil dva cíle. Pokusím se zdolat 20 kg šupináče a také překonat svůj dosavadní rekord 25 kg! Rád si dávám realistická předsevzetí, protože mám pocit, že mě pak více nakopávají. Je tohle ale reálné? Sledujte má dobrodružství v další části, kdy zavzpomínám, co vše se mi přihodilo od dubna do 8. června, kdy se moje dlouhá výprava nachýlí ke konci. Do té doby au revoir!

jpeg-15-nahled

Psi se ráno rádi oblékli

jpeg-16-nahled

Miluji Cassien

jpeg-18-nahled

Starý cassienský kormorán na svém bidýlku

V diskuzi je 28 příspěvků.

Zobrazit diskuzi k tomuto článku

Zprávy od vody (10 n.)

Nejbližší kaprařské akceDalší

Žádné aktuální akce.

Všechny akce

Akční nabídky e-shopůVšechny slevy

Název lorem ipsum

Zvýhodněná originální Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu.

cena: 2 987,- Kč

Produkt co houká a píska

Akce nulla augue urna, pretium a dictum eu, sagittis non elit. T scelerisque risus...

cena: 987,- Kč